Hlavní obsah stránky

ZE SVĚTA

Zdroje jsou dostupné v Knihovně knihovnické literatury Národní knihovny ČR.

V Jihoafrické republice v Krugerově národním parku proběhl rozsáhlý výzkum zaměřený na role archivů, knihoven a muzeí v oblasti vzdělávání, přijímání informací a nových informačních a komunikačních technologií. Pro výzkum byly vybrány paměťové instituce národních parků, údaje byly shromážděny na základě rozhovorů s klíčovými zaměstnanci. Výzkum prokázal, že většina pracovníků těchto organizací nemá základní znalosti v oblasti příslušné legislativy a velmi málo se využívají informační technologie pro oblast vzdělávání. Archivy, knihovny a muzea jsou přirozenými partnery. Jsou umístěny v různých organizačních strukturách, ale mají podobné cíle v oblasti vzdělávání. Spojenectví těchto organizací není v Jihoafrické republice (JAR) příliš podporováno, ale tento přístup se mění. Myšlenka jejich propojení vznikla v JAR již v roce 1969. V roce 2008 byl představen strategický plán SANParks, jehož cílem byla centralizace paměťových institucí do jednoho centra zdrojů, kde spolupracují archiváři, knihovníci i pracovníci muzeí. V Krugerově národním parku jsou všechny tyto instituce umístěny pod jednou střechou, neexistují žádné umělé hranice. Centrum nazvané Stevenson-Hamilton Information Resource Centre (SHRC) bylo založeno za cílem poskytovat tištěné nebo virtuální specializované informační zdroje. Má velký společenský a historický význam jako první centrum informačních zdrojů svého druhu. Koncept spolupráce archivu, knihovny a muzea byl vyvinut právě v Krugerově národním parku a rozšířil se i na další národní parky v JAR. Krugerův národní park spolupracuje s Národním ministerstvem umění a kultury, s oborovými vysokými školami a dalšími organizacemi, které dohlížejí na přírodní a kulturní dědictví v jižní Africe.

(Journal IFLA – Volume 47, Number 1, March 2021, s. 65–77)

Německý Rotary Club Darmstadt-Bergstrasse přispěl finančně na restaurování vzácné knihy ze 17. století pro milovníky koní, která je uložena v Univezitní a státní knihovně v Darmstadtu. Kniha s názvem Le Maneige Royale pojednává o umění jízdy na koni a je od slavného autora Antoine de Pluvinela (nar. 1551 v Crestu v Dauphiné). Jezdeckému umění se naučil v neapolské jezdecké škole u Giovanniho Pignatelliho, ale na rozdíl od svého učitele, který byl na koně velmi přísný a tvrdý, viděl Pluvinel koně jako citlivé a inteligentní bytosti, pracoval s nimi vždy s respektem, trpělivě a dbal na to, aby nikdy nedošlo k poranění zvířete. Podle něho mají koně svůj individuální charakter i slabosti. Rozdíl mezi dobrým jezdcem a jen dobře sedícím jezdcem je v tom, že ten první se nezabývá pouze výukou jízdy na koni, ale také se snaží pochopit osobitost svého koně. Zmíněnou knihu vydal Pluvinel formou fiktivního dialogu se svým královským žákem. Později se stala základním dílem jezdectví u královského dvora a pozornosti se jí dostávalo ještě v 19. století. Darmstadtská kopie pochází z knihovny hesenského dvorního rádce a sběratele knih Johanna Maximiliána von Günderrode (1713–1784). Ten usiloval o vytvoření univerzální knihovny pro veřejné využití a sestavil sbírku více než 15 000 svazků z různých oblastí, zejména historie a práva. Díky velkorysému daru Rotary Club Darmstadt-Bergstrasse bylo možno zakoupit chybějící části knižního bloku a zaplatit vynikajícího restaurátora starých tisků. Kniha také získala ochranný obal z vlnité lepenky a ihned po restaurování byla digitalizována v digitalizačním centru Univerzitní a státní knihovny v Darmstadtu. Nyní je online volně dostupná pro všechny zájemce.

(BuB Forum Bibliothek und Information – Jahrgang 72, Number 12, 2020, s. 666–667)

