Hlavní obsah stránky

JAK NA TO: Zákoník je také kniha

KATEŘINA SLUŠNÁ, advokátka > COUNSEL, Koutná&Slušná, advokátní kancelář v.o.s.

Jak určit a v případě zavinění škody čtenářem vymáhat náhradu za poškozené dokumenty z knihovního fondu, zejména pokud se jedná o zvláštní typ literatury - zahraniční literaturu, historické fondy apod.

Knihovny často disponují v rámci svého knižního fondu výtisky, jejichž hodnota není pouze materiální, ale které mohou být ojedinělé, ať již počtem svých exemplářů, či historickou a výpovědní hodnotou zcela nenahraditelné.

Ve svém článku se dnes zaměřím na otázku, jak postupovat v případě poškození či znehodnocení vypůjčených výtisků knižního fondu.

Způsob a rozsah náhrady škody upravuje zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zejména v ustanoveních § 442 a § 443.

Při vzniku odpovědnosti za škodu je nutné, aby bylo možno prokázat, že v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti došlo ke vzniku škody, laicky řečeno, že určitá osoba svým jednáním porušila jí stanovenou právní povinnost (např. o vypůjčenou knihu nepečovala řádně, zničila ji nebo ztratila, porušila při dispozici s knihou knihovní řád příslušné knihovny) a v důsledku toho došlo ke vzniku škody. V takovém případě pak může poškozený (půjčitel, tedy nejčastěji knihovna, studovna, badatelna apod.) požadovat po osobě, která je za škodu odpovědná, náhradu škody.

Hradí se škoda skutečná a ušlý zisk. Tyto pojmy občanský zákoník nedefinuje. Škoda je chápána jako újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je vyjádřitelná penězi. Skutečnou škodou se rozumí újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a reprezentující majetkové hodnoty, které bylo nutné vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu. Skutečná škoda tedy zahrnuje i takové hodnoty resp. náklady, které bude třeba vynaložit na restituci poškozené, zničené či ztracené knihy z fondu.

Ušlý zisk pak představuje újmu spočívající v tom, že poškozený nebude moci v důsledku škodní události rozmnožit majetkové hodnoty, ač se tak dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (např. ušlé půjčovné apod.). Pro výši ušlého zisku je rozhodující, o jaký reálně dosažitelný (nikoli hypotetický) prospěch poškozený přišel.

V případě zvláštního typu literatury se pak může jednat o případ, kdy knihovna již nemá možnost zajistit výtisk příslušného vydání, který ztratil či zničil ten, kdo si jej vypůjčil, běžně dosažitelným způsobem. V takovém případě zahrnuje skutečná škoda i náklady vynaložené na obstarání takových exemplářů (např. z digitální podoby) či náklady na zhotovení kopie.

Náš občanský zákoník neumožňuje náhradu ceny zvláštní obliby (hodnotu emocionální; pretium affectionis).

Škoda se hradí v penězích. Pokud však o to knihovna požádá, a bude-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu (např. při poškození knihy jejím restaurováním). Výše peněžité náhrady má odpovídat nákladům na uvedení do původního stavu, tj. do stavu před poškozením.

Při určení výše škody na poškozené knize či tisku se vychází z jejich ceny v době poškození. Výše náhrady za poškození není v žádném případě závislá na tom, zda knihovna nechá knihy restaurovat, sama pořídí kopie či nechá knihu v poničeném stavu. Poškozenému má být umožněno opatřit si obdobnou věc, proto je výslednou cenou tzv. cena obvyklá. Ta představuje cenu, za niž lze v daném místě a čase pořídit náhradní věc, jedná se tedy o cenu tržní. U výše náhrady škody není stanoven žádný limit.

Ustanovení o náhradě škody se uplatňují jak u poškození, tak při úplném zničení, ztrátě či odcizení knih z fondu.

Škoda způsobená poškozením, zničením či ztrátou se uplatňuje přímo u osoby, která škodu zavinila. S takovou osobou doporučuji vždy sepsat škodní protokol, v němž bude co nejpřesněji popsáno poškození příslušné knihy. Tento škodní protokol může být dále podkladem pro povinnou inventarizaci fondu, jakož i případným podkladem pro stanovení výše náhrady škody.

S ohledem na délku případného soudního řízení lze vždy doporučit dohodnout se s odpovědnou osobou mimosoudně na náhradě škody.

Výši škody prokazuje v soudním řízení poškozený (tedy nejčastěji knihovna). Je-li základ jeho nároku na náhradu škody dán, ale poškozený je v důkazní nouzi ohledně výše nároku nebo jeho výši lze jen obtížně zjistit (např. knihovně není známa cena zvláštních tisků), soud v takovém případě postupuje dle § 136 zák. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a výši nároku určí alespoň přibližně úvahou, vycházející z dostupných skutkových zjištění.

Závěrem lze shrnout, že v případě, že knihovna zjistí, že konkrétní osoba poškodila, zničila či ztratila dokumenty z jejího fondu, může po ní požadovat náhradu škody. V případě, že není schopna škodu vyčíslit a jedná se o cenné tisky, lze požádat např. znalce zapsaného v seznamu znalců o ohodnocení takového dokumentu a požadovat po čtenáři náhradu ve znalcem stanovené výši. Pro úplnost upozorňuji, že takto znalcem stanovený odhad nelze při případném soudním sporu užít jako znalecký posudek, pouze jako listinný důkaz na podporu vyčíslení výše způsobené škody.

Lze doporučit digitalizovat cenné exempláře a půjčovat pouze jejich kopie, případně je nechat ocenit nebo je alespoň vyfotit a co nejlépe popsat, aby při případném určení jejich hodnoty před poškozením mohl soud či soudem stanovený znalec vycházet z konkrétních faktů při určení výše nároku na náhradu škody.