Hlavní obsah stránky

KRONIKA: Poslední sbohem pro PhDr. Karla Sosnu 

IVANA LAIBLOVÁ KADLECOVÁ  kadlec@lib.cas.cz

Není lehké dívat se, jak odcházejí lidé, které jsme měli rádi… Měla jsem tu čest potkat se, seznámit, spolupracovat a hlavně se kdysi v devadesátých letech spřátelit s Karlem Sosnou. V čase nastupujících změn. Přestože jsme oba řídili různé instituce s odlišným posláním, jiným zřizovatelem a úplně jinou uživatelskou základnou, v Karlově případě vymezenou každým dalším volebním obdobím Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (PSP), prožívali jsme spolu s kolegy z dalších knihoven v době rozšíření internetu a nástupu digitalizace stejné počáteční nadšení, stejná zklamání, boj s nedostatkem porozumění i financí. Došlo k chybám, dostavily se i úspěchy.

Jak se pod jeho vedením vyvíjela Knihovna PSP se svým specifickým fondem a uživateli a kam dospěla, je zřejmé. Jak už patřilo ke Karlově profesi, musel být nestranný a nezaujatý ve vztahu k uživatelům a bezesporu také odolný k zátěžovým situacím. Patřil k lidem, kteří se za sebou mohou ohlédnout s uspokojením, že po nich zůstala opravdu dobrá práce.

Karel byl mimo jiné četné funkce členem Dozorčí rady Knihovny AV ČR (dále jen KNAV), měli jsme v něm opravdovou oporu. Byli jsme ale v kontaktu i mimo knihovnu a potkávali se na rozličných pracovních akcích, na konferencích doma i v zahraničí, včetně společenské části programů. Velký znalec vína uměl nekonečně vyprávět o svých zážitcích z cest za vínem, o odrůdách a tratích, kdy a kde vína chutnal nebo popíjel. Dokázal společnost pobavit a zaujmout. Ráda vzpomínám na ty společné časy, na všechny, kteří u toho byli. Škoda, že to vše skončilo...

Karel Sosna byl gentleman každým coulem a uměl projít složitými událostmi s noblesním nadhledem. Prošel si i velmi komplikovanými vlastními životními peripetiemi, nemyslím ale, že by to někdy příliš rozebíral. Spíš si v té době nastřádal velké množství dobrých přátel. 

Abych se odchodem svých knihovnických kolegů a vrstevníků neutrápila, představuji si, že tam někde na tom knihovnickém obláčku už čekají někteří z těch, které měl Karel rád a kteří odešli již dříve, kupříkladu Jarmila Burgetová, Vilém Herold, Jiří Koftun, Stanley Kalkus a další, že společně proberou a náležitě zhodnotí, co všechno se tu dole v mezičase událo. Karel Sosna k tomu vybere to nejlahodnější víno, Vilém zahraje na varhany a Jarmila vše zorganizuje, postará se o pečlivý zápis a jeho rozšíření na správná místa. A až jednou přijde ten čas, snad budu mít tu čest a i pro mě se mezi nimi najde židle (s polštářkem) a sklenička bílého.

Je to moc smutné, když odcházejí lidé, se kterými jsme se měli rádi. Proto se s dychtivostí těšme ze svých přátel, neb nevíme, jak dlouho nám to bude dopřáno.1

 

1 SENECA, Lucius Annaeus. Výbor z Listů Luciliovi, list 63. Přeložil Bohumil Ryba. Praha: Svoboda,1969.