Hlavní obsah stránky

TÉMA: Role knihovny v menších obcích: Jaká je nebo by mohla být role knihovny v menší obci?

LUCIE MACHÁČKOVÁ  Lucie.Machackova@nkp.cz

Jak vnímáme roli „malé“ knihovny? Je jiná než ta ve větším nebo dokonce krajském městě? Co od ní očekáváme my uživatelé? A co její zřizovatel či další organice a spolky v obci? Jakou představu o její funkci mají sami knihovnice a knihovníci? A jak všechny tyto otázky souvisí s tím, jak se naše společnost vyvíjí?

Než se pokusím odpovědět na všechny tyto otázky, dovolte mi malý vhled do historie českých veřejných knihoven.

Ohlédnutí do historie

K tomu, aby knihovny vypadaly tak, jak je známe dnes, potřebovaly staletí vývoje a proměn. Abychom si dobře uvědomili, co knihovny pro člověka znamenaly a znamenají, je nutné vymezit si jejich společenskou funkci. V podstatě jde o dvě základní roviny: o jejich přístupnost a o ideové zaměření knihovních fondů a činnosti knihoven. První veřejné čítárny a půjčovny zakládali od konce 18. století nakladatelé a knihkupci. Jejich záměr byl čistě obchodní. Přístup do nich neměla ani zdaleka celá veřejnost, ale jen šlechta a měšťané. V období národního obrození se začaly objevovat první obecní městské knihovny. Jejich výrazný útlum ale znamenalo období Bachova absolutismu, kdy vznik a činnost knihoven podléhaly přísné kontrole. V období uvolnění (70. léta 19. století) vznikaly první pokusy o zákonnou úpravu českého veřejného knihovnictví.

Novou etapu vývoje veřejného knihovnictví na území Československa představovala první republika. V roce 1919 se podařilo ukotvit knihovny a jejich činnost do zákonné podoby schválením Zákona o veřejných knihovnách obecních, který ukládal zřízení knihovny v každé obci. Léta parlamentní demokracie znamenala velký rozvoj veřejných knihoven. Jedním ze základních prvků demokracie je rovnost. Státní systém změnil pohled na knihovny, demokratický stát umožnil přístup do knihoven i těm nejchudším. Demokracie dávala možnost otevřeného projevu, jehož je kniha významným předmětem. Lidé prostřednictvím knih a knihoven dostali možnost vnitřně vyspívat, utvářet si vlastní názor. Období protektorátu Čechy a Morava znamenalo pro knihovny vlnu konfiskací. Ministerstvo školství a národní osvěty vydávalo seznamy závadné literatury, která musela být z knihoven vyřazována. Knihovny byly nuceny sloužit jako nástroj fašistické ideologie. Po druhé světové válce nastalo krátké období, ve kterém se knihovny mohly vrátit ke vzdělávací funkci bez ideového diktátu.

Rok 1948 zásadním způsobem změnil naše státní zřízení. Od parlamentní demokracie jsme se vydali na cestu k totalitnímu systému. Nastalá situace změnila postavení kultury ve prospěch totalitní ideologie. Knihovny (a knihovníci) měli být politickými bojovníky lidové demokracie. Jinak řečeno: posláním knihoven bylo formování „nového“ člověka. Pro splnění tohoto úkolu knihovny organizovaly nejednu osvětově-vzdělávací akci. Vlny cenzury či „očisty“ knihovních fondů proběhly postupně mezi roky 1949–1953. Knihovny se změnily z kulturních center paměti v instituce prosazující jednu politickou ideologii. V tomto postavení s menším či větším uvolněním setrvaly až do listopadu 1989. Od roku 1990, kdy jsme se jako společnost vrátili k demokratickým principům, se i knihovny vrátily zpět k původnímu poslání demokratické kulturní a vzdělávací instituce.

Současnost veřejných knihoven

Činnost veřejných knihoven, jak ji známe dnes, ukotvuje Zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb z roku 2001. Strategicky důležitými dokumenty pro české veřejné knihovny, které určovaly a určují směry vývoje českého knihovnictví na určité časové období, jsou koncepční materiály rozvoje knihoven v České republice.

Koncepce rozvoje knihoven na léta 2004–2010 uvádí v dílčích cílech:

Zlepšit dostupnost knihoven a jejich služeb, odstranit bariéry přístupu k jejich využívání, rozšířit služby knihoven pro handicapované občany i národnostní menšiny, nezaměstnané a další znevýhodněné sociální skupiny.

