JAN MEIER knihovna@broumov.net

Reprezentativní a poutavý přehled dějin knižní kultury

V nakladatelství Slovart, k jehož charakteristikám patří i vydávání reprezentativních publikací z různých oborů, vyšel na sklonku loňského roku svazek nazvaný Knihy – Přehledné dějiny od klínového písma po elektronické čtečky. Dlužno dodat, že autoři Roderick Cave a Sara Ayadová obsáhli ještě větší záběr, než slibuje podnázev, totiž od skalních maleb až po knihy budoucnosti stvořené prostřednictvím nanotechnologií.

Při přípravě své recenze jsem shledal, že hodnotící text vydavatelé zařadili už přímo do knihy. První část předmluvy nešetří superlativními pojmy typu svazek je jedním ze skvělých soupisů úžasných položek…, případně ho rovnou označují za fascinující dílo. Skeptik si nad takovými obraty pomyslí své a zároveň postupně zjistí, že text anglického originálu je přeložen poněkud toporně.

Autoři pro své dílo zvolili ne zcela obvyklý mezioborový přístup. Vývoj knihy a jeho různé zákruty a odbočky podávají na příkladech stovky významných, pozoruhodných či pro daný jev typických knižních děl. Dějiny knižní kultury jsou zde přiblíženy v sepětí s vývojem literatury a jejích žánrů, odborného publikování a také výtvarného umění. Výklad je řazen chronologicky, každou z jedenácti kapitol uvozuje obecná charakteristika daného období z hlediska vývoje forem knihy, její tvorby, případně i knižního podnikání. Významnou složkou autorského pohledu je sledování vzájemného působení vývoje knih a společnosti. V této souvislosti se daná publikace zabývá i jevy, jako je cenzura, samizdat či ilegální tiskárny, to vše na konkrétních příkladech.

Recenzovaná publikace má celosvětový záběr, pro příklad vývojových prvků používá knihy ze všech světadílů, kde vznikají. Českou stopu zde však nenajdeme; škoda, takový Codex gigas by se jistě neztratil. Zastoupeny jsou však skutečně nejslavnější rukopisy a tisky historie (mj. Epos o Gilgamešovi jako příklad hliněných tabulek, Evangeliář z Kellsu, rukopisy Blízkého i Středního východu či xylograficky tištěná čínská Diamantová sútra, Gutenbergovadvousloupcová bible, Diderotova Encyklopedie, ale také román Mistr a Markétka, jímž autoři demonstrují samizdat). Osobně mi v devatenáctém století schází připomínka morrisonovského komplexního uměleckého přístupu ke knize. Autoři se nevyvarovali drobných chyb, když např. uvádějí, že Gutenbergova bible má čtyřicet dvě řádky na stránce, místo ve sloupci.

V celém textu najdeme odkazy na významový slovník v závěru, jednotlivé položky také odkazují na další související místa v knize. To umožňuje propojit pohled na vývoj jednotlivých forem knihy, žánrů, témat odborných publikací apod. (např. na dětské knihy, knihu jako výtvarný artefakt, knihy věnované partnerskému soužití, erotice a sexu, zakázané knihy atd.).

V dosavadní produkci na dané téma u nás jistě najdeme pojednání, jež jsou odbornější, komplexnější, s hlubším vhledem do problematiky. Nesporným kladem přítomné publikace je však přehlednost a názornost. U každé zastoupené knihy, která reprezentuje jeden jev knižní kultury, je připojena kvalitně reprodukovaná ukázka její podoby. Využití při besedách a knihovnických lekcích v knihovnách a při školní informatické výchově, dějepisu, výtvarné výchově i literatuře se samo nabízí. Svazek přitom nelze chápat jako učebnici, ale jako názorný doplněk k tematice. Fakt, že systematičnost výkladu místy ustupuje poutavosti a uvádění zajímavých epizod, v tom případě není na závadu.