Hlavní obsah stránky

JAK NA TO: Zákoník je také kniha

Vymáhání pohledávek 

KATEŘINA SLUŠNÁ, advokátka > COUNSEL, Koutná&Slušná, advokátní kancelář v.o.s.

V dnešním příspěvku naší pravidelné rubriky se budeme věnovat praktické otázce - postupu v případě, že čtenáři resp. vypůjčitelé nevrátí předmět výpůjčky. Není to příjemné, ale každá knihovna se dříve nebo později octne v situaci, kdy její pracovníci zjistí, že uživatel knihovny nevrátil knihu, časopis, CD apod. Rádi bychom vám tedy nabídli odpověď, jak v takové situaci postupovat.

Podmínky, za nichž je uživatel knihovny oprávněn k výpůjčce, zpravidla specifikuje knihovní řád příslušné knihovny. Aby tyto podmínky byly pro čtenáře závazné a knihovna mohla jejich plnění vyžadovat a vymáhat prostřednictvím svých pracovníků, bude vhodné, aby seznámení a souhlas s nimi čtenář písemně potvrdil již při registraci, nejpozději však při realizaci konkrétní výpůjčky. Knihovní řád zpravidla také obsahuje tzv. sankční poplatky, k jejichž úhradě je uživatel povinen při pozdním vrácení nebo v horším případě při ztrátě či zničení předmětu výpůjčky.

Nastane-li situace, že čtenář předmět výpůjčky vrátí, nebo jím stále disponuje, ale v obou případech je v prodlení oproti termínu, do kdy se zavázal předmět výpůjčky vrátit, knihovna zpravidla požaduje úhradu výše uvedeného sankčního poplatku. K tomu, aby byla úspěšná, je nutné, aby vždy znala totožnost příslušného uživatele. Pokud totiž uživatel předmět výpůjčky nevrátí a neuhradí poplatek dobrovolně, bude je knihovna nucena vymáhat a k tomu vždy musí přesně označit osobu, po níž se vrácení předmětu výpůjčky a poplatek požaduje (tzv. pasivní legitimace ve sporu).

Dále pro případný spor bude nutné prokázat, že si uživatel a knihovna sjednali sankční poplatek - z hlediska práva se jedná o smluvní pokutu pro případ porušení povinnosti při pozdním vrácení předmětu výpůjčky. Aby knihovna mohla být ve sporu úspěšná, nebude stačit pouhé předložení příslušného knihovního řádu, kde je existence tohoto sankčního poplatku zaznamenána. Bude nutné prokázat, že o jeho existenci čtenář věděl a zavázal se jej uhradit, pokud na něj knihovně vznikne nárok a bude jej požadovat. Dále bude nutné prokázat, kdy se tento sankční poplatek stal splatným - tento termín se nejčastěji prokazuje tak, že pokud nárok na něj vznikne, knihovna písemně, nejlépe doporučeným dopisem, vyzve uživatele k vrácení předmětu výpůjčky (pokud ho uživatel dosud nevrátil dobrovolně) a úhradě sankčního poplatku v knihovnou stanoveném termínu. Následně, pokud uživatel poplatek neuhradí v daném termínu, případně předmět výpůjčky nevrátí, jsou splněny podmínky pro stanovení těchto povinností soudem.

Poněkud jiná situace může nastat, když uživatel předmět výpůjčky nevrátí vůbec, protože jej např. ztratil (může se jednat i o odcizení, ale v takovém případě je nutné kontaktovat orgány Policie ČR, které budou postupovat dále samy z úřední povinnosti, a pokud hodnota odcizeného předmětu nepřesáhne částku 5000 Kč, postoupí věc místně příslušné přestupkové komisi). V tomto případě vzniká knihovně nárok na náhradu škody, a to ve výši nevráceného předmětu výpůjčky. Nahrazuje se škoda skutečná - tedy hodnota nevráceného předmětu, ale lze požadovat také případně ušlý zisk. V případě knihoven se jedná spíše o hypotetický případ, ale lze si představit, že by knihovna požadovala např. ušlý zisk z „půjčovného“ u některých DVD či CD. Aby knihovna mohla požadovat i sankční poplatek, bude nutné, aby měla přesně specifikováno, že se jedná o sankční poplatek pro případ, kdy vypůjčitel nevrátí předmět výpůjčky (nelze požadovat poplatek za prodlení, neboť při ztrátě či zničení by nebylo možné aplikovat sankci určenou pro jiný případ, mimo to by ji mnohdy nebylo možné ani vypočíst, pokud by nebyla nastavena jednorázovou částkou bez ohledu na délku prodlení). Stejně jako v předchozím případě pak bude nutné znát totožnost čtenáře. Pokud se uživatel sám nepřizná, že došlo ke ztrátě předmětu výpůjčky, bude vhodné jej písemně vyzvat k vrácení a již v dopise jej upozornit na možnost, že neučiní-li tak bezodkladně, bude knihovna požadovat náhradu škody a případné sankce (ať již za prodlení s vrácením či za ztrátu). Další postup je pak shodný jako v předchozím případě.

Závěrem lze shrnout, že knihovna by vždy měla znát totožnost vypůjčitele a disponovat písemným potvrzením, že se uživatel zavazuje v případě prodlení s vrácením uhradit příslušný sankční poplatek s tím spojený. Současně uživatel písemně potvrdí, že se v případě ztráty či zničení zavazuje uhradit škodu a zaplatit sankční poplatek sjednaný pro případ ztráty předmětu výpůjčky.

Pokud následně nastanou okolnosti zakládající vznik nároku na ten který poplatek, knihovna by vždy měla písemně vyzvat uživatele buď k vrácení a uhrazení poplatku z prodlení, nebo k úhradě škody a sankčního poplatku za ztrátu.