Main content

TÉMA: Práce knihoven s menšinami a znevýhodněnými: Tisíc a jeden příběh aneb Služby evropských knihoven na pomoc uprchlíkům

JAN KAMENICKÝ Jan.Kamenicky@ff.cuni.cz

Věděli jste, že většina příběhů ze sbírky Tisíc a jedna noc je indického původu? Že příběhy o Aladinovi nebo Ali Babovi do ní přidal až francouzský překladatel Antoine Galland a že především díky jeho překladu se příběhy staly populárními po celém světě, zatímco v Arábii nikdy nebyly a ani dnes nejsou nijak zvlášť ceněné? Vypravěči příběhů jsou lidé, kteří stejně jako příběhy migrují, vzájemně na sebe působí a ovlivňují se. Není jednoduché tyto příběhy rozplést, a proto bychom se na ně neměli dívat černobíle. Pojďme si chvíli vyprávět o příbězích, knihovnách a lidech.

Letos na jaře jsme s kolegy v rámci mobility zaměstnanců evropského programu Erasmus+ navštívili několik knihoven v Dánsku a Švédsku. Podrobnější reportáž o naší stáži a o navštívených knihovnách vyjde na Blogu Knihovna na webu Filozofické fakulty UK.1 V tomto příspěvku bych se ale rád zaměřil na služby, které veřejné knihovny západoevropských zemí poskytují etnickým menšinám, a to především přistěhovalcům ze zemí postižených válkami a katastrofami, s jejichž zvýšeným přílivem se v posledních letech Evropa vyrovnává. Velmi důležitým nástrojem v jejich začleňování jsou právě knihovny. Se službami orientovanými na přistěhovalce jsem se setkal už v městských knihovnách v Norsku, Německu či Nizozemí, ovšem hlavním impulsem pro mne byla návštěva městské knihovny ve švédském Malmö.

Zkušenost z Malmö

Den před tím, než jsme Malmö navštívili, se v českých médiích objevila kritika studijních pobytů programu Erasmus z úst jednoho poslance, který si stěžoval na to, že lidé se vracejí ze zahraničních pobytů naprosto nekriticky nastavení vůči Evropské unii a že Erasmus je podle něj Potěmkinovou vesnicí EU pro podprahovou i politickou manipulaci se studenty.2 Tyto výroky na nás zapůsobily obzvlášť bizarně, protože Švédsko je známo svým vstřícným postojem k přistěhovalcům a v posledních letech jich v poměru k počtu obyvatel přijalo vůbec nejvíc ze všech evropských zemí. Vyvíjí proto spoustu aktivit, aby přijetí přistěhovalců proběhlo co nejlépe.

Součástí naší návštěvy knihovny v Malmö bylo i představení projektů a práce, které knihovna aktivně dělá proto, aby pomohla se začleňováním přistěhovalců do společnosti. Přistěhovalce v knihovně označují důsledně pojmem noví Švédové a tak o nich také mluví, velmi korektně, jako o svých nových spoluobčanech, kterým je potřeba pomáhat. Chcete-li v knihovně s přistěhovalci pracovat a pomáhat jim, musíte je nejprve do knihovny nějak přivést. Proto knihovna zaměstnává Syřanku Wafau, která je původní profesí učitelka a jejímž úkolem je osobně navštěvovat přistěhovalecké komunity, do kterých by švédský knihovník jen těžko pronikl, a představit jim možnosti, jak jim knihovna může pomoci. V zemích jako Sýrie, Irák či Afghánistán nefungují knihovny tak, jak jsme na to zvyklí u nás. Neexistují tam sítě veřejných knihoven, které by byly určené běžné veřejnosti, a už vůbec ne třeba maminkám s dětmi, ale jen specializované knihovny, především vědecké a univerzitní. Další knihovnice Sara původem z Íránu je bilingvní mluvčí švédštiny a perštiny a vyučuje švédštinu pro úplné začátečníky, aby následně dokázali zvládnout pokročilejší státní jazykové kurzy a mohli se ve Švédsku lépe uplatnit.

Knihovna v Malmö se také podílí na projektu Milion příběhů (A Million Stories). Iniciovala jej městská knihovna v dánském Roskilde a dalšími účastníky jsou ještě knihovny v Kolíně nad Rýnem a Aténách. Zapojená města v podstatě kopírují trasu, kterou musí uprchlíci z Blízkého východu urazit, aby se dostali až do Švédska. Výstupem projektu je digitální knihovna (http://refugeelives.eu/) – více než 600 životních příběhů přistěhovalců, kteří v posledních letech přišli do Evropské unie. Jedná se o videa, audionahrávky nebo kresby, které knihovníci získali od lidí z více než 20 zemí. Cílem projektu je, aby tito lidé dostali možnost vyjádřit své pocity, podělit se o své životní příběhy i o to, co prožívají v nové zemi. Obyvatelům evropských zemí zase mohou příběhy pomoci pochopit jejich situaci i to, jak se tito lidé cítí. Projekt vychází z principu tzv. živé knihovny, což je metoda, jejímž heslem je Nesuď knihu podle obalu a která namísto knih používá k vyprávění příběhů lidi se zajímavým životním osudem, často právě uprchlíky a žadatele o azyl. Poprvé byla živá knihovna představena v roce 2000 na hudebním festivalu v dánském Roskilde a od té doby je pravidelně používanou metodou na různých kulturních akcích s cílem odbourávat předsudky a stereotypy vůči různým druhům menšin.3

