Hlavní obsah stránky

LIBOR COUFAL SE HLÁSÍ Z AUSTRÁLIE

G’day, hlásím se ze zimní Canberry. V dnešním příspěvku bych vám rád pověděl něco o tom, jak australské knihovny řeší personální otázky.

Jednou ze zvláštností ve srovnání se situací v Česku je, že kromě tradičního pracovního poměru je zde poměrně rozšířena práce přes pracovní agentury, tzv. „temping“. Při tempingu se neuzavírá pracovní poměr s knihovnou, ale s pracovní agenturou, která pak zprostředkovává sérii krátkodobých prací a inkasuje za to poplatek. Zaměstnavatelé tímto způsobem řeší zejména různé projekty nebo případy, kdy potřebují dočasně zaměstnat vysoce specializovaného pracovníka nebo pracovníka „na záskok“. Délka jednotlivých pracovních příležitostí se většinou pohybuje od několika málo týdnů až po několik měsíců. V ideálním případě jde zaměstnanec ze zaměstnání do zaměstnání nebo může temping vyústit v trvalý pracovní poměr. V Austrálii existují dvě velké společnosti s celonárodní působností a řada menších společností na lokální úrovni, které se zaměřují na zprostředkování práce pro knihovníky a informační specialisty.

Získání zaměstnání v australských knihovnách, zejména v metropolitních nebo hustěji osídlených oblastech Austrálie, není úplně nejsnazší záležitost a má svá psaná i nepsaná pravidla. Knihovnická profese má v Austrálii určitou prestiž a ani finanční ohodnocení není z nejhorších. Není proto divu, že o zaměstnání v knihovnách je většinou velký zájem a knihovny nemají problém si v této konkurenci uchazečů vybrat ty, kteří nejlépe splňují jejich představy.

Knihovny mají poměrně striktní pravidla pro výběrová řízení, jakož i požadavky na uchazeče. Proces výběru zaměstnanců je značně formalizovaný. Výběrové řízení má zpravidla dvě kola – písemné přihlášky a ústní pohovor. Písemná přihláška rozhodně není formalita, naopak by se dalo říct, že je to nejdůležitější část, protože na jejím základě se rozhoduje o tom, jestli uchazeč bude pozván k ústnímu pohovoru. K tomu nejsou automaticky pozváni všichni, kteří se do výběrového řízení přihlásí, ale pouze několik vybraných uchazečů, kteří ve své přihlášce nejlépe přesvědčí zaměstnavatele o tom, že jsou těmi nejlepšími kandidáty. Součástí písemné žádosti je obvykle také strukturovaný životopis. Ústní pohovor pak většinou probíhá před několikačlennou výběrovou komisí, zpravidla formou otázek a odpovědí, ale může obsahovat i praktický test.

Uchazeč může být vyřazen a nemusí být pozván k pohovoru i přesto, že ve skutečnosti splňuje všechny požadavky a byl by na danou pozici nejvhodnější, pokud zpracování přihlášky nevěnuje patřičnou péči a své předpoklady pro danou pozici zaměstnavateli náležitě nedoloží. To vyžaduje určité specifické know-how, jak se správně ucházet o práci tak, aby zájemce zvýšil svou šanci na úspěch. Se zodpovězením specifických profesionálních požadavků, například „schopnost katalogizace podle AACR a MARC21“, to v teorii není tak těžké, horší je to ale tam, kde uchazeč daný požadavek nesplňuje a nebo pokud jde o takzvané „měkké schopnosti“ (soft skills), jako třeba požadavek na dobrou komunikaci slovem i písmem.

Na rozdíl od Česka také není úplně obvyklé, aby se prázdné pracovní pozice obsazovaly dosazením do funkce, povýšením nebo vůbec bez vypsání řádného výběrového řízení. Na většinu pozic, a to i těch, které jsou obsazovány interně, jsou vypsána výběrová řízení. Výjimkou bývají případy, kdy je daná pozice volná pouze dočasně, například z důvodů dlouhodobé nemoci nebo dovolené. V takových případech se volné pozice často obsazují interně, ale i tak bývá zvykem vypisovat tzv. expresion of interest (EOI). Jde o méně formální verzi výběrových řízení, kdy se zaměstnanci mohou přihlásit formou jakéhosi motivačního dopisu, ve kterém popíší, proč mají zájem o danou pozici a jaké jsou jejich předpoklady, znalosti a schopnosti ji vykonávat. Manažer pak ze všech došlých žádostí vybere jednoho uchazeče, který je podle jeho úsudku nejvhodnější, a další pohovor už většinou neprobíhá. EOI se často používá jako příležitost k profesnímu růstu, která zaměstnancům dává šanci vyzkoušet si práci na vyšší než jejich současné pozici, nebo v jiné části knihovny.