Main content

TÉMA: Systémy veřejných knihoven - jejich ustavení a možnosti dalšího směřování

Tomáš Gec > tom.gec@email.cz 

Jaké jsou důvody vytvoření systému knihoven?

Nezbytnost aktivního formování národního/krajského systému veřejných knihoven vyplývá zejména z těchto skutečností:

• mnohotvárné a předem nespecifikované informační potřeby uživatelů nemůže zajistit žádná samostatná knihovna, ale pouze dobře fungující systém spolupracujících knihoven jako celek;

• kooperace knihoven je významným nástrojem efektivního využití vložených finančních prostředků; vzájemné sdílení informačních zdrojů a služeb, standardizace a sdružování vybraných činností je základem efektivnosti knihovnického systému1.

Podle definice2 je systém množina prvků, jež jsou ve vzájemných vztazích a které tvoří určitý celek, jednotu. Prvky systému knihoven tvoří všechny typy knihoven, které se zaregistrovaly ve smyslu knihovního zákona, a to jak veřejné (základní ve smyslu knihovního zákona - bývalé okresní, profesionální, neprofesionální - obecní i městské a rovněž krajské knihovny), tak knihovny veřejně přístupné3 (v rámci knihovního zákona registrující se jako základní i specializované - muzejní a galerijní, lékařské, vysokoškolské, školní a další). Vazbami pak jsou všechny podoby jejich smysluplné spolupráce (viz text níže).

Základ systému byl ustaven knihovním zákonem4 a vládním usnesením č. 68 ze dne 16. ledna 2002 Program podpory zajištění výkonu regionálních funkcí knihoven, které vymezily způsob výkonu, okruhy a standardy regionálních funkcí (dále jen RF). Současné pojetí řeší zabezpečení nákupu a distribuce nových knih a dalších služeb pro neprofesionální knihovny společným úsilím krajské knihovny (dále jen KK) a pověřených knihoven (dále jen PK). Tímto se naplňuje jeden z cílů RF - vyrovnání rozdílů mezi venkovem a městy, ale s výjimkou oblasti vzdělávání a metodiky se výkon RF profesionálních knihoven přímo nedotýká. Potřeba zajištění výkonu RF však vedla k zahájení spolupráce mezi největšími profesionálními knihovnami v kraji, a to na smluvním základě.

Spolupráce krajské knihovny a ostatních profesionálních knihoven v kraji

Okruh možností spolupráce KK a veřejně přístupných (muzejních, školních atp.) knihoven bude rozveden dále v textu, nyní bych se zaměřil na základní síť obecních a městských knihoven. V rámci RF lze poskytovat kromě výměnných fondů pouze služby, nikoli prostředky na nákup vybavení a fondu, které by tyto knihovny asi nejvíce uvítaly. Začněme tedy oblastmi, které jsou nejsnáze prakticky realizovatelné.

Poradenská činnost a výměna zkušeností

Na krajské úrovni je vhodné zřídit pozici projektového manažera (či doplnit činnost některého ze stávajících krajských metodiků) pro oblast grantů s důrazem na využití fondů EU. Ten by měl být schopen poradit, co lze a nelze čerpat z různých grantových programů, posoudit projektový záměr (fiše) a nasměrovat zájemce o využití programů dále. Toto opatření je realizovatelné v rámci běžného počtu úvazků krajských metodiků (nejčastěji dva úvazky). V oblasti „tvrdých“ projektů (stavby, rekonstrukce) se jeví jako velmi užitečné zavést možnost konzultací při tvorbě stavebního programu a architektonických studií, a to v poradenském centru zřízeném optimálně na národní úrovni (v rámci knihovnických spolků nebo velké knihovny, např. podle vzoru Spolkové republiky Německo).

