Hlavní obsah stránky

Digitální není budoucnost, ale již současnost

Z konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2007

Věta použitá v názvu tohoto příspěvku zazněla na v pořadí již osmé konferenci Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě.

Konference proběhla 5.-6. prosince 2007 v konferenčním sále Národního archivu v Praze. Úvodním slovem ji zahájila PhDr. Eva Drašarová, ředitelka Národního archivu. Již v tomto uvítání zazněl předpokládaný účel dvoudenního setkání, kterým měla být zejména výměna informací, zkušeností, znalostí a nahlédnutí do současné praxe paměťových institucí. Je zřejmé, že v dnešní době není již třeba na podobných konferencích mluvit o obecných tématech, jako je obrovský rozvoj informačních a komunikačních technologií apod. Tyto skutečnosti jsou nám všem už dobře známé. PhDr. Vít Richter, moderátor konference, přivítal i slovenské přednášející, kterých se sešlo nemálo. Jeden z příspěvků zazněl dokonce z prostředí francouzského.

V této zprávě bych se ráda zaměřila na témata a trendy, které se prolínaly celou konferencí, s podrobným zněním referátů se můžete seznámit na webových stránkách SKIP.                                       Moderátor konference Vít Richter

Dopolední část prvního jednacího dne byla věnována možnostem financování v kulturním sektoru a souvisejícím strategiím a dokumentům z prostře-dí EU. Přednášející též hovořili o autorském právu v souvislosti s digitalizací v archivech, knihovnách a muzeích a v kontextu Evropské digitální knihovny. V příspěvcích někdy zazněly nemalé finanční částky poskytnuté na programy v oblasti informatizace a digitalizace, ale zároveň také vyvstaly nelehké úkoly, které paměťové instituce musejí řešit. Doporučení, která přicházejí z Evropské unie směrem k členským zemím, shrnují tyto úkoly do tří okruhů: investovat do digitalizace včetně masové, řešit autorská práva, řešit ochranu digitálních dat. Konference jistě přinesla inspiraci jak se k některým otázkám z těchto oblastí postavit a odpovědět na ně.

Velmi zajímavé byly referáty zaměřené na autorské právo. Francouzská přednášející Emilie Bouchet hovořila o realizaci autorského práva ve Francii. V tomto vystoupení taktéž zazněly podněty k dalšímu zamyšlení nad rolí archivů, knihoven a muzeí ve společnosti. Tyto instituce se zaměřují nejen na uchovávání, ale též na zpřístupňování kulturního dědictví, a právě zde se jejich smysl střetává s oblastí autorského práva. V paměťových institucích je samozřejmě nutné rozlišovat mezi hmotným a intelektuálním právem. V tuto chvíli si již dobře uvědomujeme, že ne vše, co nám umožňují technologie, nám umožňuje právo.

V další prezentaci hovořila Mgr. Adéla Faladová z MK ČR o otázkách autorského práva spojených s Evropskou digitální knihovnou. Čerstvým dokumentem (ze září 2007) je v této oblasti Usnesení Evropského parlamentu o i2010: směrem k evropské digitální knihovně. Představený dokument i prezentace upozornily na potřebu řešit taktéž digitální uchovávání tzv. osiřelých děl či out-of-prints děl.                                

Odpolední sekce se ubírala slibovaným směrem. Projekty, služby a návrhy na uchovávání digitálních informací představili zejména zástupci knihoven a komerčních firem. Představována byla východiska, cíle i konkrétní řešení a zároveň se upozorňovalo na problémy, které nastávají či se mohou předpokládat. Mezi klíčová slova tohoto bloku příspěvků patřila důvěryhodnost informací, standardy, autority, formáty, ale např. i ztráta informací. První den byl zakončen referátem o projektu Digitalizace Langweilova modelu Prahy. Obdivuhodný je jak sám urbanistický model, tak proces jeho digitalizace. PhDr. Vít Richter navíc připomenul, že Langweil byl mimo jiné knihovník, no a knihovníci přeci obdivuhodné věci dokážou.

I druhý jednací den byl informačně bohatý a jednotlivé prezentace přístupné na internetu doporučuji k prohlédnutí. Referující z archivů, knihoven a muzeí představovali aktivity svých institucí - digitální knihovny, archivy, sbírky muzeí a galerií. Některé z těchto aktivit jsou na samém počátku, některé již byly spuštěny a přinášejí první výsledky nebo nabízejí další novinky ke svým už standardním službám.

Bc. Walter Schorge doplnil svoji přednášku o digitálním archivu Národního technického muzea zamyšlením nad smyslem digitalizace. Některé z těchto myšlenek a další podstatné závěry, které během konference opakovaně zazněly, bych ráda nyní krátce shrnula.

Odpovědi na otázku „proč digitalizujeme“ jsou většinou jasné. Digitalizováním chráníme originály před poškozením či ztrátou, poskytujeme k nim dálkový přístup, možnost sdílení a společného prohledávání. Je to pohodlné a rychlé. Navíc v procesu digitalizace je možné data vzniklá spoluprací a sdílením doplnit o další konkrétní „vrstvy“ dat podle požadavků a zaměření jednotlivých institucí. Jak bylo několikrát zdůrazněno, při tvorbě digitálního obsahu je nutné z důvodu bezpečnosti vždy oddělit správu dat od jejich prezentace. Smysl digitalizace můžeme též spatřovat v získávání nových uživatelů, kteří k vyhledávání nových informací používají jen určité komunikační kanály. Tito lidé se asi nikdy nestanou návštěvníky archivů nebo jiných institucí veřejné správy, ale je možné, že pokud tyto instituce nabídnou cestou digitalizace svůj obsah, tak jej využijí (nemalé výhody přináší digitalizace samozřejmě i pro handicapované občany).

Celá konference přinesla kromě velmi užitečných praktických informací i jedno důležité poslání. Nyní již nejde právě jen o informace, ale zejména o znalosti. Ty by měly paměťové instituce uchovávat a předávat, ať již v technické podobě formou metadat či v podobě lidské, například pomocí asistovaných služeb svým uživatelům.