Main content

KNIHOVNA AUTOMAT

JAN KAŇKA kanka@kfbz.cz

Z tohoto slovního spojení leckomu z oboru knihovnického i z řad p. t. čtenářstva jistě naskočí husí kůže – evokuje cosi chladného, odlidštěného, strojového. A opravdu, už pár let můžete na různých, i když zatím nemnoha místech světa pot­kat plechové krabice podobné automatům na ká­vu nebo bankomatům, kde si přes dotykový displej či přímo očima přes sklo vyberete knížku, přihlásíte se, ozve se pár zavrčení, cvaknutí a ona vám spadne do přihrádky. Ano, až na takovou úroveň kleslo to, co bývalo v knihovnách provázeno lidským přístupem, radou a konzultací, často důležitějšími než samotný dokument, který si čtenář odnášel. No a na „těch internetech“, tam je to ještě horší – tam už si tu knížku přes knihovnu jen stáhnete a ani si na ni nemůžete sáhnout… Knihovník je na tom ještě hůře, poněvadž jak zná­mo, stroje berou lidem práci a ani v té plecho­vé krabici, ani v té on-line půjčovně není nikoho u výpůjčního pultu třeba.

Osvícený knihovník se však neleká, neboť ví, že svrchu popsané ukázky toho, kam až dnes automatizace knihovnických procesů pokročila, jsou pouze špičky ledovce. Pod hladinou, čtenářům čas­to neviditelné, jsou ty lidské síly, bez kterých by ani ten automat ani ta půjčovna nemohly – mají-li poskytovat kvalitní službu – dobře fungovat. Pravda, některé rutinní činnosti nahraditel-né jsou, ale po těch se asi nikomu moc stýskat nebude. Stačí si jen vzpomenout na fungování knihoven před, řekněme, dvaceti lety. Když se zamyslíme nad tím, co hlavního se od té doby změnilo, bude naše úvaha často, ne-li vždycky kon-čit právě u slova automatizace v nejrůznějších kontextech. A téměř synonymem automatizace v knihovně je automatizovaný knihovní systém (AKS). Ono „téměř“ naznačuje, že už to neplatí na sto procent, ale srdcem a pojivem automatizovaných procesů stále AKS jsou a tak nějak se to všechno v knihovnách kolem nich točí. Lépe to možná vystihují anglické ekvivalenty, které kladou důraz na jejich roli v integraci a řízení (integrated library system či library management system).

Tento text však není článkem o automatizovaných knihovních systémech, je to jen jakýsi úvodník, který osvětluje, proč si toto téma stále zaslouží naši pozornost a že o něm stojí za to mluvit. Na stránkách několika následujících čísel Čtenáře se o něm totiž mluvit bude a bude se mluvit s lidmi z nejpovolanějších, kteří u automatizace v knihovnách byli, jsou a spoluutvářejí její trendy pro budoucnost. Pod označením Automat Knihovna se budete setkávat s rozhovory o technologiích, ale nebudou to texty pro „ajťáky“. Jejich cílem bude zasazení do širších souvislostí, pokus o popsání směrů vývoje, i běžné provozní problémy, které jsou nakonec pro spoustu z nás denním chlebem. Hrabalovská aluze sice asi skon­čí jen u názvu, ale doufáme, že to bude také zajímavé a barvité čtení. Prvním ze zpovídaných bude odborník na slovo vzatý, ředitel Národní tech­nické knihovny Ing. Martin Svoboda.

Ing. Jan Kaňka

Systémový knihovník, bibliograf. Specializuje se zejména na oblast automatizovaných knihovních systémů, vyhledávání informací a digitalizace knihovních fondů. Je členem Bibliografické sekce Sdružení knihoven České republiky, zaměřuje se na problematiku regionální bibliografie. Působí v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně jako vedoucí Útvaru odborných činností.

(Odkaz do Slovníku českých knihovníků http://sck.sdruk.cz/record?id=652.)

Foto archiv autora