Hlavní obsah stránky

RECENZE: Živé rozhovory o posledních věcech člověka

MILAN VALDEN milan.valden@nkp.cz

PLZÁK,  Michal a Lucie VOPÁLENSKÁ. Pro smrt uděláno: živé rozhovory o posledních věcech. Fot. František Plzák. Praha: Kalich, 2021, 688 s. ISBN 978-80-7017-298-8

O smrti a umírání mluvíme a snad i přemýšlíme neradi, ale jsou naší nedílnou součástí a čeká nás to všechny. Přitom třeba umění, literatura, film či výtvarné umění, jsou plné obrazů a scén smrti a úvah nad umíráním a odcházením člověka. Ale současný člověk smrt vytěsnil, nebo se o to aspoň snaží, byť samozřejmě všichni víme, že dřív nebo později si nás najde… Smrt není společenské téma, píše se v úvodu ke knize Pro smrt uděláno, což je soubor rozhovorů s šestadvaceti osobnostmi právě na nelehké téma smrti. My jsme ale o smrti mluvit chtěli – zajímalo nás, jak se toto téma projeví i na našich otázkách, pokračují autoři knihy v úvodu. Budeme je formulovat ve stínu smrti, nebo ve světle života, osvobozeného od úzkostí ze zamlčování smrti? […] Budou lidé, které oslovíme, otevření? Budou ochotní se s námi podělit o své intimní zážitky a úvahy? Překonáme my sami ostych a budeme zdvořile neodbytní? Naštěstí se autoři setkali až na výjimky s překvapivě souhlasnými reakcemi, a tak vznikla pozoruhodná kniha rozhovorů na nelehké téma, rozhovorů odlišných, protože každý se na toto téma dívá jinak, po svém.

K nejznámějším osobnostem, které v knize najdeme, patří socioložka a publicistka Jiřina Šiklová, biolog, filozof a spisovatel Stanislav Komárek, katolický kněz Václav Malý, rabín a spisovatel Karol Sidon, kybernetik a vědec Ivan Havel, psychiatr, publicista a pedagog Radkin Honzák, psycholožka a bývalá disidentka Dana Němcová, politik Karel Schwarzenberg, filozof, estetik a překladatel Miroslav Petříček, básník a hudebník J. H. Krchovský či básník, spisovatel a literární historik Petr Hruška. Autoři zpovídali také třeba evangelického faráře Miloše Rejchrta, lékařku a pedagožku Ivu Holmerovou, malířku a sochařku Věru Novákovou, lékařku Janu Šeblovou, válečného veterána Lumíra Němce, sklářského výtvarníka Zdeňka Lhotského, hudebníka Jana Spáleného, filozofa Petera Wilberga či ilustrátorku a spisovatelku Martinu Špinkovou.

Jsou tu osobnosti různých zaměstnání, zaměření, životních i profesních zkušeností či vyznání i různých generací. Jiřina Šiklová říká, že smrt se dá přihostit, Václav Malý se ptá, s kým tam bude, Ivan Havel si myslí, že smrt je pořád a jen na chvilku rozsvítí náš život, Radkin Honzák vtipkuje, že bude třeba kaktus. Věra Nováková chce dodělat, než dodělá, pro Janu Šeblovou je smrt soupeř i konečná všech životů, Miroslava Petříčka se jeho smrt netýká, podle J. H. Krchovského je smrt jen účelovka, Jan Spálený jim stejně zdrhne a Petr Hruška tvrdí, že smrt náš život zpozorňuje.

Radkin Honzák přesně říká, že civilizace současná před smrtí utíká, ale za prvé neuteče a za druhé je to věc, která by se měla řešit dávno zaživa. Popření přináší stres a stres pracuje… Pro Danu Němcovou je příkladem dobré smrti smíření se vším a se všema. S lidmi, se smrtí a s Pánem Bohem. Pro Karla Schwarzenberga byla smrt normální věc už od dětství, nikdo ji před ním neskrýval, není to pro něj tedy tabu ani teď. A dobrá smrt podle něj? Když vypořádám všechno, co jsem měl. Podle Miroslava Petříčka nemá 21. století postoj ke smrti: Je to směs nejrůznějších fragmentů z nejrůznějších oblastí a dohromady to nedává žádný smysl. Petříček si myslí, že nejde o nějaký jednotný postoj v této věci, ale abychom uměli mluvit o smrti tak, jak je o ní možný a nutný mluvit v jednadvacátém století.

Podle Václava Malého by měl člověk být svobodný přijmout smrt jako průvodce svého života, i když to není snadné. Smrt nelze vytěsnit, je to součást lidského života a pobývání na této zemi. A přemýšlí, co bude po smrti? Vůbec si to nedovedu představit. Bráním se různým představám… Ať už se smrti bojíme nebo jsme na ni naopak připraveni, může nám být docela dobrým průvodcem třeba právě tato kniha, kterou fotografiemi doprovodil František Plzák.