Hlavní obsah stránky

NÁZOR: Soutěž Nejhnusnější knihovna roku a jiné

MICHAL ŠPAČEK  spacek@roztoky.cz

Byl jsem nedávno na povídání o budoucnosti českých knihoven. Bylo milé slyšet o tom, jak mnohé knihovny pěkně fungují, nicméně jedna informace byla poněkud smutná – zhruba třetina knihoven v první České republice ještě neprošla žádnou významnější investiční akcí. Když jsem se nad tím zamyslel, tak mám za to, že ač soutěž o nejkrásnější knihovnu, nejlepší knihovnici či knihovníka, nejhezčí vesnici a podobné už máme, bylo by třeba rozšířit tyto soutěže krásy ještě o jednu.

Soutěž, do níž by kandidáty asi nejlépe jmenovali metodici krajských a pověřených knihoven a vítěze vybrala odborná porota, která by byla ideálně složena z architektů, aktivních knihovníků, počítačových expertů a třeba vítězů soutěží o nejkrásnější cosi či dalších vhodných hodnotitelů.

Kritéria

Kritéria pro zařazení do takové soutěže by měla být celkem jednoduchá: knihovník či knihovnice v knihovně se snaží, ač má podmínky pro práci krapet těžké. Knihovna je totiž ve fyzickém stavu, který návštěvy spíše odpuzuje, než přitahuje, ale i tak je navštěvována. Taková knihovna by měla získat titul Nejhnusnější knihovna roku (která si to zaslouží) a součástí ocenění by měla být státem či jinak financovaná rekonstrukce, nebo dokonce stavba nové knihovny – buď podle připraveného projektu, nebo podle návrhu, který by pomohla zpracovat síla v knihovně fungující, podpořená těmi, kteří byli ve výběrové komisi. Nejlépe asi i ve spolupráci s Metodickým centrem pro stavby a rekonstrukce knihoven při Moravské zemské knihovně. Ostatně zmíněné metodické centrum by mohlo být hlavním garantem soutěže.

Bez investic a připraveného projektu to nejde

Máme prý nejhustší síť knihoven na světě, ale aby byly naše knihovny i „nejhustší” na světě, tak by do nich stát musel investovat více peněz. Běžný provoz totiž zvládají obce většinou dobře, ale na výraznější zlepšení stavu, ve kterém se knihovny nalézají, je nutné najít nějakou formu podpory. Mohl by se jím stát nějaký státní fond rozvoje knihoven? Kdyby se třeba povedlo polovinu ročně vybraného DPH z prodejů knih (neperiodických publikací) investovat do knihoven, tak by to celkem určitě brzy mělo viditelné výsledky.

Samozřejmě, že všichni vždycky budeme skuhrat, že máme pro práci málo peněz – nezávisle na tom, zda jsme učitelé, lékaři či právě knihovníci. Prostředí, ve kterém pracujeme, je ale mnohdy důležitější faktor pro spokojenost než jen čistá výše platu. U nás v Roztokách u Prahy naši zastupitelé seznali, že by nebyl špatný nápad nám přidat peněz nejen do platů, ale hlavně na rozvoj knihovny, za což jim patří velký dík.

Na obnovu regálů jsme také získali podporu od kraje, a tak už nejsme vzorným příkladem socialistického nábytkářství, ale relativně slušnou (uvnitř) moderně vypadající knihovnou. Pracuji ovšem i na tom, abych měl připravený projekt na novou budovu pro chvíli, kdy se stát pochlapí a vznikne nějaký národní fond na stavbu a rekonstrukci knihoven. K témuž vyzývám i vás, drahé kolegyně a milí kolegové. Připravte si projekty, které by stálo za to realizovat, i když vám třeba teď není jasné, kdy na ně dojde, protože štěstí přeje připraveným. Pokud každá knihovna, která dnes funguje v poněkud ztížených podmínkách, bude mít připravený nějaký takový projekt, tak se s nimi může ohánět třeba SKIP a při jednáních s vládou ČR na ně upozorňovat.

Zároveň všichni pracujme na tom, abychom uměli doložit, že o nás lidé stojí, naše služby a funkce se rozšiřují, že zájem o nás roste. Díky tomu bude mít společnost podklad k tomu, aby nás reálně podporovala. Nemůžeme čekat, že nám někdo něco dá sám od sebe, musíme si o to umět říct.

Jsme všichni více či méně slušně vychovaní, a tím pádem poněkud upejpaví, navíc jsme velmi flexibilní, čili si poradíme i v podmínkách, které by jiné přivedly k šílenství. To je sice k dobru uživatelů, ale pouze tehdy, když budeme sami schopni říci, co pro svou práci potřebujeme. Tak jedině bude nějaká šance, aby nám lidé řekli: Vy jste opravdu hustý (tady máte peníze na novou budovu, protože ta hrůza, ve které sídlíte teď, měla jít k zemi už před lety)!

Projekt Fantastická knihovna

Rád bych upozornil na nově rozjížděný projekt Fantastických knihoven Akademie science fiction, fantasy a horroru, na kterém spolupracujeme s Jiřím Hiemerem. V příštím roce budou mít zapojené knihovny šanci získat označení Fantastická knihovna, pokud budou mít zvýrazněny regály s fantastikou a v nich zvláště knihy oceněné cenami Akademie. Akademie bude knihovny podporovat prostřednictví turné s autory fantastických knih a chystá i fantastickou galerii – výstavy obrazů z fantastických žánrů v knihovnách – a spousty dalšího.

Fantastika si zaslouží propagovat, protože má stále velmi dobrý potenciál přivést do knihovny čtenáře ve věkové kategorii, kterou často ztrácíme. Udržet v knihovnách čtenáře-teenagery i přes povinnou četbu, kterou jim předepisuje škola, je totiž jedním z úkolů, které si musíme splnit, i proto bych rád upozornil na práci, kterou dělá Tomáš Pipota (kterej je hustej nejen od pohledu, ale i pracovně!). Pokud hledáte inspiraci, tak se na něj na Dobříš jeďte někdy podívat, třeba na BOok! Con či jinou akci, kterou provádí. Online můžete najít na Youtube jeho videoupoutávky na knihy B4out a další videa z knihovny (https://youtu.be/4sB3ueELkOw).

Autor je od roku 2014 vedoucím Městské knihovny v Roztokách u Prahy.