Hlavní obsah stránky

TÉMA: Dopad pandemie na služby a práci knihoven: Jak pomoci knihovníkům číst

(o dopadech sociální izolace na knihovníky Knihovny FF UK)

Text a foto: KLÁRA RÖSSLEROVÁ Klara.Rossslerova@ff.cuni.cz

Je obecnou představou, že knihovníci rádi čtou. A během pandemie a důrazu na omezení sociálních kontaktů se tak přímo nabízí, že knihovníci budou trávit svoji izolaci právě čtením. Proto je zvláštní setkat se u nich s posteskem, že je ani to čtení netěší jako dříve.

Na přelomu listopadu a prosince jsem pro zajímavost uskutečnila mezi zaměstnanci Knihovny FF UK dotazníkové šetření, zda změna režimu a nepříznivá situace paradoxně nezapříčinila nižší čtení. Celkem odpovědělo 28 zaměstnanců. Přestože je vzorek relativně malý, zajímavé výsledky dotazník přinesl i tak.

Výsledky průzkumu

V první řadě totiž toto šetření vyvrací představu, že co knihovník, to milovník četby. Přestože většina respondentů se za čtenáře považuje, čtyři z nich (14 %) se označilo za nečtenáře. Za jiných okolností bych se nad takovým výsledkem nepozastavila, ale hovoříme-li o knihovnících, zažitá představa se tímto tříští. Další otázka směřovala na preferovaný formát četby. Sedmdesát procent respondentů preferuje tištěnou knihu, 18 % elektronickou knihu a čtyři knihovníci čtou nejraději ušima. Velmi zajímavou je však otázka na změnu trávení volného času během nucené sociální izolace: 48 % respondentů změnilo své návyky. Otázka směřující již konkrétně na čtení pak ukázala, že 38 % respondentů čte pořád stejně, 33 % čte méně, 29 % naopak čte více. Během jarní uzavírky knihoven a nucené práce z domova 38 % respondentů přečetlo tři až pět knih. Stejných 38 % respondentů přečetlo dvě až tři knihy. Menších 21 % procent respondentů vybralo variantu „čtu jako drak“.

Poslední, doplňující otázkou byl dotaz na činnosti během lockdownu (bylo možné vybrat z více odpovědí nebo odpovědět zcela mimo nabídku). Pouze sedm respondentů vybralo možnost, že se více dívali na televizi. Dalších 13 chodilo více do přírody, 12 vařilo nebo peklo pro zábavu a 10 cvičilo. Sedmnáct knihovníků pak začalo s něčím novým. Jedna knihovnice začala hrát na ukulele, další si pořídila dopisní sadu a začala psát dopisy, jedna knihovnice se začala učit samaritánskou hebrejštinu, jiná pandžábsky a psát všemi deseti, jeden knihovník se začal učit programovat. I mezi knihovníky dorazilo otužování a vymalovávání omalovánek pro dospělé, oblíbené jsou stolní hry, vyšívání, šití a jiné ruční práce, jejichž vrcholem je „uháčkování tolika sněhových vloček, abych si mohla zasněžit celý byt“.

Vznik čtenářského klubu

Jak bylo uvedeno na začátku textu, dotazník měl potvrdit, nebo vyvrátit hypotézu, že během lockdownu mají knihovníci problém číst. Výsledkem šetření tedy je, že zhruba třetina opravdu tento problém má. A právě těm byl tedy nabídnut Čtenářský klub knihovníků Knihovny FF UK. Formální název skrývá neformální uskupení osmi zaměstnanců. Setkáváme se každé dva až tři týdny, a to zhruba na hodinu prostřednictvím videohovoru. Nejprve pohovoříme o knize, kterou jsme od minulého setkání četli, v druhé části hovoru se pak postupně střídáme v návrhu knihy pro další setkání. Součástí tohoto návrhu je představení autora, představení knihy samotné, shrnutí zajímavých informací. Kritériem výběru je kromě toho, aby knihu nikdo nečetl (což zdaleka není jednoduché), hlavně to, abychom knihu měli ve fondu knihovny nebo, v době uzavření knihkupectví, aby byla její elektronická verze dostupná ke koupi. První čtenou knihou bylo 10 minut 38 vteřin od Elifa Shafaka, dále jsme četli Ohlédnutí od Jiřiny Zábranové, Psí park Sofi Oksanen, Máme to v rodině Michaela Ondaatje, Dívka, žena, jiné od Bernardine Evaristo, Hana Aleny Mornštajnové; nyní čteme Do tmy od Anny Bolavé a chystáme se na Město světla Andrése Barbyho.