JAROSLAV CÍSAŘ  ctenar@svkkl.cz

Různorodost knihoven

Váš knihovnický životopis je rozmanitý a bohatý; působila jste mj. v Regionální knihovně v Karviné, v Knihovně Jiřího Mahena v Brně, ale i v univerzitní knihovně Slezské univerzity v Opavě, vedla jste pět let jako ředitelka Knihovnu Matěje Josefa Sychry ve Žďáře nad Sázavou… Co pro vás z tohoto srovnání vyplynulo? Nebo jste si jen potvrdila nerudovské „vším, čím jsem byla, jsem byla ráda“?

Profese knihovníka je velmi zajímavá, ale zároveň náročná. Musí vás chytit za srdce. Knihovníci obecně svou práci milují a mají kladný vztah k lidem. Pokud vztah k lidem a k profesi chybí, většinou takový pracovník nevydrží a z knihovny po čase odchází. Každý typ knihovny vyžaduje specifický přístup. Je rozdíl, když pracujete jako katalogizátor, jako knihovník v oddělení pro děti a mládež ve veřejné knihovně, nebo jako knihovník ve službách v univerzitní knihovně. Je důležité, aby na konkrétních místech pracovali ti správní lidé. Pokud je to reálné, měli by mít možnost vybrat si činnost, které se chtějí věnovat a která je zajímá. Tak je větší šance, že budou pracovat se zaujetím a dosahovat lepších pracovních výsledků. Být ředitelkou knihovny jsem si nevybrala, volba vyplynula ze situace. Prošla jsem různými pracovišti, nejen v knihovnách, říkám tomu „univerzita života“. Mám tak větší přehled o téhle profesi i možnost lepšího srovnání. Zdánlivě se zdá, že dnešní knihovník má mnohem těžší práci, než tomu bylo v minulosti. Já si to nemyslím. Profese knihovníka je spojena se zvídavostí, s otevřenou myslí, s uměním zvládat stres, se schopností být empatický, s obrovskou pokorou k vědění a s aktivním nasloucháním nejen čtenářům, ale i kolegům. Je spojená s učením se, s trpělivostí, je důležité znát literaturu a mít všeobecný přehled, umět budovat dobré vztahy a také přijímat změny. Ty obecně lidé nemají moc v oblibě a knihovníci jsou

spíše konzervativní povahy, ale žijeme v době změn turbulentních a není možné je ignorovat. Každá knihovna, specializovaná i základní, je něčím zajímavá a přitažlivá. Úkolem jejích pracovníků je vybrat si, co jim nejvíce vyhovuje a kde budou rádi rozvíjet své dovednosti a znalosti. 

S jakými zásadními problémy se musíte ve své nové funkci, k níž dodatečně gratuluji, vypořádávat? Mohla jste využít i něco ze své pedagogické a teoretické činnosti v Ústavu bohemistiky a knihovnictví?

Nenazvala bych to problémy. Ve funkci jsem od 10. července 2017. Během toho roku se událo pro knihovnu tolik podstatných věcí, že se z nich ani nemám čas radovat. Podařilo se získat nové prostory pro rozšíření digitalizačního pracoviště. Pracujeme s Evou Špačkovou z VŠB Technické univerzity v Ostravě na změně stávajícího interiéru knihovny. Ke stému výročí založení Československa darujeme čtenářům rekonstruovanou půjčovnu. Spolupracujeme s krajem a s architektonickou kanceláří Kuba & Pilař architekti s. r. o. v Brně na novostavbě knihovny. Objíždíme nové knihovny u nás a v zahraničí a těšíme se, že v Ostravě vznikne moderní vědecká knihovna a my to můžeme ovlivnit. Těší se nejen zaměstnanci, ale i veřejnost. Je významné, že nás knihovnická komunita, ale i ostatní podporují, radují se spolu s námi a novou knihovnu nám přejí. Jak se říká, že všechno zlé je pro něco dobré, tak i v našem případě se ukazuje, že posunutí termínu výstavby má výhodu v tom, že můžeme uspořádat služby podle současných požadavků a implementovat do novostavby řadu zajímavostí a novinek. Již v roce 1957 uspořádala vědecká knihovna jednoroční knihovnický kurz pro zaměstnance knihoven. Je to tradice, ve které pokračujeme. Chceme ve spolupráci se Slezskou univerzitou v Opavě vybudovat školicí středisko pro knihovníky. Vyučuji spolu s vybranými zaměstnanci knihovny na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty (FPF) Slezské univerzity v Opavě odborné knihovnické předměty, já konkrétně management a marketing knihoven, tedy předměty, které se mi v roli ředitelky velmi hodí. Dále v rámci smlouvy naše knihovna zajišťuje stáže pro studenty. Na univerzitě působím již třináctým rokem, řadu knihovníků nejen z našeho kraje, ale i z naší knihovny jsem učila, vedla jejich diplomové práce, což jsou v knihovnické komunitě neocenitelné kontakty. Je pravdou, že dobrým lídrem se člověk rodí, je to umění, kterému se nedá naučit, ale suma znalostí o této problematice neuškodí ani tomu nejlepšímu řediteli.  

Vaše knihovna je rovněž partnerskou knihovnou Goethe-Institutu. Co z toho pro vás vyplvá?

Čím je knihovnictví v Moravskoslezském kraji ve srovnání s jinými kraji ČR specifické?