Slovenské knihovny v současné době hledají své místo v oblasti kulturního a kreativního průmyslu, rozvíjejí nové služby, aby i nadále zůstaly atraktivním zdrojem informací pro veřejnost. Je důležité, aby v centru zájmu knihoven figurovali nejen jednotlivci, ale i organizace a firmy, aby se tak knihovny pokusily doplnit chybějící finanční prostředky a zároveň se staly aktivními přispěvateli v kreativní ekonomice. Knihovny se musí přizpůsobit současným potřebám veřejnosti, ale se zachováním svého poslání, které je legislativně zakotvené. Některé knihovny nerealizují vnitřní změny, které by reflektovaly současné potřeby společnosti, a tak se obecně mohou jevit jako neatraktivní partner pro start-upy a iniciativy kreativní ekonomiky. Podle stanoviska Evropského hospodářského a sociálního výboru sehrává kulturní a kreativní průmysl klíčovou úlohu z hlediska růstu a konkurenceschopnosti hospodářské úrovně EU, je nositelem inovací a tvorby pracovních míst. Kultura se chápe jako souhrn poznatků, zvyklostí a úrovně uměleckého a vědeckého rozvoje v rámci určité epochy nebo určité sociální skupiny. Kreativita je vnímána jako konkrétní schopnost myslet novátorsky a přicházet s novými nápady, které kombinují prvky reality dosud nevídaným způsobem. Kreativita se nemůže zaměnit s pojmem inovace, která představuje postupy a produkty, rozvíjející poznatky, techniky a nástroje. Vzdělávání je motorem pro budování kreativních talentů, lidského kapitálu v rámci kulturních a kreativních průmyslů a spolu s dalšími pilíři (sociálním prostředím, otevřeností, inkluzí, institucionálním prostředím a technologiemi) podporuje budování kreativních výstupů, které mají potenciál přispět svými výnosy do kreativní ekonomiky. Strategie slovenského knihovnictví zohledňuje poslání knihovny jako centra vzdělanosti, podpory rozvoje informační gramotnosti, rozvoje komunitních, multikulturních a informačních center. Knihovna by také měla být střediskem celoživotního vzdělávání jejích uživatelů, ale i samotných knihovníků.

(Knižnica – ročník 22, číslo 1, 2021, s. 28–38)

Rakouská národní knihovna otevřela ve slavnostním sále Prunksaal výstavu historických map a akvarelů, která je věnována řece Dunaj – Od pramene řeky ve Schwarzwaldu až k ústí Černého moře. Dunaj má více než 2 800 km a je jednou z hlavních evropských řek, která protéká Německem, Rakouskem, Slovenskem, Maďarskem, Chorvatskem, Srbskem, Rumunskem, Bulharskem, Moldavskem a Ukrajinou. Dunaji se nemůže rovnat žádná jiná řeka, protéká čtyřmi hlavními městy (Vídeň, Bratislava, Budapešť a Bělehrad). Pro habsburskou říši to bylo záchranné lano a jeho splavnost byla velkým projektem 19. století. Výstava vykresluje tento prostor na dílech z inventáře Rakouské národní knihovny. Představuje Dunaj jako nejlepší a nejlevnější dopravní cestu, akvarel Johanna Nepomuka Hoechleho Schiffzug z roku 1825 ukazuje, jak byly tehdy takové cesty náročné. V roce 1829 byla založena Dunajská paroplavební společnost, v roce 1880 se stala největší vnitrozemskou lodní společností světa. Na výstavě je představen plakát této společnosti z roku 1935 Hanse Wagula Od Alp k branám Orientu. Na veřejnosti je poprvé vystaven velkolepý rukopis císaře Leopolda I, který popisuje cestu z Budapešti do Bělehradu. Rudolf Jakob v roce 1869 navrhl velkolepé vize regulovaného Dunaje, které představuje na výstavě velkoformátový akvarel s monumentálními budovami na vídeňských březích. Generální ředitel Vídeňské městské pojišťovny Robert Lasshofer říká, že řeka byla důležitá také pro pojišťovnictví. I proto je Vídeňská městská pojišťovna generálním sponzorem této krásné výstavy.

(Magazin Österreichischen Nationalbibliothek – Nr. 1, April 2021, s. 5–6)

Bavorská státní knihovna získala do svého fondu v krátkém čase tři vzácné iluminované rukopisy za výhodných finančních podmínek. Nové akvizice zapadají do dlouhodobé snahy této knihovny o vznik ojedinělé kolekce středověkých rukopisů, které jsou současně digitalizovány a zpřístupněny uživatelům. Všechny rukopisy jsou v němčině, typické pro svoji dobu a něčím výjimečné. Budou zpřístupněny v probíhající závěrečné fázi hloubkového studia německých středověkých rukopisů. Všechny tři rukopisy jsou bavarika pocházející z Regensburgu nebo Norimberku. Tato fantastická akvizice dodá důležitý impuls výzkumu německé knižní iluminace od roku 1350 do roku 1520. Nejstarším rukopisem nových akvizic je sbírka vlajek nazvaná Cyrillus Fables, známá také pod latinským názvem Speculum sapientiae, kterou sestavil pravděpodobně Bonjohannes von Messina. Dalším je sbírka bajek přeložená z latiny do němčiny Ulrichem von Pottensteinem kolem roku 1411. Tato kniha byla ve své době bestselerem a velmi oblíbená se stala nadčasová vyobrazení zvířat na iluminacích rukopisu. Kodex je velkoformátový a obsahuje 88 listů. V bibliografii německých rukopisů je uvedeno 22 dochovaných rukopisů této práce v německém jazyce, z nichž nyní šest je v Bavorské státní knihovně. Posledním rukopisem je iluminovaná modlitební kniha pro Wolfganga Hofmanna z Norimberku a jeho manželku Helenu (byla vytvořena v letech 1513 až 1514/15). Kodex obsahuje 299 pergamenových listů a text je proveden v nádherně navrženém gotickém písmu.

(Magazin Bibliotheksforum Bayern – Ausgabe 4, 2020, s. 6–11)

Připravil ROMAN GIEBISCH