Hlavní obsah stránky

PRVNÍ KNIHOVNÍ ZÁKON – 100 LET: Veřejné knihovny pro polskou národnostní menšinu v Moravskoslezském kraji

HELENA LEGOWICZOVÁ prezes@pzko.cz

Je věcí neoddiskutovatelnou, že kniha, čtenářství i přístup k pramenům informací v rodném jazyce mají podstatný vliv na zachování národní identity národnostních a etnických skupin. Je třeba si také uvědomit, že existuje zásadní rozdíl v potřebách těchto národnostních menšin – autochtonů bydlících mimo svoji etnickou skupinu po věky nebo léta v důsledku historického vývoje, a potřebami lidí z etnických skupin žijících za hranicemi své vlasti, kteří odcházeli za prací, z politických důvodů apod. Ve svém příspěvku jsem se zaměřila na představení situace knihoven pro polskou autochtonní národnostní menšinu v České republice.

Období první republiky

V České republice, resp. v Československu tradice knihoven pro národnostní menšiny sahá až do roku 1918. Přípravy v červenci 1919 vydaného zákona o veřejných knihovnách obecních započaly již 14. října 1918, tzn. před samotným vznikem republiky [1; s. 30]. Tento zákon zavazoval města a obce ke zřízení veřejných knihoven a jejich financování. Hned v druhém paragrafu zákona byl odstavec o závazku místních úřadů zřizovat knihovny pro národnostní menšiny, který důsledně popisoval podmínky, jaké musí být splněny, aby v místě mohla vzniknout knihovna pro národnostní menšinu.

Knihovnický zákon z roku 1919 se v knihovnických kruzích považuje za jeden z nejlepších, protože zajistil dynamický a organizovaný rozvoj knihoven v nově ustaveném Československu. Pole údajů ze sčítání lidu z roku 1921 na území Těšínského Slezska žilo přes 68 tisíc občanů polské národnosti, tj. 38,4 % z celkového počtu obyvatel. O tom, že zákon v případě knihoven pro národnostní menšiny skutečně fungoval, svědčí fakt, že na území českého Těšínského Slezska již v roce 1928 působilo celkem 68 veřejných knihoven s fondy čítajícími 15 500 jednotek v polském jazyce [2; s. 61]. Pro srovnání naopak v libereckém okrese, kde menšinu tvořili Češi, fungovalo v roce 1929 pouze 17 českých knihoven, v jejichž fondech se nacházelo jen něco přes 6000 svazků českých knih [3; s. 14].

V síti knihoven, které působily v českém Těšínském Slezsku v meziválečném období a shromažďovaly ve svých fondech polskou literaturu, bylo přes 46 000 svazků ve 172 knihovnách a jejich služeb využívalo na 10 000 čtenářů. Jestliže v celém Československu připadalo v té době na 100 osob 40 knih ve fondech českých knihoven, pak u Poláků jich bylo 44. Na 100 osob v celém Československu připadalo pět čtenářů, u Poláků jich bylo devět.

Poválečné období a současnost

Knihovní fondy, které se podařilo uchránit před zničením v době druhé světové války, tvořily pak základ obnovovaných cizojazyčných fondů, v jejichž budování veřejné knihovny v poválečném období v národnostně různorodých regionech pokračovaly přesto, že nový knihovnický zákon z roku 1959 již neobsahoval odstavec o závazku zřídit knihovny pro národnostní menšiny. Za příklad si můžeme vzít bývalé okresy Frýdek–Místek a Karviná, kde polská národnostní skupina tvořila značné procento obyvatel. V prvním období se zřizování polských knihoven ujaly společenské organizace sdružující polskou menšinu – Matice školská a od roku 1947 Polský kulturně-osvětový svaz, který byl v té době jedinou organizací sdružující občany polské národnosti v Československu. Knihovny ale většinou vedli dobrovolníci, kteří zastávali i jakousi úlohu koordinátorů kulturně-společenského života, a tak se záhy projevilo, že nejsou schopni plně uspokojit potřeby uživatelů. Fondy s polskými knihami postupně převzaly veřejné knihovny. V roce 1948 na území obydleném polským obyvatelstvem působilo 40 knihoven, z toho 28 v českotěšínském okrese (4500 polských knih) a 12 v okrese frýdecko-místeckém (5000 svazků).

Od roku 1958 pak vešlo v platnost usnesení Krajské národní rady v Ostravě, kterým obecní a městské knihovny převzaly plně povinnost budovat, doplňovat a zpřístupňovat knihy v polštině v místech, kde žila polská menšina.

