Hlavní obsah stránky

Knihovnictví jako profese - 2

Nové profese v oboru

JANA POLÁČKOVÁ polackova@svkkl.cz

Z hlediska vývoje můžeme konstatovat, že až do konce 20. století se profese v oboru téměř neměnily a hlavní náplní práce knihovníků zů­stávala nadále především práce se čtenářem a s fondem knihovny. „Největší podíl práce u naprosté většiny odborných pracovníků v síti veřejných knihoven představuje práce se čtenářem a práce s fondem. Vedle práce odborné, specializované však většina pracovníků vykonává také práce univerzální a pomocné. Tato situace je způsobena v knihovnách trvalým nedostatkem pomocného personálu.“1

Mezi tradiční profese v oboru knihovnictví dnes řadíme tyto: knihovník, akvizitér, bibliograf, informační pracovník, katalogizátor a metodik.

Reakce na změny společenské poptávky na služby knihoven

„V důsledku proměn společnosti, prosazujících se tendencí ve vzdělávání a přeměnou tradičního prostředí knihovny na elektronické se mění postavení a role knihovníka.“2 Tradiční profese v oblasti knihovnických informačních služeb stále plní své hlavní poslání, tj. vyhledávání informací, jejich zpracování s cílem zvýšit jejich hodnotu, následné zpřístupnění a pře­dávání klientům. „Ačkoli toto poslání zůstává stále stejné, prostředky k jeho naplnění se rychle mění. Nové a ještě novější technologie, které vtrhly do všech pracovních sektorů, jsou nyní k dispozici také pracovníkům knihov-nických a informačních služeb. Informace se v moderní společnosti stává nepostradatelnou.“3 Jedním z důsledků těchto změn je rostoucí počet tzv. nových povolání.

Požadavky na nové profese podle Evropského průvodce kompetencemi knihovnických a informačních služeb

Podle 2. aktualizovaného vydání Evropského prů­vodce kompetencemi v oboru knihovnických a informačních služebz roku 2006 rozeznáváme třicet tři okruhy kompetence rozdělené do pěti skupin:

  •  skupina I – informace;
  •  skupina T – technologie;
  •  skupina C – komunikace;
  •  skupina M – řízení;
  •  skupina S – kompetence z ostatních vědních oborů. Tato skupina obsahuje kompetenci označovanou jako S 01 – dodatkové okruhy.

Kompetence je soubor dovedností nezbytných k vykonávání odborné činnosti a zvládání požadovaných úkonů. Jejími složkami jsou znalosti, know-how a schopnosti. Úroveň kompetence je stupeň, v němž jedinec disponuje dovednostmi, které vytvářejí konkrétní danou kompetenci. Tento stupeň je určen podle předem stanovené stupnice. Seznam okruhů kompetence je doplněn dvaceti schopnostmi, seřazenými do šesti skupin:

  •  skupina A – osobní vztahy;
  •  skupina B – průzkum;
  •  skupina C – analýza;
  •  skupina D – komunikace;
  •  skupina E – řízení;
  •  skupina F – organizace.

Odborní pracovníci nemají vždy stejnou úroveň kompetence, proto jsou uváděny čtyři stup­ně, které jsou charakteristické pro každou úroveň. Pro všechny jsou vyžadovány úvodní pod­mínky, které musí splnit každý pracovník, který si činí nárok na uznání kvalifikace. Jde zejména o konkrétní úrovně kulturní a intelek­tuální přípravy, která je doložena dosaženým stupněm všeobecného, odborného nebo vysoko­školského vzdělání. Nezbytné se jeví získání minimálně základních znalostí (terminologie, pracovní postupy) v různých oblastech služeb a prokázání, že tyto znalosti byly získány na základě vzdělání nebo odborné zkušenosti v rám­ci adekvátně dlouhé doby.

V neposlední řadě si každý informační pracovník musí vypracovat dlouhodobý plán odborného rozvoje s cílem pravidelného doplňování svých znalostí a vědomostí. Podle výše uvedeného rozeznáváme čtyři úrovně kvali-fi­kace pracovníka v informačních službách, označované jako asistent, technik, manažer a expert.4

Asistent v informačních službách

Asistent v informačních službách představuje první úroveň kvalifikace pracovníka. Musí především znát pracovní postupy (metody, standardy atd.) nebo alespoň vědět, že tyto standardy existují, a umí je citovat. Pod vedením kvalifikovanějšího pracovníka vykonává jeden či více úkolů. Někdy ale bývá jediným informačním pracovníkem ve skupině pracovníků jiné profese. Mezi jeho kompetence patří používání základních technických zařízení. Na úrovni jeho kvalifikace je důležitá flexibilita, zvídavost a vytrvalost.

