Hlavní obsah stránky

JAK SE BUDÍ KNIHOVNY – Pohledem metodika 2

HANA MATĚJČKOVÁ matejckova@svkkl.cz

Knihovní fondy –  nestálé stálice

Kdybych byla karikaturistkou, metodičku v terénu bych vykreslila před budovou úřadu, kde by stála opřená o pouliční lampu, konsternovaně a bezmocně by vzhlížela k jejímu rameni vysoko nad ulicí a bylo by jasné, že přemýšlí, zda by se na něm neměla raději oběsit. Možná si nedovedete představit, jak zbědované jsme, když otevřeme dveře některých knihoven v regionech. A někdy dokonce i těch profesionálních.

Pryč se zastaralostí fondu

Zatímco bychom dnes měli řešit jednotnou síť knihoven, řešíme domněle triviální problém – knihovní fondy. Knihovní fond je základem úspěchu. Ne že by měl být aktuální, on takový být prostě musí! Nemůžeme přece po čtenáři chtít, aby navštěvoval knihovnu, která ho nijak neoslovuje, která ho vrací do absurdity a směšnosti let minulých, nepočítá s tím, že je lačný a inteligentní, ignoruje ho.

Pokud si konečně připustíme, že velmi vysoké procento naší tolik obdivované sítě knihoven tvoří především obecní knihovny, pak musíme podporu cílit tam. Domovské fondy v těchto knihovnách vypadají tak, že na vás ještě mnohde dýchne kolektivizace. V lepším případě pak máte pocit, jako byste oblékli řvavě žlutou saténovou košili, kalhoty do zvonů a tančili Saturday Night Fever. Trochu si oddychnete, když vás z té horečky vyvedou tituly výměnného fondu pověřené knihovny: Nesbø, Fulghum, Larsson, Murakami, Vondruška, Bauer. A čert to vem, že na vás dorážejí zastíněni neodolatelnými milenci, šedými odstíny a růžovými polibky. Náš čtenář, náš pán!

Aby nezmizeli muži-čtenáři

V souvislosti s tím uvedu ještě jednu skutečnost. Knihovníci si stěžují, že jako mávnutím kouzelného proutku mizí čtenáři staršího školního věku, ve věku mladém a středním se objevují omezeně. Mužského čtenáře těchto kategorií pak v knihovně oslavujeme. Copak je asi příčinou? Našli bychom jich víc, ale jsem přesvědčená, že je to i tím, že jim nemáme co nabídnout. My totiž jejich literaturu v knihovních fondech skoro nemáme. Oni „jedou“ ve sci-fi a fantasy. Že tuto literaturu my sami nečteme, neznamená, že ji nebudeme mít v nabídce, nebudeme ji znát, neposkytneme informaci. I tady se jedná o zákon trhu a my ho musíme respektovat. Základní přehled a vzdělanost chtějme po knihovnících, čtenář jde za tím svým.

Realita regionálních funkcí

Regionální funkce, služby výměnných fondů a jejich cirkulace jsou velkorysou koncepcí pro naše knihovny. Jejich metodika by nás ráda viděla u stolů, kde bychom zprostředkovávali rady a pokyny, ale skutečnost nás vyhání mezi regály, plísně a špínu, protože tam jsme daleko platnější. Zapojujeme hlavu, ale především ruce a nohy. Ano, v regionech jsme dělníky.

Stále totiž většinově přetrvává posvátná úcta ke všemu vytištěnému, zbytečná obava z vyřazování, strach ze změn, bezradnost. Pokud navrhujeme kroky do 21. století, musíme je ukázat my sami.

Navíc nám koncepce obecní zastupitele trochu rozmazlila. V prvopočátcích doporučovala revitalizaci fondů s podporou těch výměnných. Výsledek je takový, že v některých obcích na nákup nových titulů přispívají minimální částkou, jinde v rozpočtu peníze na knihovnu chybí úplně.

Moderní knihovna něco stojí

Pro jednání se zastupiteli mám fotobook jako modelka. Jsou v něm obrázky knihoven, které jsou v místě podporované, kterým se daří. Nové interiéry, akce, ukázkové knižní fondy, nabídkové řazení. Některé spáče to vyděsí, protože si zvykli, že veškeré služby regionálních funkcí jsou pro ně zdarma. Knihovny fungují bez jejich většího zájmu, nikdo si nestěžuje. A teď vidí obrázky moderních knihoven ze sousedství, obrázky, kterým ani nemohou uvěřit. Některým proběhnou hlavou potřebné investice a vzdají to. My vlastně ani takovou knihovnu nepotřebujeme. Tato jejich vizitka má černé linky. Je to vlastně vyvěšené parte.

Jiní se těmi obrázky nechávají inspirovat a knihovnu skutečně povýší na kulturní centrum obce, města. Plánují, podporují, spolupracují. Jde to pomalu, pomaloučku, ale důvody k radosti metodik má. Možná teď, v čase generačních změn v knihovnách a na úřadech, máme další příležitosti. Zpoždění, které jsme nabrali, je veliké. Vlak progresu je kdesi mezi kopci a utržené vagonky dole v údolí jako by čekaly se zataženou brzdou. Spěchejme k nim. Některé šance se totiž neopakují.

PŘÍŠTĚ: Knihovnice a knihovníci – nedobrovolní dobrovolníci