Main content

SYLVA ŠIMSOVÁ SE HLÁSÍ Z ANGLIE

Krádeže knih v knihovnách

Na začátku padesátých let minulého století bývaly u východu z knihovny branky, které byly ovládány pedálem u výpůjčního pultu. O deset let později jsem v rámci výzkumu čtenářských zájmů v jedné předměstské pobočce počítala procenta knih vypůjčených v různých tematických skupinách. Zjistila jsem, že v těch skupinách, které se nejvíce půjčují, bylo obvykle také velké procento krádeží. Kradly se například knihy o druhé světové válce, matematice, judu, rybaření, šachové hře, etiketě, pěstování kaktusů, motorkách, truhlářství, dietetice a výrobě vína. Ztráty byly dost velké. Utěšovala jsem se tehdy tím, že krádeže knih jsou zároveň ukazatelem čtenářských zájmů.

Knihovníci se tenkrát snažili napravit obraz zamračených přísných hlídačů. Chtěli toho dosáhnout odstraněním branek a omezením dozoru. Následoval nárůst počtu krádeží, který však knihovníci trpělivě snášeli. Až teprve případ Joe Ortona je přesvědčil, že přehnaná volnost přístupu není dobrý nápad.

Joe Orton se svým partnerem Kennethem Halliwayem se pustili do „guerillové války“ proti veřejným knihovnám. Vystřihovali z knih umělecké ilustrace a vylepovali si jimi stěny bytu. Jejich „umělecká činnost“ se však neomezovala jen na to, ale spočívala také ve výtvarných změnách v knihách umístěných na regálech veřejných knihoven. Například na obálku básní Johna Betjemana dali fotografii skoro nahého tetovaného muže. Nakonec byli odsouzeni na šest měsíců vězení. Knihy, které poškodili, jsou zachovány ve sbírkách Islington Local History Centre, některé z nich jsou k vidění online (www.joeorton.org/Pages/Joe_Orton_Gallery13.html).

Ortonův případ otevřel knihovníkům oči. Začali hledat nové metody ochrany knih proti krádeži. Branky kontrolované pedálem se však do knihoven už nevrátily. Místo toho přišly branky elektronické a jim podobná technická zařízení, která se stále zdokonalují.

Ale i nepoctiví čtenáři zdokonalovali své metody, ovšem už to neměli tak snadné jako jejich předchůdci. Proslýchá se například, že v jedné knihovně krátce po zavedení elektronické branky házeli studenti svým kamarádům knihy z okna, dokud jej knihovna nezamkla.

V roce 1972 organizovaly Antique Booksellers Association a Rare Books Group (část Library Association) konferenci o problémech krádeží v knihovnách. (Book thefts from libraries. London : Antiquarian Booksellers Association, 1972.) O dvacet let později se k problému vrátila Crime prevention Unit (Burrows, John. Theft and loss from UK libraries : a national survey. Great Britain, Police Research Group, Crime Prevention Unit, 1992). Zjistila, že krádeže v knihovnách přijdou ročně na více než 150 milionů liber a že každá veřejná knihovna ztratí během roku průměrně 5,3 % knihovního fondu.

K řešení této situace je zapotřebí spolupráce mezi knihovníky a knižním trhem. Antiquarian Booksellers AssociationLibrary Association (nyní CILIP) vydaly pro své členy doporučení jak bránit prodeji kradených knih (http://www.cilip.org.uk/about/special-interest-groups/rare-books-and-special-collections-group). Doporučení se opírá o dva principy: knihovny mají povinnost chránit svůj majetek a knihkupci mají právo na zisk z prodeje poctivě získaných knih.

Od knihoven se očekává, že knihy budou uloženy v chráněných prostorách, každá bude označena jako majetek knihovny a zapsána v katalogu. Knihovníci si budou pravidelně všímat dění na antikvárním trhu, sledovat dražby a pátrat po ukradených knihách. V legitimně vyřazovaných knihách musejí rušit vlastnická označení.

Knihy nepoctivě získané z knihoven se někdy najdou na knižním trhu v cizině. Organizace International League of Antiquarian Booksellers má mezinárodní databázi ukradených knih (www.stolen-book.org), informace o některých lze dohledat také v databázi kradených uměleckých předmětů (www.artloss.com/en).