Hlavní obsah stránky

TÉMA: Dezinformace: Svět dezinformací

BARBORA NOVÁKOVÁ novb12@vse.cz

Pojem dezinformace v poslední době velice rezonuje společností. Nejvíce dezinformací se týká onemocnění COVID-19 a vojenské invaze na Ukrajině. Přestože by si někdo mohl myslet, že tato problematika a tomu blízké pojmy jsou vcelku jednoznačné, nemusí tomu tak úplně být.

Klasifikace a typologie základních pojmů

Prvotně je třeba definovat vůbec samotné informace, které vycházejí z latinského slova informare neboli informovat či formovat. Obecně by se tedy dalo chápat, že informace jsou jakési formulace našich myšlenek, které dále sdělujeme a přejímáme za své natolik, že se z nich stávají znalosti.

V tento moment však dochází k jakémusi problému, a to že informace nemusí být vždy jen pravdivé. V těchto případech můžeme hovořit o pojmech dezinformace a misinformace. Jakýmsi oddělenějším pojmem je pak malinformace.

Dezinformace lze chápat jako nesprávné či záměrně lživé manipulativní informace, které mají za cíl poškozovat nejen samotné osoby, ale i instituce či státy. Dochází k nim nejen prostřednictvím internetu, ale i mimo něj, a to v textové a multimediální podobě i za pomoci ústního šíření. Osoby, které je šíří, disponují rozmanitými znalostmi, vzděláním i věkem. Vysvětlení původu slova dezinformace se napříč zdroji liší. Některé zdroje uvádějí, že jde o pojem z ruského jazyka – desinformacija, některé naopak tvrdí, že jde o latinský pojem ze slov de informare. Za jedno z největších nebezpečí do budoucna týkající se dezinformací lze pokládat právě obsah multimediální, který je snadno uvěřitelný, ale zároveň snadno padělatelný (například tzv. deep fake videa, ve kterých lze audiovizuálně nasimulovat řeč jakékoliv osoby).

Misinformace jsou neúmyslně šířené nepravdivé informace, které nemají za cíl nikoho poškozovat ani ho velebit. Tyto zavádějící informace však může mnoho lidí pokládat za pravdivé, a tak dojde k negativnímu ovlivnění názorů či rozhodování. Výsledný efekt se, i když to tak nebylo zamýšleno, může velice blížit samotným dezinformacím.

Odlišným pojmem jsou již zmíněné malinformace, které sice pravdivé jsou, ale mají za cíl poškodit osoby, instituce, ale i státy, stejně jako dezinformace. Jde o škodlivé informace, které mohou být chápány jako únik dat, obtěžování, ale i nenávistné výroky.

Obecně můžeme tedy hovořit o informacích lživých a škodlivých. Za lživé lze pokládat misinformace (se zavádějícím obsahem) a za škodlivé lze pokládat malinformace, které chtějí, byť pravdivými informacemi, poškodit svůj cíl. Dezinformace ve společnosti rezonují nejen svou škodlivou, ale i nepravdivou částí.

Cíle a působení dezinformací

Dezinformace mohou být vytvořeny a šířeny s různými cíli, které se dokonce mohou různě doplňovat. Samozřejmě mezi nejčastější, a dokonce by šlo říci za nejzákladnější cíl lze pokládat samotné utvrzení v názorovém přesvědčení. Mezi další cíle se obvykle zařazuje finanční zisk, osobní úspěch, diskreditace, polarizace či podrývání autorit. Existuje jich však nepřeberné množství a toto je jen výčet hrstky z nich.

Finanční zisk zaručují v prostředí internetu především tzv. clickbaity. Jde o popisky, které čtenáře příspěvků, ale i obecně uživatele (např. sledující YouTube) natolik zaujmou, že chce vědět více, a tak si daný příspěvek zobrazí („klikne na něj“). Dochází tak k oklamání, jelikož mohou být samotné nadpisy „přestřelené“, a to naprosto záměrně. Napříč prostředími dochází k regulaci a snahám o potlačení tohoto trendu. Kromě toho zajišťuje vysokou ziskovost i reklama, která je součástí dezinformačních příspěvků, proto existují organizace, které se snaží radit v tom, kam sebepropagaci dávat, a kde se jí raději vyhnout.

