Hlavní obsah stránky

PRVNÍ KNIHOVNÍ ZÁKON – 100 LET: Počátky knihovnictví v Hodoníně

VERONIKA KUNDRATOVÁ  citarna@knihovnahod.cz

Počátky knihovnictví v Hodoníně sahají do druhé poloviny 19. století, kdy ve městě fungovaly spolkové knihovny. V březnu 1911 byla při Měšťanské besedě v Besedním domě zřízena veřejná knihovna a čítárna. Čítárna odebírala všechny dostupné deníky, politické listy a řadu revue. Na základě zákona o veřejných knihovnách obecních z roku 1919 došlo k oficiálnímu otevření Obecní knihovny města Hodonína, dnešní Městské knihovny Hodonín.

Knihovna byla dne 1. 7. 1921 umístěna ve dvou třídách chlapecké školy na Masarykově náměstí. Její knižní fond čítal 690 svazků a byla financována z rozpočtu města a drobných darů. Půjčovní doba byla stanovena na neděli v době od 9 do 11 hodin. Prvním knihovníkem se stal Petr Princ, profesor na Státní reálné škole. Nejstarší plány na vznik knihovny pocházejí již z května 1919. Měla původně vzniknout sloučením spolkových knihoven, které ve městě působily. Počítalo se např. se zřízením malé, jakési „kočovné“ knihovny, která bude půjčovat knihy po okolních obcích.

Od počátku se nově vzniklá knihovna potýkala s problémy, které byly nastaveny zákonem o veřejných knihovnách obecních z roku 1919 (knihovní zákon). Hodonín jako město nad 10 000 obyvatel musel zaměstnávat profesionálního knihovníka, ale z finančních důvodů žádala knihovní rada o výjimku ze zákona. Žádosti bylo vyhověno a první odborný knihovník, pozdější básník Vojtěch Rozner z Hýsel (1905 až 1991), absolvent státní knihovnické školy v Praze, pracoval ve městě od roku 1926. Další významnou osobností knihovnického světa, která v Hodoníně započala svou kariéru, byl Jaroslav Frey (1902–1983), knihovník a spisovatel, který se zaměřoval na práci se čtenáři, převážně s mládeží. Za jeho působení vzniklo oddělení pro děti a mládež, oddělení německé literatury, pořádal besedy, zájmové kroužky, věnoval se zpracování katalogů pro čtenáře a dbal na kvalitní nákup literatury.

Pro čtenáře vydávala knihovní rada v letech 1927–1930 časopis Knihovna, jehož úkolem byla propagace literatury. V této době už knihovna spolu s čítárnou sídlila v budově bývalé radnice na Masarykově náměstí a byla přístupná veřejnosti každý pracovní den.

Po okupaci Československa roku 1939 došlo k rozdělení knihovny na českou a německou. Od 3. března 1940 si německy mluvící obyvatelé půjčovali knihy z nové městské německé knihovny, která byla zřízena na obecní náklady v domě Karla Ammera v Alexandrově ulici (dnešní ulice Dobrovolského). Do této knihovny byly také převezeny všechny německé knihy z městské knihovny. Česká knihovna zůstala po celou dobu války na původním místě.