Technik v informačních službách

Pozice technika v informačních službách představuje úroveň kvalifikace číslo dvě. Informační pracovník, který hodlá získat tuto kvalifikaci, dosáhl určitým způsobem vzdělání, které mu poskytuje dobré znalosti pracovních postupů a jednotlivých zásad, jimiž se tyto postupy řídí. Zásady dokáže aplikovat, interpretovat a upravovat podle konkrétních situací. Je schopen vykonávat různé úkoly na již organizovanou dokumentační funkci nebo informačního pracovníka, který plní dokumentační funkci v operační službě. Může mu pomáhat malá skupina spolupracovníků, jejichž práci vede. Samostat­ně jedná a řídí se pokyny výše postaveného pracovníka. Může nést zodpovědnost za informač­ní služby malého nebo středního rozsahu. Umí reagovat na vzniklou situaci a čelit selhání v informačních službách. V případě nutnosti volá informačního specialistu. Využívá své schopnosti týmové spolupráce a preciznosti, s níž vykonává svěřené úkoly. Je taktní a diskrétní, velkou pozornost věnuje důvěrnosti informací.

Manažer v informačních službách

Informační manažer je „informační pracovník, který zabezpečuje projektování, organizaci a provoz informačních systémů jako podkladu pro efektivní rozhodovací a řídící procesy“5. Profese informačního manažera představuje třetí stupeň úrovně kvalifikace pracovníka v informačních službách. Pracovník, který chce získat tuto kvalifikaci, musí dosáhnout jak teoretického vzdělání, tak i zkušeností z praxe, které mu poskytují hluboké znalosti pracovních postupů a jednotlivých zásad, kterými se tyto postupy řídí. Dané zásady je schopen upravovat a aktualizovat. Umí organizovat a řídit složitý informační systém, který odpovídá stanovené potřebě, a využívá při tom všech druhů zdrojů a aplikace vhodných technik. Je připraven kontrolovat a řídit pracovní týmy, spravovat rozpočty a vést různé projekty. Důraz klade na zkušenosti ověřené v rámci týmu. Mezi jeho schopnosti patří schopnost inovovat a předvídat, například vytvářením a zaváděním nových informačních služeb či rozvíjením nové metody údržby informačního systému, která pomáhá snížit náklady. Prokazuje také schopnost realizovat tuto službu. Disponuje navíc takovými schopnostmi, jakými jsou například organizač­ní schopnosti, rozhodnost či iniciativa. „Informační manažer je zpravidla podřízen řediteli nebo jinému nejvyššímu vedoucímu, nejčastěji bývá jeho náměstkem. Orientuje se na celkovou informační architekturu podniku, řídí její struk­turu a vývoj za použití systémového přístupu k toku znakově zaznamenaných (potenciálních) informací, které do podniku vstupují, z podniku vystupují a v rámci informační infrastruktury v něm obíhají. Obvykle má také na starosti školení zaměstnanců ve využívání mo­derních informačních a komunikačních prostředků. Uplatnění nachází ve výrobních i nevýrobních podnicích, na univerzitách, v řídících státních orgánech apod.“6

Expert v informačních službách

Nejvyšší, čtvrtou úroveň kvalifikace představu­je expert v informačních službách. Pracovník, který chce tuto kvalifikaci získat, musí nejprve prokázat všechny znalosti a schopnosti, které jsou zapotřebí pro kvalifikaci informačního manažera. K tomu navíc nedílně patří obzvláště důkladné znalosti a dlouhodobá zkušenost v dané specializaci (ne­bo v několika dalších specializacích) ve sfé­ře informačních služeb, jež mu umožňuje posoudit jednotlivé aspekty různých situací, představit řešení nového problému, vytvořit metodologii a v neposlední řadě diskutovat o teoretických konceptech v okruhu určité kompetence. Jeho zkušenost experta v daném oboru musí být dostatečně různorodá a prověřená v průběhu delšího období. Expert v informačních službách je schopen vykonávat dokumentační audity, dovést do úspěšného konce úkoly technického zaměření a přispívat konzultacemi ve velkých institucích či organizacích. Umí převzít zodpovědnost a zúčastnit se realizace řešení, která sám navrhl. Je uznáván kolegy ve stejném postavení, dělí se o své zkušenosti a běžně využívá různých prostředků vědecké komunikace (tj. odborné časopisy, zprá­vy, konference atd.) k předávání svých vědomostí. Může prokázat, že takovými příspěvky na různých místech prospěl. Jeho schopnosti hrály roli ve výběru jeho specializace. Neustále pracuje na rozvíjení těchto schopností, jejichž význam si uvědomil ve zvolené oblasti činnosti. Soustavně také rozvíjí všeobecně uznávané schopnosti (schopnost provádět analýzu nebo vyvozovat závěry, komunikační a pedagogické schopnosti).