Osobní úspěch, jak už samo o sobě sousloví napovídá, se týká především prosazení dezinformátorů mezi ostatními, s jakýmsi vlivem na společnost. Může jít i o pseudoodborníky, kteří se nadšeně vyjadřují k jim nepříslušejícím oborům. To může mít za následek tzv. iluzi znalců, kdy příjemci dezinformací přestávají věřit autoritám či tradičním médiím. Vytvářejí si toxické pouto právě na tyto pseudoodborníky, kteří říkají jakousi šokující „pravdu“.

Diskreditace spočívá především v poškození médií, která tím ztrácejí důvěru příjemců informací, dobrou pověst, ale i spolehlivost. Samozřejmě nemusí jít jen o poškození médií, ale (jak je tomu celkově u dezinformací) mohou to být i samotné osoby či instituce. Důvěra je silné pouto, a pokud se jednou zpřetrhá, už nikdy nemusí být ve stavu jako předtím, což si dezinformátoři velmi dobře uvědomují.

Cílem polarizace u dezinformací je názorově rozdělená společnost, a to až do extrémního názorového vyhranění, kvůli kterému vznikne mezi jednotlivými skupinami propast. Není poté divu, že se mezi lidmi pod tíhou anonymity vytrácí slušnost a konstruktivní dialog, když dezinformace přímo poštvávají osoby proti sobě. Vrcholem všeho jsou komentáře pod příspěvky na internetu, které jsou plné nadávek a trollů. Za trolly, kteří polarizaci vytvářejí, lze pokládat účastníky diskuzí, kteří vyprovokují účastníky nepravdivým a nerelevantním obsahem k právě již zmíněným vyhroceným reakcím. Tato činnost se označuje jako trolling. Významný vliv mají i sociální bubliny, ve kterých se nepochybně každý nacházíme a které nás utvrzují ve společných přesvědčeních.

Posledním zmíněným cílem je podrývání autorit. Více se objevuje v případě podrývání autority jednotlivých územních celků. Občané ztrácejí důvěru ve státní instituce, politiky, ale i  vytvořená společenství států. Dezinformace je poškozují natolik, že se poté ve společnosti vytváří jakýsi odboj právě proti těmto správním uskupením.

Šíření dezinformací

Dezinformace se šíří v nejrůznějších odvětvích mnoha způsoby. Jediná věc, která je spojuje, je rychlost. Dnešní doba jim velice nahrává a záměrně lživé informace se napříč společností šíří neuvěřitelnou rychlostí. Nelze však tvrdit, že by se šířily jen na internetu v jakémsi online světě, ale šíří se velice i mimo něj. Lživé informace na internetu mohou šířit dva typy uživatelů. Ti, kteří to dělají jako náplň svých potřeb a cílů (tj. experti), a ti, kteří z toho mají spíše zábavu či pod vlivem obav posílají informace dál (tzv. laikové).

Dezinformace můžeme najít na mnoha místech. Mezi nejznámější bezpochyby patří tzv. dezinformační weby (též označované jako alternativní), sociální sítě a e-mailová komunikace.

Dezinformační weby jsou trendem nejen v České republice, ale i mimo ni. Mezi nejzmiňovanější patří tzv. prokremelské, jež usilují o diskreditaci západních aliancí (např. NATO či EU). Velkým problémem pro společnost, který se těchto webů týká, je jejich dosah, jenž je mnohdy srovnatelný s mainstreamovými médii. Příspěvky na nich bývají lživé, neobjektivní a jsou plné strachu, který je velice mocným nástrojem. Regulace webů je na jednu stranu potřebná, přesto je ale i nesnadná. V nedávné době došlo dokonce k vypnutí části z nich, což však žádní odborníci nedoporučují z dlouhodobého hlediska. Může to totiž přímo přivádět k pohnutkám pochybovat.

