Hlavní obsah stránky

PRVNÍ KNIHOVNÍ ZÁKON – 100 LET: První jihlavský český knihovník

JARMILA DAŇKOVÁ reditel@knihovna-ji.cz

V konkurzu na místo knihovníka České veřejné knihovny v Jihlavě v roce 1921 zvítězil Stanislav Rambousek, čerstvý absolvent filologie na tehdejší Filosofické fakultě University Karlovy v Praze a jeden z prvních absolventů ročního kurzu na Státní knihovnické škole v Praze. Rambousek pak začal budovat knihovnu téměř od základů a stala se doslova smyslem jeho života.

V Jihlavě převažovalo ještě ve dvacátých letech 20. století německé obyvatelstvo, pro které byla od roku 1885 otevřena německá lidová knihovna. Od roku 1921 pak v souladu s knihovním zákonem začala v Jihlavě působit také česká knihovna. Knihovní radě nové české knihovny se podařilo dosáhnout toho, že knihovna Spolku pro zakládání knihoven, která dosud pracovala v Jihlavě pro české obyvatelstvo, byla z Besedního domu přestěhována do Divadelní ulice (tehdejší Kapucínské) a stala se Českou veřejnou knihovnou.

Stanislav Rambousek (nar. 1897 v Pardubicích) sbírky knih uspořádal, zkatalogizoval a připravil k půjčování. Knihovna se však potýkala s nedostatkem finančních prostředků a její fond se rozrůstal především z darů. V roce 1922 musela být dočasně uzavřena, aby bylo možné dokončit katalogizaci a nakoupit novou literaturu. Tehdy mohl knihovník nabídnout čtenářům k půjčení 5700 svazků. Významným úspěchem bylo v roce 1924 otevření veřejné čítárny.

Vedle praktické činnosti v knihovně se Stanislav Rambousek věnoval také teoretickým a organizačním problémům knihoven. Za osvětovými zkušenostmi podnikl řadu cest do ciziny a například v roce 1929 vystoupil za Československo na kongresu v Cambridgi. Ve své práci se řídil podobnými zásadami jako brněnský Jiří Mahen.

Dlouhodobá nespokojenost s vedením Spolku československých knihovníků (ustaveného v roce 1919) ze strany lidových knihoven vyústila v rozhodnutí vytvořit vlastní seskupení, které by se intenzivně zaměřilo na rozvoj malých vesnických knihoven. Podnět k založení samostatného spolku knihovníků veřejných knihoven obecních byl dán na župním sjezdu osvětových pracovníků a knihovníků župy jihlavské v roce 1926. Na ustavující valné hromadě nového Spolku veřejných obecních knihovníků v roce 1927 se stal jeho předsedou Jiří Mahen a jednatelem právě Stanislav Rambousek. Spolek vyvíjel bohatou odbornou činnost, pořádal kurzy a sjezdy a snažil se o zlepšení postavení obecních knihoven. Plně zde byly využity Rambouskovy vynikající organizátorské schopnosti. Mahen a Rambousek vedli spolek až do roku 1935, kdy se knihovnické spolky sloučily do Ústředního spolku československých knihovníků. Ve výboru tohoto spolku pak Rambousek rovněž působil.

Vedle hlavní knihovnické činnosti Stanislav Rambousek zakládal a organizoval řadu osvětových institucí. V rukou českého knihovníka se tak sbíhaly všechny nitky českého kulturního života v Jihlavě. Organizoval přednáškové cykly, kulturní akce pro mládež a jazykové kurzy. Působil také jako režisér a dramaturg ochotnického spolku Klicpera. Jako člen divadelní komise městské rady se staral o hostování českých divadel v Jihlavě, přičinil se o časté návštěvy předních pražských a brněnských umělců a nezapomínal ani na loutková představení pro děti.

Stanislav Rambousek byl také literárně činný. Od studentských let psal povídky, později odborné knihovnické články, kulturní zprávy a recenze. Byl redaktorem časopisu Českomoravskou Vysočinou a často přednášel. Cenná je jeho korespondence s Jiřím Mahenem a Antonínem Skálou, která se zabývá důležitými problémy českého knihovnictví.

 

Jako jednatel Městského sboru osvětového v Jihlavě redigoval jeden z prvních osvětových časopisů Zprávy Městského sboru osvětového v Jihlavě, kde se pravidelně objevovaly informace o činnosti knihovny a seznamy knih městské knihovny. Po přijetí knihovního zákona v roce 1919 se podílel na řešení specifických problémů českého knihovnictví a formování knihovnických služeb. Pro svoji činnost hledal vzory doma i v zahraničí a svým konáním si získal přirozený respekt kolegů. Předčasné úmrtí na chorobu srdce v roce 1937 ukončilo jeho rozsáhlou knihovnickou, kulturní a osvětovou činnost. Patří bezpochyby k významným osobnostem historie českého knihovnictví.

Foto: archiv MK Jihlava