Hlavní obsah stránky

UDÁLOSTI: SDRUK poznává knihovny v Sasku

ALEŠ BROŽEK brozek@svkul.cz 

Cesta třiačtyřiceti knihovníků z 19 krajských, univerzitních, městských a specializovaných knihoven tentokrát nevedla daleko za hranice České republiky. Sdružení knihoven ČR totiž organizací tradičního zájezdu pověřilo Severočeskou vědeckou knihovnu v Ústí nad Labem, která se ujala této studijní cesty do dvou sousedních spolkových zemí.

Drážďany

První zastávkou byly Drážďany. Dopoledne jsme si prohlédli Saskou zemskou a univerzitní knihovnu známou pod zkratkou SLUB. Ještě před 30 lety to byly dvě samostatné knihovny, ale v roce 1996 došlo k jejich spojení a v roce 2002 byla dokončena novostavba v univerzitním kampusu. V úvodní přednášce jsme se dozvěděli o propojení s ostatními univerzitami pomocí sítě EDUROAM a o digitalizačním centru, které vzniklo v roce 2007 a ročně zdigitalizuje tři miliony stran. Zdigitalizované dokumenty jsou přístupné přes online katalog. Následovala prohlídka prostor knihovny včetně nového nábytku, instalovaného před 14 dny na místě, kde dříve stávaly lístkové katalogy. Z pěti milionů knihovních jednotek, o něž knihovna pečuje, je 10 % ve volném výběru. V knihovním muzeu jsme si prohlédli světoznámý Drážďanský kodex, což je leporelo z předkolumbovské doby psané v mayském hieroglyfickém písmu.

Po obědě nás řidič autobusu vysadil poblíž komplexu barokních staveb Zwinger. Pěšky jsme dorazili do bývalého paláce kultury. V letech 2013–2017 v něm probíhala přestavba, jež vedla k vytvoření moderního koncertního sálu Drážďanské filharmonie a centrální městské knihovny ve druhém a třetím patře. Je vybavena moderním nábytkem; nejvíce nás zaujalo 19 speciálních míst v podobě segmentu koule určených k poslechu hudby a výuky jazyků. Děti a mládež do 17 let si v knihovně mohou půjčovat knihy zcela zdarma, dospělí platí ročně 15 eur, rodinná průkazka je jen o pět eur dražší. Pravidelně se zde pořádají autorská čtení; autoři pak dostávají jako poděkování sklenici s medem z včelího úlu na střeše budovy.

Lipsko

Druhý den byl náročnější. Na programu jsme totiž měli návštěvu tří knihoven v Lipsku. První byla Bibliotheca Albertina, což je název knihovny vzniklé v roce 1543. Slouží především studentům a vyučujícím na Lipské univerzitě, která byla založena, jak nám průvodkyně připomněla, po odchodu části studentů z Univerzity Karlovy v roce 1409. Dnes sídlí v honosné budově postavené v roce 1891. Během druhé světové války však byla značně poničena, k nákladné opravě došlo až po sjednocení Německa. V současné době v budově probíhá instalace nového protipožárního zařízení. To nám umožnilo podívat se i do veřejnosti běžně nepřístupného skladu novinek, kde se knihy stavějí podle přírůstkových čísel. Protože byla průvodkyně odbornice na amerikanistiku, anglistiku a slavistiku, měla velmi dobrý přehled o českých autorech a o jejich překladech do němčiny. Ty tady lze vyhledat pomocí discovery služby FINC, založené na známém otevřeném systému VuFind.

V prudkém dešti jsme pak doběhli do centrální městské knihovny na náměstí Wilhelma Leuschnera. Do budovy postavené v roce 1896 původně pro muzeum Grassi se knihovníci nastěhovali v roce 1991, ale plně ji začali využívat až od října 2012 po dvouleté rekonstrukci. Prohlédli jsme si automat na třídění dokumentů, který se vyplácí, protože denně se vrací 6–10 000 vypůjčených médií. Přízemím, kde je umístěna dětská knihovna, jsme prošli do oddělení odborné literatury, beletrie a knihovny pro mládež v prvním a druhém patře. Nahlédli jsme také do přednáškové místnosti pro 300 posluchačů. V ní se konají autorská čtení. Když zde však měl vystupovat Günter Grass, museli si kvůli obrovskému zájmu pronajmout veletržní palác s kapacitou 3000 míst. Nyní kromě autorských čtení pořádají i velmi oblíbená Erzählcafé, v nichž lipští obyvatelé vzpomínají na šedesátá léta minulého století. Prohlídku jsme ukončili ve třetím patře v hudební knihovně Peters, nazvané po nakladatelství C. F. Peters. Potěšilo nás, že v ní na naši počest uspořádali malou výstavku vzácných knih a bohemik.

Poslední navštívenou lipskou knihovnou byla Německá národní knihovna, sídlící v budově z roku 1912, ke které byla postupně přistavena další křídla a také prostory pro depozitář a muzeum knihtisku. Vybírají se zde nejkrásnější knihy světa a zároveň uchovávají nominované tituly z jednotlivých států. Průvodkyně zmínila, že Československo vyhlašovalo jako jedna z prvních zemí svou nejkrásnější knihu již od roku 1928. V depozitáři nám pak ukázala nejen ty české. V dalším depozitáři uchovávali i tiskařské stroje z různých období.

Halle nad Sálou

Cesta pokračovala do Halle, historického hlavního města Saska-Anhaltska, které leží nedaleko od Lipska. Z řady zde působících knihoven jsme vybrali právnickou knihovnu na univerzitním náměstí. Po sjednocení Německa většina právnické literatury z doby NDR zastarala. Místní knihovníci ji však nevyřadili, ponechali si jeden exemplář. Nyní s nástupem digitalizace budou vyřazovat i poslední tištěný exemplář. Je pozoruhodné, že se knihovna zavírá jen na tři hodiny denně, a studenti ji tak mohou využívat až do pěti hodin ráno a pak od osmi. Pokud ze studovny odejdou, zanechají na místě papírové parkovací hodiny, v nichž nastaví délku zamýšlené přestávky. O chod knihovny se stará vedoucí s pěticí knihovnic. Role průvodců se pak ujali dva pracovníci IT hovořící anglicky, protože knihovnice ovládaly tento jazyk jen pasivně. „Ajťáci“ se kvůli nám naučili detaily o knihovně a spolu s jejím vedoucím nás po exkurzi zavedli do centrální univerzitní budovy a ukázali malebnou aulu.

Saská Kamenice

Závěr naší exkurze patřil centrální městské knihovně v Saské Kamenici (něm. Chemnitzu). Od roku 2004 sídlí společně s přírodovědným muzeem a uměleckou školou v bývalém obchodním domě TIETZ. Knihovna pravidelně obsazuje přední příčky v BIX (německém knihovním benchmarkingu). Přivítala nás její ředitelka a seznámila nás s principy řízení i s připravovanými projekty. Nejatraktivněji na nás zapůsobilo oddělení pro mládež, před čtyřmi roky vybavené novým nábytkem. Naopak prostory, kde se dříve čtenáři mohli občerstvit, zely prázdnotou. Ústečtí knihovníci ze Severočeské vědecké knihovny budou sledovat i další proměny knihovny. Saská Kamenice je totiž partnerským městem Ústí nad Labem a obě knihovny mají zájem na spolupráci – a to včetně výměnných stáží.