Komunitními aktivitami knihoven jako poskytovatelů VKIS podporovat aktivní účast občanů na životě obce, pomáhat při vytváření místních partnerství a budování komunit v místě. Vytvářet v knihovnách prostorové podmínky pro komunitní a kulturní aktivity.

Zásadně zlepšit prostorové podmínky knihoven co do jejich rozsahu a kvality, podporovat výstavbu a rekonstrukci knihoven s výraznou orientací na zlepšení knihovnických služeb.

Vytvořit podmínky pro zajištění informační výchovy uživatelů ke zvýšení jejich funkční gramotnosti a tím i schopnosti efektivně vyhledávat a využívat informační zdroje. Zahrnout informační výchovu (informační gramotnost) do výuky základních a středních škol. Využít knihovny pro školení základní počítačové a informační gramotnosti občanů.

Mottem Koncepce rozvoje knihoven na léta 2011–2015 bylo: Klient říká: V krásné, přívětivé a pohodlné knihovně jsem rychle obsloužen příjemným, kvalifikovaným, očividně spokojeným a motivovaným personálem nebo z pohodlí domova bez ohledu na národnost či handicap, v kteroukoliv denní či noční dobu získám bezplatně požadovanou kvalitní službu.“ Cílem koncepce bylo definovat a uvést do praxe podmínky pro komplexní služby knihoven v reálném i digitálním prostoru: 

— služby, které jsou díky využívání informačních technologií v podstatné míře dostupné 24 hodin, sedm dnů v týdnu;

— digitalizace knihovních fondů;

— služby přístupné bez jakýchkoliv bariér a poskytované všem bez rozdílu;

— příjemné a neutrální místo pro studium, trávení volného času i setkávání všech generací, místo reflektující požadavky veřejnosti na moderní funkční i estetické prostředí;

— kvalifikovaní, motivovaní a adekvátně ohodnocení pracovníci.

Vizí Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2017–2020 bylo: Společně tvořit knihovny jako nabídku služeb a informačních zdrojů a otevřeného prostoru pro vzdělávání, kulturu a rozvoj.

Proměnit knihovny z pouhých půjčoven knih na živá vzdělávací, kulturní, komunitní a kreativní centra je dlouhodobým celosvětovým trendem. Tento trend sledují i české knihovny, ale proces proměny je velmi pomalý a naráží na celou řadu limitů. Knihovny mají značný potenciál rozvoje v oblasti neformálního a občanského vzdělávání a současně roste jejich význam při podpoře čtenářské, informační a digitální gramotnosti jak u dětí a mládeže, tak i u dospělé populace. Značný potenciál má dále rozvoj aktivit orientovaných na specifické skupiny uživatelů, zejména příslušníků menšin a lidí ohrožených sociálním vyloučením. Knihovny jsou tradičním a přirozeným centrem sociální inkluze.

Současná koncepce, platná pro roky 2021–2027, usiluje o rozvoj systému knihoven v rámci tří pilířů:

— knihovny jako pilíře občanské společnosti a přirozená centra komunit;

V rámci pilíře I. budou podporovány aktivity, směřující k rozvoji potenciálu knihoven jako komunitních center včetně adekvátního prostorového, technologického a materiálního zázemí a personálního zajištění.

— knihovny jako vzdělávací a vzdělanost podporující instituce;

V rámci pilíře II. budou podporovány aktivity k posílení vzdělávací funkce knihoven a kooperace knihoven se školami.

— knihovny jako správci kulturního a znalostního bohatství.

V rámci pilíře III. budou podporovány aktivity, které umožňují zprostředkování kulturního a vědeckého bohatství v analogové i digitální podobě všem uživatelům.

Co ze všech dosavadních koncepcí vyplývá? Největším úkolem pro knihovny je být moderním, bezpečným, nekonfliktním, kulturním a společenským centrem obcí, ve kterých působí. Být místem, které reaguje na potřeby současné společnosti, a nabízet možnost vzdělávání, relaxace, kulturního, společenského a komunitního života.

Vizi toho, jaká by měla být role knihoven v současné společnosti, máme vydefinovanou. Teď ještě zbývá zjistit, jestli se potkává s realitou a jak je vnímána naším okolím. Jaká je jeho představa o tom, „co je to knihovna“.