Sociální sítě jsou celosvětovým fenoménem, který nepoužívá denně jen mladá část populace. Není tedy žádným překvapením, že sítě mohou masy lidí využívat jako vlastní a jediný zdroj „seriózních“ informací. Podle statistik to však není problém pouze u občanů České republiky, ale i jiných sousedních zemí. Tlak na uživatele se stále stupňuje a za pomoci multimediálního obsahu má významný dosah. Nepopiratelnou výhodou je ale i snadnost a dostupnost těchto sítí.

E-mailová komunikace se ani dnes nepokládá za „mrtvou“. Pracovní povinnosti a osobní zájmy nás stále nutí e-mail používat; k základní komunikaci se však již nepoužívá natolik masově jako v minulosti. Stálicí v této komunikaci jsou ale řetězové e-maily, u kterých mají zásadní vliv jejich odesilatelé a nepochybně i obsah. Za hlavní cíl se označují senioři, kteří se s nimi setkávají velice často a mohou jim vzhledem k důvěřivosti snadněji uvěřit.

Ochrana před dezinformacemi

V případě ochrany před dezinformacemi neexistuje žádný zaručený lék, jenž by nás jich jako společnost zbavil jednou provždy. Obecně však platí, že je třeba z naší strany nejen boje aktivního, ale i pasivního. Ač to pro některé může znít nemožně, i osoba jako jednotlivec může dokázat velké věci v oblasti boje s dezinformacemi. K základní činnosti, ne však samospásné, lze zařadit fact-checking a kritický přístup.

Fact-checking je ve své podstatě ověřováním a kontrolou informací, které ve společnosti zaznívají. Příjemce tak nezačne informaci v rychlé návaznosti šířit, ale nejdříve si ji i za pomoci kontextu ověří ve více zdrojích. Kritický přístup naopak znamená proces myšlení, při kterém se příjemce snaží potlačit své emoce a poodstoupit od svého zaujetí. V případě obojího jsou snahy zařadit tyto činnosti i do vzdělávání a osvojit si tak tento způsob chování.

Těmto základním přístupům napomáhají i weby, které usilují o obranu před dezinformacemi. Mezi obecně známé patří Hoax.cz (web s databází nepravd), Demagog.cz (web s rozbory výroků politiků) či Manipulátoři.cz (web vyvracející a zveřejňující nepravdy). Existuje jich však mnohem více a různě se svým zaměřením doplňují. U sociálních sítí a vyhledávačů je situace poněkud složitější. Na jednu stranu se uživatelé dožadují nulové cenzury a svobody slova, na stranu druhou se právě tím dává prostor záměrně lživým informacím. Sociální sítě se snaží proti záměrně lživým informacím vystupovat odpovědně, přesto však odborníci nesouhlasí s tím, že by tento jejich cíl byl naplněn. Mezi alespoň částečné řešení lze zařadit ikonu upozornění na nepravdivé informace či sankce v podobě zamezení funkčnosti účtu uživatele. U vyhledávačů také nejde o snadné kroky. Pokud by měla být zdůrazněna kvalitně vytvořená funkcionalita vyhledávače Seznam.cz, šlo by bezesporu o jeho upozorňování výstražnou hláškou během vyhledávání.

Situace v zahraničí

Napříč státy je situace víceméně srovnatelná. Existují samozřejmě i premianti, jež se v boji s dezinformacemi dostali výrazně dál a svůj potenciál využívají opravdu naplno. Odborníci pokládají za největšího premianta Finsko. To je dáno i jeho snahou rozvíjet kritické myšlení dětí už od nízkého věku. Pokud by se však mělo mluvit o dezinformacích, ty jsou i vzhledem k provázanosti dnešní doby velice podobné, až srovnatelné. Samozřejmě se ve světě vždy spíše šíří palčivější témata než ta, která nejsou takříkajíc „na pořadu dne“. Reakce na dezinformace se však napříč zeměmi liší. Navíc, pokud se jedná o zemi, kde nemají občané dostatečný přístup k informacím, může jít o výraznou dezinformační propagandu.

Pozn. red.: Příspěvek vychází z bakalářské práce NOVÁKOVÁ, Barbora. Fenomén dezinformací v medicíně: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2022.