Podle statistik z roku 1960 měly knihovny v okrese Karviná a Frýdek–Místek fondy polských knih celkem s více než 87 000 svazky a užívalo je cca 5500 čtenářů. V roce 1980 vrostl jejich počet již na 224 000 knihovních jednotek a počet jejich uživatelů se zvýšil na 7500 v téměř 78 odděleních s polskými knihami. Podle posledních údajů z roku 1999 v regionu funguje v 29 knihovnách na jejich pobočkách 53 polských oddělení. Mají k dispozici knihovní fondy se 150 000 svazky a užívá je kolem 5000 registrovaných čtenářů.

Velikost polského oddělení v knihovnách a rozsah poskytovaných služeb je zpravidla svázán se strukturou polského školství v daném místě a také početností polské menšiny. Čím je větší škola a vyšší stupeň úrovně výuky, tím polská oddělení vykazují vyšší hodnoty statistických ukazatelů. Větší zájem o polskou literaturu je rovněž důsledkem lepší dostupnosti polských knih v daných knihovnách, kterou pak i více vyhledávají uživatelé. V posledním desetiletí knihovny dokonce zaznamenávají zvýšenou pozornost o polsky psané knihy také mezi čtenáři mimo polskou menšinu. Vliv na to má blízkost hranice a rozšíření kulturních a hospodářských kontaktů mezi oběma zeměmi, jež značně zvýšily zájem obyvatel České republiky o kulturní, společenský a hospodářský život Polska.

Oddělení polské literatury v Karviné

V roce 1969 na základě usnesení tehdejšího Severomoravského národního výboru získala Okresní knihovna v Karviné (dnes Regionální knihovna Karviná) statut metodického střediska pro práci s polskou literaturou a v roce 1974 bylo v knihovně zřízeno oddělení polské literatury, které koordinuje metodickou pomoc pro polská oddělení veřejných knihoven v regionu. Tato pomoc se vztahuje jak na doplňování a zpracování knihovního fondu, přípravu metodických materiálů i bibliografií,bibliograficko-informační služby, školení knihovníků polských oddělení, tak také na přípravu kulturně-osvětových akcí regionálního významu. Oddělení polské literatury Regionální knihovny Karviná též po decentralizaci podle svých možností slouží jako metodické centrum pomoci i ostatním polským oddělením veřejných knihoven regionu.

Tento útvar má zázemí v podobě knižního fondu beletrie i populárně-naučné literatury. Pracují zde knihovnice s odborným vzděláním a dlouholetou praxí. Za roky své existence oddělení získalo řadu kontaktů s knihovnami, vydavatelstvími a jejich redakcemi v Polsku, které mu podle svých možností pomáhají. Spolupracuje rovněž se sítí polských škol v dané oblasti a se všemi kulturně-osvětovými organizacemi a institucemi Těšínského Slezska.

Literatura:

[1] NOVOTNÝ, František a Jiří CEJPEK, ed. Československé knihovnické zákonodárství: cesta k zákonu o jednotné soustavě knihoven a jeho uskutečňování. 1. vydání. Praha: Orbis, 1962. 107 stran. Knihovna osvětové práce.

[2] KULISIEWICZ, Franciszek. Polacy w Czechosłowacji: zarys informacyjny. Czeski Cieszyn: Macierza Szkolna w Czechosłowacji, 1929. 108 s.

[3] KŘÍČEK, Václav a Kateřina KLIMEŠOVÁ TROJANOVÁ. Malé dějiny knihovny, pamětní spis. 1. vydání. Liberec: Státní vědecká knihovna, 1994. 110 stran. ISBN 80-85874-00-8.

Další použitá literatura:

ČESKO. Poslanecká sněmovna Parlamentu. In: Právní nástroje k ochraně národnostních menšin. Postavení národnostních menšin v České republice a jejich ochrana: Praha, 17. dubna 1997: sborník příspěvků. Beroun: Antilopa, 1997. 88 s.

HOLUBOVÁ, Marie a Hana OPATRNÁ. Cizojazyčná literatura: nabídka, formy práce a využití v práci knihoven libereckého regionu. Knihovní obzor, 1996, 4(3), s. 8–11. ISSN 1210-5791. Dostupné také z: http://www.vkol.cz/cs/dokumenty/knihovni-obzor/clanek/knihovni-obzor-1996-3.

KADŁUBIEC, Karol Daniel a kol. Polská národní menšina na Těšínsku v České republice (1920-1995). Vyd. 1. [Ostrava]: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 1997. 315 s. ISBN 80-7042-479-6.