Main content

Piktogramy v knihovnách

Andrea Peříková perikova@kmo.cz

Ve svých předešlých článcích jsem představila základní problematiku orientace ve veřejném prostoru. Zároveň jsem vysvětlila, jakým způsobem vnímají čtenáři a návštěvníci knihoven orientaci v interiéru. Dnešní článek bude více konkrétní a zaměříme se v něm na jeden z aspektů vizuální komunikace, kterým je sdílený obsah pomocí piktogramů.

Uživatelé se s piktogramy v knihovnách setkávají hojně. V obecné rovině je knihovny používají jako jednoduché zákazy a informace k orientaci (nekouřit, nejíst, wc apod.) nebo jako doplňky, například k označování fondů (detektivka, román pro ženy apod.). Praktické použití piktogramů je však mnohdy žalostné. Vizuální komunikace často vzniká bez znalosti koncepce tvorby a piktogramy leckdy ztrácejí požadovaný kontext.

Nezoufejte však nad zmíněnou situací, není to tak úplně vaše chyba. Ráda vás seznámím s obecnými pravidly tvorby piktogramů. Ale po pořádku…

Historie piktogramu jde ruku v ruce s vývojem písma, protože u vzniku každého písmového systému stál zpočátku piktogram, který byl vnímán jako primitivní forma komunikace. Jedná se o stylizovaný obrázek, který se od dob vzniku změnil v grafickou sofistikovanou slov­ní zkratku. Piktogram byl, je a bude srozumitelný různým kulturám, věkovým a jazykovým skupinám. Charakterizuje určitou věc, činnost, vlastnost nebo kategorii. Zatímco první piktogramy vznikající v období mladšího paleolitu zobrazovaly lidi a zvířata, tedy lov jako činnost, 21. století staví piktogram na úroveň verbálního jazyka, který nezprostředkovává příběh. Jedná se o asociace zkušeností. Jeho význam sdělujeme prostřednictvím grafických symbolů – figur. Obsah symbolu je zprostředkován na základě společenského konsenzu a obsah figury je odvozen na základě podobnosti s realitou. Tyto graficky stylizované obrázky jsou nedílnou součástí každodenního provozu ve veřejném prostoru, kde fungují jako informační a orientační ukazatelé. Zvyšuje se důraz na potřebu jednoduchého a co možná nejsrozumi­telnějšího způsobu komunikace, což souvisí s expanzivním vývojem moderních technologií a médií.

Historii lidstva vývoj piktogramů nejen provázel, ale i významně ovlivnil. Za zcela prů­lomový počin lze označit systém ISOTYPE (International System of Typographic Picture Education). Ve třicátých letech 20. století předvedl Otto Neurath, ředitel a zakladatel Sociálního a hospodářského muzea ve Vídni, novou metodu vzdělávání pomocí obrázků. Cílem bylo zobrazovat sociální, biologické a historické informace v obrazové formě. Vídeňské muzeum vytvořilo základ pro vizuálně atraktivní a zapamatovatelnou formu, která zásadním způsobem ovlivnila informační design. K designérské spolupráci si Neurath přizval německého výtvarníka a intelektuála Gerta Arntze.

Paralelně do diskuse o vizuálním jazyku přispělo mimo jiné i dění okolo německého Bauhausu, který byl syntézou dobových avantgardních tendencí. Filosofií této umělecko-průmyslové školy byla snaha o propojení současného umění a průmyslu. Tam, kde Neurath pracoval s fakty a konkrétními tvary, se naopak Bauhaus zabýval tvorbou abstraktních forem. Vznikl koncept vizuálního jazyka s abstraktními formami, jako je linie, tvar, textura a bar­va, jako základními jednotkami komunikace. S určitostí lze říct, že Isotype spolu s Bauhausem stojí na počátku teorie moderního grafického designu. Kultura se vizualizuje, zrak je dominantním nástrojem poznání.

Modernisté zrovnoprávnili vizuální a verbál­ní jazyk. Digitální logika nových médií poté tyto jazyky promíchala. Obrazy a texty již nestojí vedle sebe, ale prolínají se, nahrazují a komunikačně zaměňují.

Pokud přijmeme fakt, že v interiérech knihoven budeme mluvit vizuálními znaky, pak se nabízejí dvě možnosti:

Oslovení profesionála, který výběr klíčových pojmů změní v grafickou zkratku, tedy v konkrétní piktogram. Dodáte mu seznam pojmů a logo. Zní to velmi jednoduše, ale pro grafika to jednoduché nebývá. Piktogramová řada vznikne, pokud je u všech piktogramů (podobně jako při konstrukci abeced) uplatněna stejná úroveň stylizace motivů, shodná velikost a tvar plochy, na kterou jsou umístěny, a tehdy, když je respektován jednotný vizuální styl a grafické zpracování všech motivů.

Druhou variantou je volba grafického jazyka svépomocí. Zde doporučuji upustit od výběru polotovarů v prodejnách papírnictví. Není nic nevzhlednějšího než změť samolepek na dveřích. Na ukázce je patrné, jak mohou stejné informace vypadat rozdílně.

Přesto, že odrazuji od laického přístupu, nabízím řešením. Tím je vyhledávání jednotlivých piktogramů na webech, které nabízejí bezplatné verze. Buďto jako součást grafických programů, nebo jako například www.thenounproject.com, který nabízí celé série vektorové grafiky. Při jejich pou­žití je zajištěna optická jednota. Piktogra­my jsou zpracovávány v černobílé kombinaci, znázorněny v co nejjednodušších křivkách, a tedy funkcích, aby měly co nejmenší velikost.

Jedním z efektivních nástrojů vizuální komunikace je barevné poselství. Existují stereotypy, se kterými pohlížíme na barvy. Barvy jsou zásadními emocionálními nosiči informací. Co můžeme sdělit barvou a jak souvisí barvy s knihovnami, o tom zase příště…

 

INFORMAČNÍ ZDROJE: