Main content

KRONIKA: Životní jubileum Evy Ryšavé

MILADA PÍSKOVÁ milada.piskova@centrum.cz

V dubnu tohoto roku se dožívá 80 let knihovnice Národního muzea v Praze PhDr. Eva Ryšavá (nar. v Olomouci 26. dubna 1937). Za své aktivní a iniciativní postoje byla jmenována čestnou členkou Společnosti Národního muzea v Praze. V roce 2005 ocenilo Sdružení knihoven ČR její práci v oblasti knižní kultury pamětní medailí Z. V. Tobolky.

Její cesta ke knihovnictví nebyla přímočará. Maturovala v Praze roku 1955, úspěšně složila přijímací zkoušky na obor historie na Univerzitě Karlově, ale za rok byla ze studia vyloučena z politických důvodů. Musela nastoupit do zaměstnání a tady zřejmě zasáhly sudičky; jejím prvním pracovištěm se stala knihovna. Cesta za vysokoškolským vzděláním dostala nový impulz. Vystudovala nejdříve Střední knihovnickou školu v Praze, maturitu složila v roce 1963. Pak pokračovala v dálkovém studiu knihovnictví na Fakultě osvěty a novinářství UK. V roce 1972 získala titul doktora filozofie.

V letech 1968–2004 pracovala v Knihovně Národního muzea v Praze, v oddělení knižní kultury. V roce 1990 se stala jeho vedoucí. Pořádala sbírku kramářských tisků, na které zaměřila i svoji badatelskou a prezentační činnost. Specializovala se na retrospektivní bibliografii českých kramářských písňových tisků 19. století. Oživovala odkaz osobností českého národního obrození (F. L. Čelakovský, J. Dobrovský, F. L. Věk-Hek, B. Němcová, P. J. Šafařík aj.). Byla kurátorkou řady výstav v Národním muzeu v Praze (Poslyšte mládenci a panny, 1977; P. J. Šafařík, 1995; J. Dobrovský a Knihovna Národního muzea, 2003). Spolupracovala s Muzeem písma a knihy v Lipsku. Rozsáhlá je její publikační činnost, ve které se odrážejí její vědecká bádání: např. Sbírka kramářských písní a kramářských tisků Knihovny Národního muzea, její odborné zpracování a muzejní prezentace (1980); Béda Dudík a jeho práce v dějinách moravského knihtisku (1977); Vzpomínky pražského písničkáře (1988); Knihovnické zamyšlení v Brixenu (1988) aj.

Eva Ryšavá se zasloužila podstatným dílem také o  rozvoj činnosti Matice české. V letech 2001–2007 byla její předsedkyní. Od roku 1966 působila ve výboru Sdružení historiků České republiky (Historického klubu 1872).