Zvláštní kapitolu tvoří podpora zavádění nových technologií ze strany KK (tato role je výslovně zmíněna v knihovním zákonu). Ta by měla být nejenom poradenským centrem, které je schopno ostatním pomoci s parametry výběru a nasazením nových technologií (kamerové systémy, čipy a selfchecky, elektronická ochrana fondu, wi-fi), ale měla by je jako jedna z prvních i zavádět (a pořádat navazující kurzy pro knihovníky) a jejich rozvoj podporovat (vývoj nástrojů, které umožní personalizaci služeb typu pluginy OPACů pro internetové prohlížeče). Specifickou oblast představuje digitalizace, a to jak ohledně parametrů a výběru vhodného HW a SW, tak co se týče její koordinace. KK by měly jako první umožnit integrovanou nabídku knihovnických služeb (portály integrující přístup ke knihovním katalogům, elektronickým databázím, vlastním repozitářům, digitálním knihovnám a e-books kolekcím).

Poslední oblastí je systematické šíření „best practices“ z jednotlivých knihoven, a to nejenom formou publikování úspěšných aktivit v odborných médiích , ale také jejich prezentací jak na pravidelných celokrajských setkáních (obousměrně KK - profesionální knihovny), tak v případě výraznějšího zájmu na seminářích a workshopech organizovaných školicím střediskem KK. Jde o nyní aktuální problematiku celoživotního vzdělávání, komunitní role knihoven, spolupráce s neziskovým sektorem a práce s menšinami, e-govermentu a rovněž prezentace úspěšných individuálních aktivit jednotlivých knihoven.

Spolupráce v oblasti čtenářství

Pro udržení trvalého zájmu o knihovny je velmi důležitá podpora čtenářství. Tradiční literární soutěže - s výjimkou již zavedených - bych doporučoval opustit a preferovat pro širokou veřejnost atraktivnější (nejlépe soutěžní) formát. Přímo se nabízí efektivní vazba na Týden knihoven či VŘSČ (Velké Říjnové Společné Čtení), kdy může v případném celostátním pojetí této soutěže po krajských kolech následovat finále (nejlépe v přímém TV přenosu). Pro úspěšnou realizaci této akce je ovšem kromě zapojení dětských knihoven nezbytná záštita a praktická podpora ze strany velké městské knihovny. Jako prostředek komunikace s dětskými čtenáři (a současně též nástroj pro zpřístupnění osnov dětských besed a dalších podkladů pro práci s dětmi) se jeví vytvoření a provozování portálu na národní úrovni v této oblasti.

Co je ovšem klíčové pro získání nových čtenářů, je spolupráce se školami, a to nejen v tradičních oblastech typu knihovnicko-bibliografické lekce či besedy, ale nadto ještě v oblasti integrace informační výchovy přímo do výuky. Úsilí by mělo být věnováno nejen zvládnutí počítačové techniky, ale i seznámení se s nabídkou informačních zdrojů knihoven a práce s nimi. Jde o ukázkový příklad marketingu (sféry, kde by se knihovny rozhodně měly inspirovat ze soukromého sektoru). Více informací ke konkrétním možnostem je obsaženo dále v pasáži věnované školním knihovnám.

Další oblast možné spolupráce představuje sdílení kontaktů na účinkující v kulturních programech. Tyto akce pořádá hodně knihoven, ovšem většinou spíše jednorázově. Z hlediska udržení zájmu veřejnosti je potřeba neorganizovat je ad hoc, nýbrž systematicky v pravidelných termínech. Ideální činností tohoto typu jsou autorská čtení v knihovnách. Rozšíření této aktivity by kromě již zmiňovaného sdílení kontaktů (nyní vznikající v podobě studentského projektu Kulturně informační web brněnského KISKu - více na http://media.infokon.cz/documents/Sbornik2008.pdf) velmi pomohlo vytvoření specializovaného okruhu v grantovém programu Knihovna 21. století.

Sdílení zdrojů (last but not least)

Co rozumět sdílením informačních zdrojů a služeb a sdružováním vybraných činností jakožto základu efektivnosti knihovnického systému? Vždyť tištěné fondy jsou majetkem konkrétní knihovny a maximální využití se předpokládá v daném místě. Klasická meziknihovní výpůjční služba (MVS) má nyní spíše doplňkový charakter a prostředky, které jsou určeny na výkon regionálních funkcí, jsou pro profesionální knihovny de iure nevyužitelné.

