Main content

ALEŠ VANĚK ODPOVÍDÁ Z NOVÉHO ZÉLANDU

Dotaz: Pořádají se na Novém Zélandu nějaké oborové konference, které se tematicky věnují knihovnám, archivům a muzeím?

Odpověď:

Děkuji za velice dobrou a hlavně časově příhodnou otázku, neboť právě poslední listopadový týden jsem se zúčastnil konference s názvem National Digital Forum 2011, která se svým zaměřením a skladbou přednášejících věnuje právě knihovnám, archivům, muzeím, galeriím a všem státním i soukromým či nevýdělečným institucím spravujícím novozélandské on-line informační zdroje. Desátý jubilejní ročník se pořádal v hlavním městě Wellingtonu a účast publika byla opět poměrně vysoká.

Hlavními přednášejícími byli Michael Lascarides, pracující jako Senior manažer pro webové iniciativy ve veřejné knihovně New York, který hovořil o aktuálních projektech jeho knihovny, dále dr. Elisabeth Niggemannová, jež publiku prezentovala evropský projekt Europeana a dr. Mitchell Whitelaw z University of Canberra, který se věnoval problematice vizualizace dat. Myslím, že právě tato konference je důležitou součástí novozélandské kultury zpřístupňování on-line zdrojů a porovnání kvality informací a trendů se zbytkem světa. Nebudu zde popisovat jednotlivé přednášky, ale je zjevné, že současné informační trendy se pohybují v těchto myšlenkových proudech: Buďte (instituce) hrdé na svá data, veřejnosti se líbí, i když nejsou perfektní; zkvalitňujte vizuální rozhraní, ukažte uživatelům vše, co máte, tvořte mobilní aplikace, sdílejte svá data se širokou veřejností (formou veřejných API a Open sources). Účast a zviditelnění institucí prostřednictvím sociálních médií jsou dnes nikoli volbou, ale nezbytností.

Dotaz: Myslíte si, že by knihovny měly utvářet konsorcia za účelem zkvalitnění svých informačních zdrojů?

Odpověď:

Odpovědět objektivně na tuto otázku by překročilo prostor, který mám vyhrazený na své příspěvky. Můj pohled na tuto oblast se za posledních pět let, co pracuji v novozélandské knihovně, poměrně změnil, a to z několika důvodů. Myslím, že účast v konsorciu je výhodná pouze pro ty zdejší knihovny, které jsou buď malé a mají nízkou čtenářskou základnu, nebo pro ty, které nedisponují technickým (IT) personálem a vybavením hardwarem, na němž mohou knihovny provozovat své databáze a informační zdroje. Výhodnost konsorcia a jeho finanční stránka je spornou záležitostí. Slyšel jsem o několika případech, kdy se knihovna s konsorciem rozloučila, protože účast v něm byla příliš finančně náročná. To, že vstup do něj může mít velký vliv na kvalitu zprostředkovaných informací konečnému uživateli, jsme si ověřili zde v nelsonské veřejné knihovně v posledních týdnech, kdy se zprovoznil centralizovaný systém projektu Kōtui(psal jsem o něm ve Čtenáři č. 10/2011, s. 378). Obecně platí, že to, co vidí uživatelé knihovny, je především kvalitní prezentace dat prostřednictvím veřejného katalogu, nezajímá je kvalita zpracování v dalších, pro ně neviditelných modulech, jako jsou katalogizace, akvizice atd. Realitou zatím je, že hledání v novém veřejném katalogu je pro naše uživatele hodně rozpačité a často spíše utrpením. Zdá se, že projektový tým odpovědný za implementaci kvalitního katalogu situaci poněkud podcenil, a to především jeho funkční záležitosti. Úspěšnost knihovny je její uživatelskou základnou posuzována tím, co dokáže vyprodukovat pro konečného uživatele (zdařilé uživatelské rozhraní, jednoduchost vyhledávání) - kvalita dat, která se nacházejí v databázích, může být jakkoli dobrá, ale pokud není prezentována očekávaným způsobem, dochází k rozčarování uživatele. Osobně se domnívám, že provoz „akademického“ katalogu, který dokáže prohledat většinu on-line databází knihovny, je sice pěkná věc, ale pro běžného uživatele veřejné knihovny, který chce zjistit, zdali jeho kniha, časopis či DVD je k dispozici, je v podstatě nezajímavý. To je případ místního „experimentu“ v podání zatím nepodařeného mixu EBSCO EDS a E-Library od SirsiDynix.