Moravskoslezský kraj je průmyslovým krajem, nese titul „smart region“ a klade důraz na podporu inovací a rozvoje informačních a komunikačních technologií. V kraji v oblasti ICT působí přes 18 tisíc lidí, což je srovnatelný počet jako v hutích. Před rokem 1918 byla v Ostravě síť různých technických, hospodářských a vzdělávacích spolků, které měly své knihovny, ty ale nesloužily veřejnosti. Knihovna města Ostravy vznikla až v roce 1921 a její pobočky jsou zaměřené na potřeby regionu, například na romskou komunitu a jiné. V Novém Jičíně je sice známá Škodova knihovna z roku 1890, ale většina knihoven v kraji vznikla až v souvislosti s prvním knihovním zákonem. Knihovnictví ovlivňuje různorodost bývalých šesti okresů, každý je jiný a něčím specifický: od chudobou ohroženého Bruntálska až po prosperující Ostravu. Na počet obyvatel máme oproti jiným krajům méně knihoven, což souvisí zřejmě s tím, že v kraji existuje hodně velkých měst. V těchto knihovnách pracuje poměrně hodně vysokoškolsky vzdělaných knihovníků, což ovlivnil vznik Ústavu bohemistiky a knihovnictví na FPF Slezské univerzity v Opavě, který téměř deset let vedl prof. Jiří Cejpek. Dnes na univerzitě působí například prof. Milan Konvit, doc. Jaromír Kubíček nebo doc. Richard Papík.

Nové technologie v současnosti významně ovlivňují činnost knihoven. Jak třeba vy posuzujete digitalizaci, když jsou možnosti půjčování tak legislativně sešněrované?

Digitalizace je pro knihovny cestou, jak dostat obsah dokumentů snáze k lidem. Národní knihovna ČR a Moravská zemská knihovna v Brně digitalizují moderní produkci – od roku vydání 1800 až do současnosti. Jedná se o projekt, který poběží do roku 2047 a zdigitalizováno má být úhrnem 310 miliónů stran. Zatím je zpracována cca šestina, tj. 50 miliónů stran. Vedení Národní knihovny ČR připravuje speciální licenční smlouvu v objemu desítek miliónů korun, která by se hradila ze státního rozpočtu. Uživatelé by pak měli přístup k celé digitalizované produkci z každé knihovny u nás. Pokud skutečně dojde k uzavření smlouvy, bude to významné zlepšení služeb knihoven. Digitální služby mají budoucnost, rozvíjíme je a věříme, že se časem zlepší i legislativa. My budujeme Digitální knihovnu Moravskoslezského kraje, pracujeme na rozšíření digitalizačního pracoviště a na zdvojnásobení produkce.

A jak jste spokojeni s provozem a fungováním Centrálního portálu knihoven, jenž byl zprovozněný předloni na podzim?

Je to velmi zajímavý informační produkt, který mohl fungovat už mnohem dříve. Je jen otázkou, jak si ho veřejnost oblíbí a jak ho bude využívat. Existuje ještě řada věcí k řešení a vylepšení, přesto jsme s jeho fungováním spíše spokojeni.

Profesní knihovnické organizace vyvíjejí spoustu užitečných aktivit. Jak se do toho zapojuje váš kraj a vaše knihovna zvlášť?

Naše knihovna je členem SDRUK, kde jsme zastoupeni v řadě odborných sekcí: sekci pro regionální funkce, pro bibliografii, pro akvizici, pro služby aj. Stejně tak jsme dlouholetým institucionálním členem SKIP, kde spolupracujeme v mnoha odborných orgánech, např. v sekci vzdělávání, sekci veřejných knihoven, zaměstnavatelské sekci a dalších. Pro rozvoj knihovnictví v našem kraji je velmi důležitý náš regionální SKIP10. Jeho předsedkyní je Zuzana Bornová, dlouholetá ředitelka Knihovny Petra Bezruče v Opavě a svého času i dlouholetá pedagožka Ústavu bohemistiky a knihovnictví FPF Slezské univerzity v Opavě. Je mimořádnou knihovnickou osobností, což pozitivně ovlivňuje vedení regionálního SKIP. Snažíme se, aby knihovny prezentovaly svou činnost; díky facebookové stránce SKIP10 se nám daří knihovny propojovat i „informačně“.

Spolupracujeme i s Asociací muzeí a galerií především prostřednictvím našeho Centra vzdělávání a regionálních služeb. Jde o společné porady a setkávání s výměnou zkušeností a novinek z oblasti knihovnictví. Domnívám se, že díky podpoře, nadšení, ale také tvrdé práci lidí zapojených do profesních organizací má české knihovnictví velmi dobrou profesní platformu.

Náš rozhovor shodou okolností vychází na stránkách 70. ročníku Čtenáře. Jak hodnotíte jakožto aktivní redaktorka několika regionálních knihovnických periodik dosavadní existenci tohoto celostátního časopisu a jeho budoucí roli a zaměření?

V současné době pracuji jako výkonná redaktorka Duhy a v časopisu Acta Universitatis Lodziensis. Dříve jsem byla dlouhé roky šéfredaktorkou Knihovnického zpravodaje Vysočina, který jsem v roce 2001 založila, a také jsem pracovala řadu let v redakci Bulletinu SKIP. Časopis Čtenář považuji za velmi kvalitní oborový časopis, který má tradici a značku. Sleduje nosná témata v knihovnictví a věnuje jim své rubriky. Čtenář by měl zůstat univerzálním knihovnickým časopisem, aby v něm našli poučení a informace z oboru knihovníci velkých i malých knihoven. Je to velmi cenný zdroj informací o vývoji našeho oboru a jeho redakcí prošla velká spousta výrazných knihovnických osobností. Časopisu přeji, aby zůstal svůj a i nadále plnil poslání, pro které byl založený.

Děkuji vám za rozhovor a držím palce, aby se vaše nová budova Černá kostka stala brzy skutečností.

Foto a vizualizace: archiv MSVK v Ostravě