Svoji úvahu o možnostech systému knihoven v této oblasti bych odvíjel od vymezení standardu služeb nabízených každou knihovnou a od možností práce v prostředí internetu. Základní nabídka veřejných knihoven by měla být garantovaná ve všech bodech sítě. Jde o základní služby (on-line služby nad OPACem jako jsou rezervace, odložení knihy a případně její prolongace), služby elektronického dodávání dokumentů a základní nabídku databází. Dalším efektem takto garantované nabídky by bylo vytvoření širšího povědomí u čtenářů již od školního věku, co od každé veřejné knihovny mohou očekávat.

První okruh se týká zatím stále ještě hlavní činnosti knihoven, a to výpůjček knih a jiných dokumentů. V současné době uživatel přistupující k OPACu knihovny přes internet (a internetem vychovaný) logicky očekává provázanou službu, která mu umožní nejenom služby typu rezervuj či odlož z volného výběru v případě, že knihovna požadovanou knihu má. Očekává i reakci na situaci, kdy daná knihovna knihu nemá - knihovní systém v případě neúspěchu automaticky prohledá souborný katalog (jedno zda CASLIN nebo SKAT či oba) a nabídne mu možnost zaslat elektronicky požadavek své knihovně na výpůjčku formou MVS (z OPACu knihovny či rozhraní souborného katalogu - dle nastavení software) či na elektronické dodání části dokumentu (služba typu DODO či VPK - Virtuální polytechnická knihovna, využívající možnosti autorizace uživatele vůči lokálnímu katalogu). Výsledkem je, že uživatel je vždy uspokojen (dokonce mu OPAC jeho knihovny umožňuje vybrat s ohledem na časovou naléhavost službu elektronického dodávání dokumentů do dvou dnů, MVS do 14 dnů a pokud prostřednictvím OPACu jenom odešle doporučení na nákup knihy, tak v případně kladné odezvy knihovny řádově do měsíce). Pokud by alespoň část knihoven takto pojatou službu realizovala, lze předpokládat výrazné zvýšení požadavků na MVS a výraznější vytížení KK jakožto krajského centra MVS, nicméně tím krajský systém MVS dostává řádově jiný rozměr.

U základních elektronických zdrojů by měla být garantována jejich dostupnost ve všech profesionálních knihovnách sítě - minimálně u článkové databáze Anopress a právního systému ASPI (pokud Ministerstvo vnitra ČR neošetří dostupnost aktuálního znění zákonů jinak). Jakákoliv služba pak nemá smysl bez navazujícího systému školení pro práci s těmito databázemi a uživatelské nápovědy umístěné na webu. V nedaleké budoucnosti nelze pominout ani plošnou digitalizaci české produkce na národní úrovni a její dostupnost prostřednictvím některé ze zavedených služeb dodávání dokumentů.

Neprofesionální knihovny

Jaké jsou možnosti a role těchto knihoven v krajském systému nad rámec služeb vycházejících převážně z nabídky RF? Jedním z hlavních cílů výkonu RF je vyrovnání rozdílů mezi městy a venkovem. Jistě nejde o to docílit stavu, kdy nabídka malé obecní knihovny bude srovnatelná s krajskou (s výjimkou situace plošného zpřístupnění výsledků digitalizace ve všech knihovnách sítě podle vzoru USA, což je varianta spíše v dlouhodobé perspektivě). Vždy zde budou zásadní rozdíly ve velikosti fondu, prostorových možnostech, otevírací době a kvalifikaci personálu.

Co ovšem zcela určitě lze, je vymezení standardu služeb nabízených v každé knihovně (pomíjím teď knihovny, které se nezapojily do Projektu internetizace knihoven - PIK; jejich existence bezesporu smysl má, ale jde spíše o výpůjční místa než o regulérní veřejné knihovny ve smyslu knihovního zákona). Těmi jsou veřejně přístupný internet, informace o fondu přístupná pomocí OPACu a navazující nabídka služeb v případě, že kniha v obci není; tzn. měla by následovat automaticky nabídka MVS, kterou může veřejná knihovna (= knihovna s internetem) okamžitě vyřídit přes příslušné formuláře na stránkách PK nebo KK. U běžně požadované knižní produkce lze předpokládat, že lokalizaci požadovaného dokumentu umožní katalog příslušné pověřené či krajské knihovny nebo některý souborný katalog, pro specializovanou odbornou literaturu je zde Jednotná informační brána. V případě potřeby získání článků z periodik pak lze využít celostátního povinného výtisku NK ČR/KK a navazující službu dodávání dokumentu DODO (nově uzavřená smlouva mezi NK ČR a DILIÍ umožňuje dodání na základě on-line požadavku čtenáře - více k tomu zájemci naleznou ve zprávě ze semináře k této problematice na adrese http://www.sdruk.cz/it/edd2008/Zapis_IT_SDRUK_20080311.doc).

