Hlavní obsah stránky

Setkání s knihovníkem

Připravil Radek Liška

Všichni víme, že bez vzájemné komunikace jde vždy všechno hůře. Měl jsem to štěstí, že jsem se v průběhu realizace rozhovorů s knihovníky, které v nejbližší době vydáme jako publikaci a které byly také uveřejňovány a stále ještě jsou v bulletinu Mezi námi, setkal s řadou knihovníků osobně. Všechna tato setkání byla příjemná, někdy více, jindy méně, podle vzájemných sympatií či momentálního naladění, kterému se nevyhne nikdo z nás. Ale všechna byla rozhodně přínosná a obohacující. Často jsme si odvezli více než jen podklady k rozhovoru. Z takové knihovny, která dobře funguje, má hezké prostředí, a hlavně knihovníka, jenž svou práci vykonává se zápalem, kreativitou i tvrdošíjností potřebnou zejména v jednáních se zřizovatelem a uživateli, odjíždíte vždy s dobrým pocitem, že vše je tak, jak má být, a máte chuť se do této knihovny znovu někdy podívat. Člověk se jen diví, co vše se dá v knihovnách dělat, co vše je schopen knihovník pro své uživatele i ve svém volném čase připravit, a dokonce často do toho zapojí i vlastní rodinu a známé.

Ale abych jen nechválil – na druhou stranu existují knihovny, které by snad raději ani existovat neměly a knihovníci, kteří jsou v knihovně jen na ozdobu. To ale nebyl případ ani jediné knihovnice (a jednoho knihovníka), s nimiž jsme rozmlouvali, což bude podkladem už zmíněné publikace, kterou připravujeme i vydáváme v SVK v Klad­ně sami.

Ještě předtím, než jsme s rozhovory začali, stanovili jsme si kritéria, podle nichž jsme budoucí účastníky vybírali. Zpočátku jsme chtěli oslovit především knihovníky z malých knihoven. Od toho jsme nakonec upustili, a to i kvůli častým odmítnutím z jejich strany, s odůvodněním, že nám vlastně nemají co říct. Dalším důvodem bylo zjištění, že valná část malých knihoven nedělá nic zvláštního nad rámec svých povinností, tedy jen půjčuje. A rozhovor s knihovníkem z takové knihovny by patrně nebyl pro čtenáře knihy zvlášť přínosný ani zajímavý. Nakonec jsme tedy oslovili knihovníky z některých malých, menších i větších knihoven. Zdálo se nám to celkově přínosnější i různorodější. Po tomto výběru následovala ta příjemnější část práce – osobní setkávání s vybranými knihovníky a vlastní realizace rozhovorů, což bylo sice někdy náročné (v případě více návštěv během jednoho dne), ale vždy příjemné. A protože každý z knihovníků je jiný, byl jiný i každý rozhovor. Někdy strojenější, jindy zase velmi uvolněný. Řada ze zpovídaných měla dokonce i trému.

Formu osobních rozhovorů jsme zvolili proto, že při tomto druhu komunikace se člověk většinou více otevře, a my tak získáme více a často i zajímavějších informací, než bychom se dozvěděli z rozhovorů, které bychom realizovali korespondenční formou.

Nyní jsme v poslední fázi práce na publikaci, kdy se vše dává dohromady, korektorsky i graficky upravuje, aby mohla brzy vyjít. Doufejme, že si najde své čtenáře jako předchozí publikace Knihovny Středočeského kraje, vydaná v roce 2004, a Co možná nevíte o knihovnách Středočeského kraje z roku 2009.

Městská knihovna Nové Strašecí

Na současném místě sídlí knihovna od roku 2008, před tím byla přes 60 let v nájmu nad hospodou, což nebylo vůbec ideální. Delší dobu se hledala vhodná budova, ale stále se to nedařilo.

Dnešní umístění knihovny je výhodné z několika důvodů. Sídlíme v budově, která patří městu, a tudíž neplatíme žádný nájem. Máme poměrně slušné prostorové vybavení, k dispozici je výtah a sklad, který je pěkný, světlý i teplý. Pro naše čtenáře jsme přístupní bezbariérově. Protože zde dříve by­la prodejna, máme i výlohu, kterou stále využíváme. Po přestěhování do tohoto našeho nového působiště jsme rozšířili výpůjční dobu a začaly k nám stále více chodit i maminky s dět­mi, což dříve, když jsme sídlili nad hospodou, nebylo běžné.

Naše knihovna je místem setkávání. Dopoledne k nám chodí spíše senioři, kolem poledne a v brzkém odpoledni děti a studenti, kteří si zde také krátí čas, když čekají na autobus, a v pozdním odpoledni chodí nejčastěji čtenáři v produktivním věku. Navštěvuje nás poměrně dost dětí, v obci jsou totiž jak základní a speciální škola, tak i gymnázium a učiliště. Také spolupracujeme s mateřskou školou, děti u nás například vystavují své obrázky, které malovaly.