Další nové profese v oboru

S prudkým rozvojem technologií a vývojem na trhu práce vznikají další nové profese v oboru knihovnictví a informačních služeb. Tyto se svou náplní často shodují či překrývají s profesemi uvedenými výše.

V praxi se jedná zejména o tyto perspektivní profese:7

Informační inženýr: informační profese, která se zaměřuje na řízení, analýzu, projektování a fungování automatizovaných informačních systémů, expertních a znalostních systé­mů a systémů řízení informací.

Informační specialista: odborný pracovník zaměřený ve své informační činnosti na spe­cifický obor (např. lékařství, chemie, právo) a poskytující informační služby odborným uživatelům (zejména ve formě rešerší a studijně rozborových zpráv).

Informační konzultant (informační porad­ce): osoba nebo organizace dodavatelsky poskytující komplexní informační služby objednatelům.

Informační zprostředkovatel (informační broker, informační prostředník): informační pracovník, který zprostředkovává kontakt koncového uživatele s informačním systémem, např. při výběru databáze, navázání telekomunikačního spojení, formulování dotazů ve správ­né syntaxi a vyhodnocení relevance informačních technologií.

Systémový knihovník: knihovník zodpověd­ný za vývoj a údržbu hardwarového a softwa-rového vybavení knihovny a za správu auto-ma­tizovaného knihovního systému. Spravuje tech­niku zajišťující přístup do elektronických informačních zdrojů. Mnohdy je zodpovědný také za školení pracovníků v oblasti využívání informačních technologií, informačních zdrojů a knihovního systému, popř. může působit jako webmaster.

Vedle těchto knihovnicko-informačních a informačních povolání ovšem existuje ještě řada informatických povolání spíše inženýrského ty­pu, např. profese správce počítačové sítě, programátora, konstruktéra počítače, znalostního inženýra atd. Také tito specialisté se stále častěji uplatňují v knihovnách a jiných informačních institucích.

Závěr

Podle cílů Koncepce rozvoje knihoven ČR na léta 2011–2015 lze předpokládat v nejbližších letech vývoj zaměřený mimo jiné na specifikaci nových pracovních pozic a přepracování popisu pozic stávajících s přihlédnutím k aktuálním výstupům koncepce celoživotního vzdělávání pro oblast knihovnictví. Je potřeba nově strukturovat kartotéku typových pozic a zejmé­na ji rozšířit o nově definované pozice v oblasti knihovnictví, které z ní budou vycházet a na tomto základě změnit i platové zařazení. Na tomto úkolu se již pracuje.

Lze oprávněně předpokládat, že v souladu s vývojem dalších nových technologií budou narůstat i požadavky na pracovníky knihoven a informačních institucí. Osobně vidím prostor především pro vznik dalších tzv. informačních profesí typu informační konzultant či informač­ní specialista. Budoucnost knihoven i knihovnické profese a profesí příbuzných záleží ovšem především na těch, kteří v těchto institucích pracují.

 

ODKAZY:

1) Srov. TYLOVÁ, Eva. Profesní orientace knihovníků. Praha: Státní knihovna ČSR, 1984. s. 23–28.

2) CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. s. 202.

3) Evropský průvodce kompetencemi v oboru knihovnických a informačních služeb. Lucie Landová. 2. aktual. vyd. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků, 2006. 137 s. Aktuality SKIP. ISBN 80-85851-17-2.

4) Tyto a následující charakteristiky dále cituji z dokumentu Evropský průvodce kompetencemi v oboru knihovnických a informačních služeb. Lucie Landová. 2. aktual. vyd. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků, 2006. 137 s. Aktuality SKIP. ISBN 80-85851-17-2, pokud není uvedeno jinak.

5) INFORMAČNÍ VĚDA A KNIHOVNICTVÍ: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví. Výběr z hesel v databázi TDKIV. Miroslav Ressler. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemickotechnologická v Praze a Národní knihovna ČR, 2006. s. 54. CD-ROM. ISBN 80-7080-599-4.

6) CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X. s. 203–204.

7) Všechna hesla pocházejí ze zdroje INFORMAČNÍ VĚDA A KNIHOVNICTVÍ: výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví. Výběr z hesel v databázi TDKIV. Miroslav Ressler. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemickotechnologická v Praze a Národní knihovna ČR, 2006. 161 s. CD-ROM. ISBN 80-7080-599-4.

POLÁČKOVÁ, Jana. Knihovnictví jako profese. Plzeň, 2011. Bakalářská práce (Bc.). Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická. Vedoucí práce Dagmar Svatková.