Parametry těchto služeb se jeví jako vhodné zabudovat v rámci připomínkového řízení do standardů VKIS. Pokud by byla tato základní nabídka garantována ve všech knihovnách, opět to prudce zvýší možnosti čtenáře v každém bodu sítě, a ten si s sebou ponese povědomí o nabízených službách již od dětského věku. V případě snahy Evropské komise o přístup ke všem digitalizovaným dokumentům (dostupným alespoň na jednom místě knihovní sítě) v každém bodu této sítě je pak možné dostat se řádově jinam v nabídce i u tohoto typu knihoven.

Jak může pomoci KK a spolupracující PK? Zde by v rámci výkonu RF mělo dojít k proškolení dobrovolných knihovníků, kteří budou schopni vytvořit jednoduché webové stránky (např. formou předpřipravené šablony podle vzoru Městské knihovny Hradce Králové5). Takto vytvořené stránky by byly doplněny webovým on-line katalogem - v případě nasazení regionálního knihovního systému typu REKS lze nastavit na serveru PK v OPACu zobrazení pouze fondu dané knihovny a prolinkovat jej na webové stránky knihovny6. Vlastní rekatalogizaci je možné provést v rámci výkonu standardu č. 5 RF - Pomoc při revizi a aktualizaci knihovních fondů7. Na krajské knihovně (či PK - dle domluvy) by pak byla organizace navazujících nezbytných školení pro dobrovolné knihovníky.

Úspěšná realizace této koncepce je podmíněna vzájemnou provázaností (až koordinací) tří velkých (státních i krajských) programů - PIK, VISK3 a RF. PIK řeší samotné připojení knihoven k internetu a VISK3 jejich automatizaci (zde by měl být kladen důraz i na dodržování parametrů VKIS typu otevírací doba i v místě). Ovšem pro vytvoření moderní neprofesionální veřejné knihovny je klíčová koncepce výkonu regionálních funkcí. Především v tom, zda (i rozpočtově) podporuje zavádění regionálních knihovních systémů a rekatalogizaci ze strany PK jako priority (s vyčleněnými příslušnými „člověkohodinami“ práce). Pokud tomu tak není, oba státní programy jsou pak bez koncovky (tzn. „dráty“ vedou do knihovny, kde je PC, ovšem web ani OPAC knihovna nemá a je dále otevřena pouze dvě hodiny denně).

Spolupráce krajské knihovny s ostatními veřejně přístupnými knihovnami

Kromě standardní nabídky v rámci výkonu regionálních funkcí (především vzdělávání, metodické pomoci např. při rekatalogizaci fondu a poradenství v oblasti grantových možností) existují specifické možnosti spolupráce i pro další typy knihoven.

U muzejních knihoven jde především o problematiku automatizace a digitalizace. V případě automatizace jde o systematickou pomoc při přípravě grantů do programu VISK3. Na tuto oblast navazuje metodická pomoc při katalogizaci starých tisků podle knihovnických standardů (v případě menších sbírek v řádu tisíců je nejefektivnější zaměstnat přímo v KK osobu pro zpracování starých tisků v rámci kraje). Problematika starých tisků se logicky dotýká další průřezové oblasti, a to jejich digitalizace. Již nyní dochází při výběru určitého fondu k digitalizaci ke spolupráci s muzei a archivy (například Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě). Na krajské úrovni je zde možná spolupráce s Asociací muzeí a galerií. Školicí středisko KK může doplnit svoji vzdělávací nabídku o potřeby muzeí v těchto oblastech. Muzea s přírodovědnými odděleními mají většinou zájem i o přístup do zahraničních vědeckých databází. U větších muzeí přichází do úvahy jejich zapojení do Souborného katalogu ČR a do tvorby jmenných a věcných autorit, s čímž může rovněž napomoci KK.