Knihovna je plně automatizovaná. Ani upomín­ky čtenářům neposíláme již poštou, ale formou SMS, stejně tak mohou čtenáři tímto způsobem nebo e-mailem prodlužovat své výpůjčky apod. A abychom jim také zaručili plný provoz knihovny i v době dovolených či v případě pořádání knihovnických akcí, máme v záloze naši bývalou kolegyni, která nám, když je potřeba, brigádnicky vypomůže.

Denně k nám chodí tak 70 až 80 čtenářů, z nichž velkou část, jak už jsem zmínila, tvoří děti. Jinak asi 50 procent našich čtenářů jsou lidé v produktivním věku. Zbylou polovinu tvoří se­nioři, děti a studenti. Naše město se stále rozrůstá, hodně se zde staví rodinné domky, a tím nám také přibývají další noví čtenáři.

Pořádáme akce pro děti i dospělé. Například pro děti připravujeme výtvarné dílny – na jaře se inspirujeme Velikonocemi a na podzim třeba Halloweenem. Také jsme se s dětmi zabývali bylinkami – vyráběli jsme si například škapulířky, při čemž se zabaví i starší děti. Na pravidelné lekce informativní výchovy docházejí žáci třetích tříd základní školy a první ročníky gymnázia. Pro dospělé jsme připravili například setkání s malířem a ilustrátorem Františkem Skálou seniorem (občanem Nového Strašecí), přednášku o Reiki, besedu o vydání Kro­niky Novostrašeckas kronikářem a archivářem Janem Černým nebo s novinářem Tomášem Bednaříkem. Bohužel na tyto akce pro dospělé chodí méně lidí, než bychom si přáli.

Zapsáno z rozhovoru s  Jitkou Tomšů, vedoucí Městské knihovny Nové Strašecí.

Za promyšlenou práci s dětskými čtenáři a získávání nových uživatelů mezi nově přistěhovanými obyvateli města byla knihovna nominována na udělení ceny Ministerstva kultury ČR Knihovna roku 2011 v kategorii Základní knihovna.

Vzorná lidová knihovna ve Velkých Popovicích

Protože v naší obci přibylo nových obyvatel a dosavadní prostory v budově mateřské školy jsme museli opustit, byla poschválení místním zastupitelstvem postavena nová budova knihovny, která je přistavěna k základní škole, s níž intenzivně spolupracujeme. Škola využívá knihovnu i jako do­plněk vyučování, na daná témata například připravujeme třikrát měsíčně na přání učitelů besedy pro žáky. Během celého školního roku se zde konají různé pořady. Děti, které nechodí do družiny, zde tráví celé odpoledne, píší si úkoly, vyhledávají informace na počítačích, hrají hry apod. Jsou to děti jak z naší obce, tak žáci z obcí okolních, kteří dojíždějí do základní školy. Je mi velmi příjemné, že se ke mně hlásí i v dospělém věku. Nejvíce spolupracuji se základní uměleckou školou. Pravidelně se zde konají výstavy i koncerty žáků ZUŠ Velké Popovice. Knihovnu kromě dětí samozřejmě navštěvují také ostatní občané. Prostory knihov­ny jsou hojně využívány i pro další akce knihovní nebo obecní, probíhaly zde i taneční kurzy.

Celý fond knihovny je již uložen v počítači a půj­čujeme plně automatizovaně. Knihovnu propaguji každý měsíc v místním Zpravodaji, upozorňuji na zajímavé novinky a píši články o aktuálním dění. Kromě obvyklých služeb donáším knihy handicapovaným a starším občanům domů. Nejvíce se u nás čtou thrillery, detektivní romány a historické romance.

Většinu čtenářů máme ve věku kolem čtyřiceti let, ale samozřejmě chodí hodně senioři a děti. Vloni se zaregistrovalo 182 dětí do 15 let. Počet čtenářů stále stoupá. Za sedm let se zaevidovalo 500 nových.

Jak již jsem naznačila výše, v prostorách knihovny se koná řada akcí pro děti i dospělé. Pořádá je knihovna, obec i základní umělecká škola. Jsou to např. koncerty žáků a učitelů základní umělecké školy, divadelní představení žáků téže školy. Připravili jsme také besedy se známými osobnostmi, jako byli např. Miloš Nesvadba či Václav Větvička. Zkoušeli jsme také programy pro seniory. Pozvali jsme harmonikáře, kteří hráli lido­vé písně či tzv. „hašlerky“, přišlo ale bohužel velmi málo posluchačů.

Pro žáky základní a mateřské školy připravuji povídání o nových knihách nebo besedy na dané téma, které doplňují učivo hodin českého jazyka a dějepisu. Obec využívá prostory knihovny pro obecní účely velmi často.

Knihovna je jediné kulturní centrum v obci, jejíž vedení si to náležitě uvědomuje a knihovnu aktivně podporuje. S obecním úřadem máme velmi dobré vztahy, vychází mi zde s řadou věcí vstříc. Představitelé obce jsou totiž rádi, že knihovnu mají.

Zapsáno z rozhovoru s Helenou Papírníkovou, vedoucí Vzorné lidové knihovny ve Velkých Popovicích.

Knihovně byla udělena cena Ministerstva kultury ČR Knihovna roku 2010 – Zvláštní ocenění a diplom v kategorii Základní knihovna.

Foto archiv knihovny