PAVLÍNA LENGHARTOVÁ pavli2000@seznam.cz

Lucie Svobodníková získala ocenění Krajský MARK 2024 za Olomoucký kraj, byla nominována za aktivní podporu knihoven a knihovníků v malých obcích, za návrhy na zefektivnění práce knihovníků a realizaci komunitních projektů. Vystudovala knihovnictví se zaměřením na knihovny komunitního typu na Slezské univerzitě v Opavě. V knihovnictví pracuje od roku 2015, přičemž od roku 2020 je zaměstnána v Městské knihovně Lipník nad Bečvou v oddělení regionálních funkcí a zároveň je vedoucí knihovnických služeb.

Co vás motivovalo věnovat se po studiu knihovnictví?

Když jsem se hlásila na školu, tak jsem tedy vůbec nevěděla, do čeho jdu, a tím studiem se mi otevřely nové dveře a nové možnosti. I po studiu jsem zjistila, že to bude určitě moje cesta, protože jsem trošku tušila, že nějaká komerční sféra asi nebude pro mě to pravé ořechové. A pak, když jsem při studiu absolvovala nějaké další praxe ve vědeckých i městských knihovnách, mě to přesvědčilo, že půjdu správnou cestou.

Čím si vás získala konkrétně práce na regionálních funkcích, čím vás naplňuje?

Práce metodika je hodně rozmanitá a různorodá. My jako metodici musíme z knihovnické práce zvládat od každého trochu. A ta rozmanitost mě právě baví, každý den můžu dělat něco jiného. S kolegyněmi máme v regionu celkem dvaatřicet knihoven, já se starám přímo o třináct z nich. Poskytujeme kompletní regionální služby, práci s fondem, katalogizaci, revize, poradenství, vzdělávání, návštěvy v knihovnách. Tato práce mě naplňuje hlavně tím, že jsem pro knihovníky, pro starosty a zastupitele obcí takový poradce a průvodce naším knihovnickým světem. Mám v regionu samé skvělé knihovníky, dobře se mi s nimi spolupracuje a je samotná práce i knížky baví, takže je to opravdu radost!

Zároveň jste vedoucí knihovnických služeb, jak si organizujete práci? Můžete říci, jak vypadá váš běžný pracovní den?

Ono je těžké říct, jak vypadá můj pracovní den. Každý vypadá úplně jinak. Já si tu práci musím rozhodně dobře organizovat a plánovat, takže diář je můj velký kamarád. Nerada dělám něco na poslední chvíli. Každé ráno s kolegyněmi, když nám to pracovní povinnosti dovolí, začínáme kávou a takovým malým posezením nebo poradou, kde si řekneme, co nás ten den čeká, co nás trápí, kdo má co na srdci. Pak se každá vydáme na své místo, já si zkontroluju maily a diář, co mám zapsáno a co mě ten den čeká. A opravdu můžu říct, že práci si musím dělit v podstatě denně na dvě poloviny – regionální funkce a vedení knihovnických služeb. Konkrétně v tyto dny chystám rozvoz a cirkulaci knih po malých obecních knihovnách. Takže knihy nakupuju, zpracovávám, tvořím knižní soubory a veškerou dokumentaci. V regionu máme teď novou knihovnu, řešíme zaškolení a spuštění nového knihovnického systému. Jako vedoucí nyní připravuju kulturní a vzdělávací program na příští rok. Připravujeme pro čtenáře novou službu výpůjčky e-knih a zapojení do služby „Díla nedostupná na trhu“. Chystáme se na Týden knihoven, takže se s kolegyněmi podílím na přípravě, propagaci a organizaci akcí. Dnes jsme dělaly tiskové zprávy, plakátky atd. Jsme malá městská knihovna na menším městě a já mám velké štěstí na kolegyně, bez kterých by to takhle určitě nemohlo fungovat.

Organizujete také komunitní projekty. Můžete prozradit, které typy takových projektů (či ty konkrétní) se u vás setkávají s největším úspěchem a proč myslíte, že jsou pro komunitu atraktivní?

Z našich projektů jsem vybrala tři, na kterých se nejvíc podílím a které jsou vlastně takovým mým počinem. Na prvním místě bych zmínila „Rostlinkovnu“, což je úspěšný zahrádkářský projekt, který mě inspiroval a vyrostl ze známého projektu „Semínkovny“. Díky Nadaci Via máme na dvorku knihovny krásný velký regál, kde si naši návštěvníci můžou vyměňovat venkovní i pokojové rostliny, v sezoně sazeničky, zeleninové přísady. Je to projekt, který nám roste pod rukama úplně sám a žije trochu svým životem. My se samozřejmě o ty rostlinky staráme, zaléváme je. Projekt funguje celý rok, v zimě je slabší sezona a rostlinky jsou schované před mrazem ve vnitřních prostorách. Návštěvníkům chystám plakáty se zahrádkářskými tipy a zahradnické kalendárium. 

Další projekt, který mě těší a má pro mě velký smysl, je technická poradna. Poradna je pro všechny, nejen pro seniory. Zájemci si domluví termín, přijdou do knihovny a mohou si nechat poradit s mobilem, notebookem, zaměřujeme se na úplně běžné věci. Nejsem ajťák, nikdy jsem se tomu nějak nevěnovala, ale jsou to věci, které mi jsou blízké a pro nás, pro mladší generaci, úplně automatické, ale třeba pro starší lidi to může být problém. Řešíme stahování aplikací a jejich využívání, využívání internetu, nastavení nového chytrého telefonu, převádění telefonních čísel atd. Já jsem se pro tuhle formu poradny rozhodla proto, že nemám moc čas připravit celý vzdělávací program či kurz, takže se zaměřuji na cílenou pomoc, na osobní setkání. Hlavně senioři si velice chválí osobní kontakt jeden na jednoho, nebojí se na cokoli zeptat. Když byli na nějakém kurzu, tak se před ostatními styděli doptat na nějaké věci, připadali si, že to nevědí jenom oni. S jednou paní jsme třeba probíraly jeden počítačový kurz, kterým nějak prošla, ale byly tam věci, kterým nerozuměla, tak jsme to spolu znova probraly. Ale službu využívají i lidé ve středním věku. Jiné paní jsem třeba pomáhala vytvořit letáky v Canvě. Tento projekt nám jede druhým rokem a takových osobních setkání jsme udělali už asi patnáct a myslím si, že všichni byli spokojení.

Ještě bych zmínila akci, která nám dělá velkou radost, a to jsou sousedská setkání v knihovně. Je to pěkný komunitní projekt, kdy se sejdeme na dvorku knihovny, samozřejmě nejen s našimi sousedy, ale s kýmkoliv z města. Každý přinese nějaké drobné občerstvení, hraje živá hudba. Pokaždé se nám podařilo sehnat příjemný sponzorský dar od místních pivovarů. Zatím jsme udělali taková setkání dvě a plánujeme další. Každý projekt je však úplně jiný, má jiný formát a je to zase něco jiného, než co se běžně děje u nás na malém městě. Lidé jsou spokojení a líbí se jim to.