Vysokoškolské knihovny mají některá specifika, která řeší především v odborných komisích pod hlavičkou Asociace knihoven vysokých škol (AKVŠ). Jedná se především o problematiku elektronických kvalifikačních prací (kde zaměření příslušné komise postupně přechází do oblasti digitálních repozitářů), kurzů informační gramotnosti a elektronických informačních zdrojů (včetně hodnocení VaV). Průsečík s ústředními (státními) odbornými knihovnami se nachází v oblasti nadstavbových řešeních u těchto a dalších činností (systémy dodávání dokumentů na národní úrovni, koordinace při vytváření konsorcií na národní či mezifakultní úrovni, metodika a sdílení materiálů uživatelské podpory v oblasti EIZ). Dále se nabízí spolupráce v případě digitálních knihoven (např. koordinace digitalizovaných dokumentů za pomoci jejich národního registru). Možnosti spolupráce mezi krajskými a vysokoškolskými knihovnami se nabízejí v přizpůsobení akvizičního profilu KK a VŠK tak, aby se navzájem vhodně doplňovaly a nedocházelo k plýtvání prostředky především při nákupu zahraniční literatury a periodik.

A na závěr věc naprosto klíčová, a sice spolupráce se školami a školními knihovnami. Zde rámcové vzdělávací programy (od 1. 9. 2007 povinné pro všechny základní školy v ČR) otevírají obrovský prostor umožňující integraci informačních lekcí přímo do výuky. Tato integrace se zatím odehrává na úrovni pilotních projektů (např. projekty KISKu Filozofické fakulty MU Brno či úsilí Státní technické knihovny Praha). Po jejich úspěchu je třeba řešit tento problém systémově pro všechny zájemce ze škol. Snaha podat grant EU na rozšíření klíčových kompetencí v oblasti informační gramotnosti (viz operační programy čerpající z Evropského sociálního fondu) s cílem přebudovat tradiční školní knihovnu na informační centrum (včetně vybavení a zřízení místa knihovníka, který informační výuku převezme) zatím u hodnotitelských komisí naráží na předsudky či nedostatky koncepcí typu „knihovny nejsou vzdělávací zařízení“. Z tohoto důvodu se i nyní bude jednat spíše o pilotní projekty, které jsou však nezbytnou přípravou pro období po změně státní politiky v této sféře.

Spolupráce na národní úrovni

V níže uvedených případech je podle mého soudu nezbytná spolupráce knihoven na národní úrovni. V předcházejícím textu jsem tuto skutečnost několikrát zmínil a pro přehlednost uvádím souhrnně relevantní kapitoly. Začínám tím nejpodstatnějším, a to jsou podle mého názoru služby knihoven.

Služby

Určité služby, především elektronické, má smysl efektivně provozovat či koordinovat pouze na národní úrovni. Kromě již zavedených aktivit NK ČR (JIB, Souborný katalog ČR, sdílená katalogizace a národní autority, služba Ask your library) a STK (VPK, registr šedé literatury, budované úložiště archivních ročníků Elsevieru) je třeba k vytvoření integrované nabídky další doplnění nových webových služeb. Především potom také doprogramování funkcí umožňujících provázanost mezi knihovními SW (především do Souborného katalogu ČR, ale i do katalogů lokálních) a vytvoření některých chybějících centrálních řešení (např. jednotné rozhraní pro vyhledávání digitalizovaných dokumentů). Provázanost umožní z lokálního katalogu automaticky přecházet na katalogy nadřazené a v případě, že je nalezen dostupný exemplář knihy či článku, také zadat přímo požadavek na meziknihovní službu (ať již MVS či EDD - dle výběru čtenáře). Tyto funkce již vyžadují úpravy přímo Souborného katalogu ČR.

U nových webových služeb je možné rozšíření funkcí nově spuštěného obálkového serveru o sdílení uživatelských hodnocení a možnost komentářů ke knihám (s vazbou na případný národní portál knižních novinek doplněný těmito hodnoceními). Dále pak zprovoznění síťové identifikace čtenáře s propojením na placené on-line služby (v oblasti EDD, ale nejenom v nich) a co nejširší zavedení služby EoD při dodávání skenů celých dokumentů (děl již nechráněných autorským zákonem). Ze strany velkých knihoven se dále jedná o podporu vývoje open source software pro specializovaná knihovní řešení (typu Krameria včetně robustního repozitáře, software pro OCR češtiny 19. století apod.).

Chybějící centrální řešení reprezentuje především jednotné rozhraní pro vyhledávání digitalizovaných dokumentů (v souvislosti s aktuálně vyvíjeným registrem digitalizace). Současně jde o koordinaci aktivit a efektivní sdílení určitých znalostí a řešení, což v praxi znamená pokrytí vybraných oblastí některou z velkých knihoven (např. vytvořením portálu pro podporu dětského čtenářství, interaktivního portálu pro hodnocení knih s možností debaty o knižních novinkách atp.).

Dále by knihovny měly zahrnout svoji nabídku do celorepublikových či celosvětových projektů (integrace vědeckých časopisů a knihovních katalogů a repozitářů do Google Scholar, výsledků digitalizace do řešení typu Google Book Search). Do úvahy připadá i integrace jmenných autorit, regionálních bází a tezaurů do Wikipedie. Ve všech výše uvedených inovacích je nezastupitelná role NK ČR, MZK a ústředních odborných knihoven (STK, KNAV, Knihovna Národního muzea ad.). V záležitostech náležejících veřejným knihovnám pak funkce připadá na velké profesionální knihovny (metropolitní a knihovny statutárních měst - např. KMO v oblasti práce s menšinami).

Propagace

K tomu, aby se o všech zmiňovaných službách dozvěděli nejenom ti, kdo do knihovny pravidelně chodí, ale i nejširší veřejnost, je podle mě nutná propagace na národní úrovni. Jako optimální nástroj se jeví již zavedené akce typu Týden knihoven či Knihovna roku. V rámci nich by pak bylo možné prezentovat kromě tradičních aktivit knihoven (VŘSČ) i zahájení jedné služby v národním rozsahu (typu Internet ve všech knihovnách zdarma, služba „Ask your library“ - v přímém televizním přenosu zodpovězení dotazů čtenářů do 15 minut, zahájení činnosti národního portálu s anotacemi a hodnocením knih očima knihovníků atp.) a také např. již zmíněná celonárodní čtenářská soutěž. K propagaci knihoven na profesionální úrovni je třeba kromě samotného nápadu a zapálených lidí vytvoření speciálního úvazku jenom na tuto činnost v jednom z knihovnických spolků a zastřešení každé takové akce velkou veřejnou knihovnou. Souběžně pak fungování portálu typu Knihovny.cz, na kterém by byly v přehledné podobě nabízeny všechny knihovnické služby na národní úrovni.

Konsorcia na nákup EIZ

Tvorba konsorcií je především parketou vysokoškolských a odborných knihoven. Nezastupitelná je role velkých státních knihoven při vytváření konsorcií multioborových zdrojů na národní úrovni (WoK, Elsevier, Springer, Wiley, EBSCO ad.). Na nižší úrovni vznikají konsorcia vedená VŠ nebo jinou odbornou knihovnou (VŠCHT pro Chemical Abstracts, Knihovnou Fyziologického ústavu AV ČR pro produkci Nature Publishing Group). Na národní úrovni se jedná především o trvalou dostupnost archivů, které jsou pak k dispozici pomocí systémů pro elektronické dodávání dokumentů.

Vzdělávání

Pro realizaci většiny níže uvedených aktivit je nezbytné systematicky pojaté profesní vzdělávání knihovníků. Co se rozumí pojmem profesní vzdělávání? Není to vzdělávání akademické - to plní zcela jiné funkce. Ovšem jsou zde možné smysluplné vazby na knihovnické prostředí.

Akademické vzdělávání v pregraduální fází slouží primárně k základnímu akademickému vzdělání kvalifikovaných knihovníků (základy oboru + v kostce dovednost „vysokoškolsky číst, psát a počítat“). Možné jsou synergie (výuka volitelných předmětů ze strany profesionálních knihovníků, vedení diplomových prací a týmových projektů či sdílení učebních opor), nikoli však suplovaní jednoho typu vzdělávání druhým. Speciální případ představuje postgraduální studium, které může ve vybraných případech sloužit i k analýze a transferu nejnovějších trendů ze zahraničí do nabídky českých knihoven.

Profesním vzděláváním knihovníků se rozumí ucelené cykly kurzů pokrývající nejpotřebnější dovednosti (tvorba webových stránek a práce s webovými redakčními systémy, vedení projektů, digitalizace, TTT, tvorba uživatelských dotazníků a hodnocení služeb knihoven, práce s dětským čtenářem apod.), probíhající ve stávajících krajských školicích střediscích. Tyto cykly mohou být nastaveny jak na jednotlivé typy specializací (systémový knihovník, rešeršér, specialista na konsorcia), tak na systém certifikací typu CERTIDoc (více na http://skip.nkp.cz/odbVzdelCERTIDOC.htm). Mělo by se jednat o kurzy s elektronickými podporami, které je umožní sdílet na národní úrovni a podle potřeby jednotlivých školicích středisek či skupin zájemců je jednotlivě či skupinově aktivizovat.

Závěr

Základ systému veřejných knihoven ve smyslu knihovního zákona je tvořen krajskými systémy veřejných knihoven, za jejichž ustavení a koordinaci nesou odpovědnost krajské knihovny. Nezastupitelnou roli při budování krajských systémů veřejných knihoven mají Národní knihovna ČR a další ústřední specializované knihovny, které v oblastech, kde je to vhodné a účelné, zastřešují (konsorcia na nákup elektronických zdrojů), koordinují a metodicky řídí (oblast katalogizace a dalších odborných činností) či přímo vytvářejí celostátní řešení (SK CASLIN, Česká digitální knihovna, EDD). Základ krajských systémů veřejných knihoven byl položen vládním programem podpory výkonu regionálních funkcí, který úspěšně nastartoval spolupráci krajských a velkých profesionálních knihoven s knihovnami dobrovolnými. Vlastní pojetí systému a jeho náplně záleží na vzájemné domluvě a koncepci v rámci každého kraje. Základním předpokladem jeho úspěšného fungování je pak vymezení standardu služeb profesionálních i neprofesionálních knihoven a jeho důsledná realizace na všech úrovních.

 

ODKAZY:

1 Koncepce systému veřejných knihoven v kraji Vysočina 2005-2008. Havlíčkův Brod : Krajská knihovna Vysočiny, 2005. 16 s.

2 CoJeCo. [online]. [cit. 2006-12-17]. Dostupný z www: <http://www.cojeco.cz/>.

3 Matušík, Zdeněk. K novele knihovního zákona. Ikaros. [online]. 2005, roč. 9, č. 6 [cit. 2006-12-17]. Dostupný z www: <http://www.ikaros.cz/node/1975>. URN-NBN: cz-ik1975. ISSN 1212-5075.

4 Zákon č. 257 ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). [online]. [cit. 2006-12-17]. Dostupný z www: <http://knihovnam.nkp.cz/docs/VerzeMK3.doc>.

5 Např. Brožek, Aleš; Otrubová, Alena; Skolková, Linda; Ševčíková, Barbora. Zpráva z konference Knihovny současnosti 2006. Ikaros. [online]. 2006, roč. 10, č. 10 [cit. 2006-12-18]. Dostupný z www: <http://www.ikaros.cz/node/3642>. URN-NBN:cz-ik3642. ISSN 1212-5075.

6 Více k problematice celokrajského nasazení regionálních automatizovaných knihovních systémů lze najít např. v časopise Čtenář, 2006, roč. 58, č. 5, s. 159-161.

7 Metodický pokyn Ministerstva kultury k zajištění výkonu regionálních funkcí knihoven a jejich koordinaci na území České republiky. [online]. [cit. 2006-12-17]. Dostupný z www: <http://knihovnam.nkp.cz/docs/VerzeMK3.doc>.