 

Knihovna – otevřený prostor

Během jiné naší stáže v Nizozemí jsme se v africké restauraci v Amsterdamu dali do řeči s Eritrejcem, který v 16 letech absolvoval cestu přes Súdán, Libyi, Itálii, Francii až do Nizozemska, a když zjistil, že nás zajímají knihovny, nadšeně nám sdělil, že v knihovnách se jako azylant učil nizozemsky. Výuka místního jazyka je jednou z nejčastějších služeb, které knihovny přistěhovalcům poskytují. A nejen proto, že musí, protože jsou financované z obecního rozpočtu a jsou pro město vhodným prostorem pro realizaci takové výuky, ale i proto, že chtějí, že je to činnost knihovnám bytostně vlastní. A v neposlední řadě i proto, že jsou otevřeným prostorem bezplatně dostupným každému, takže se v nich snadno mohou lidé učit i sami nebo s učitelem, aniž by se na výuce knihovna aktivně podílela.

Přede dvěma lety, v době největšího přílivu přistěhovalců do Německa, pořádala městská knihovna ve Stuttgartu cesty bibliobusem do místního azylového centra. Na první pohled se může zdát, že lidé v takto složité životní situaci mají jiné starosti, než jsou knihy a čtení. Hlavní cílovou skupinou ovšem byly malé děti, protože jejich rodiče byli natolik vyčerpaní a deprivovaní, že nebyli schopni se o ně postarat nad rámec zajištění základních životních potřeb. Ale děti potřebují pro svůj zdravý rozvoj mnohem víc, potřebují přísun stále nových impulsů, potřebují poslouchat příběhy, učit se číst, psát – a právě tyto životní potřeby se jim snažili zajistit knihovníci.

Zaměření na děti

V městských knihovnách v Oslo, ve Vídni či v Amsterdamu mají poměrně pestrou nabídku knih v jazycích menšin, které v těchto městech žijí. Ve volném výběru tak narazíte na knihy v turečtině, kurdštině, arabštině, perštině, paštunštině, amharštině, tigriňštině, somálštině, svahilštině, urdštině a dalších jazycích. Akvizice, zpracování a každodenní správa těchto knih jsou další příležitostí, jak zapojit příslušníky menšin do místní komunity.4

Velký výběr těchto knih poskytují zejména dětská oddělení, protože děti přistěhovalců potřebují knihy ze všech generací nejvíc. Jejich rodiny si knihy ze své vlasti obvykle nemohly přivézt s sebou a vzhledem k nestabilní situaci a nesvobodě v těchto zemích není jednoduché knihy vůbec získat. Děti přistěhovalců mluví často nejdříve jazykem svých rodičů a přes veškerou snahu o jejich začlenění nemůžeme chtít příslušníky menšin odstřihnout od jejich původní kultury. To dokládá nedávný případ v Německu narozeného fotbalisty tureckého původu Mesuta Özila, který mimo jiné uvedl: Vyrůstal jsem v Německu, má rodina je pevně zakořeněná v Turecku. Mám dvě srdce, jedno německé a jedno turecké. Když jsem byl malý, matka mě vedla k úctě a tomu, abych nikdy nezapomněl, odkud pocházím.5

Role knihoven důležitější než kdykoli dřív

Společenským posláním knihoven je poskytovat přístup k informacím, a pomáhat tak lidem vzdělávat se, najít si práci a komunikovat. Toto poslání je důležité hlavně pro ty nejzranitelnější členy společnosti, mezi které teď patří právě uprchlíci. To si uvědomuje i IFLA ve své informaci Útočiště, pokladnice, brána, most: role knihoven v tom, aby se uprchlíci cítili vítaní, v níž podává přehled dobré praxe a inspirativních příkladů, jak pracují knihovny s uprchlíky po celém světě. Aktivity knihoven na pomoc uprchlíkům jsou teď důležitější než kdy dřív a knihovny se musí snažit svými službami reflektovat aktuální společenské potřeby. Jisté je, že díky knihovnám a knihovníkům spousta lidí získala možnost vybudovat si lepší život a spousta příběhů skončila happyendem.6

1  Viz Blog Knihovna, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova [online]. Dostupné z: https://www.ff.cuni.cz/rubrika/knihovna/blog-knihovna/.

2  POSPÍŠILOVÁ, Barbora. Poslanec SPD kritizuje studijní pobyty Erasmus: jezdí tam kampusoví povaleči, říká [online]. Lidovky.cz, 11. 4. 2018 [cit. 2018-08-31]. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/poslanec-spd-kritizuje-studijni-pobyty-erasmus-jezdi-tam-kampusovi-povaleci-rika-g2k-/zpravy-domov.aspx?c=A180411_163449_ln_domov_ele.

3  Podrobněji viz Co je živá knihovna [online]. Amnesty International [cit. 2018-08-31]. Dostupné z: https://www.amnesty.cz/zive-knihovny/o-zive-knihovne.

4  Ať už se jedná o zprostředkování dovozu knih z Blízkého východu, Afriky či Asie, jejich katalogizaci (často jsou psány nelatinkovými písmy), nebo o správu knihovního fondu; například v ústřední knihovně vídeňské městské knihovny dbá o perskou literaturu odborník na perskou poezii původem z Íránu.

5  Özil po aféře kolem fotky s Erdoganem skončil v reprezentaci [online]. iDNES.cz, 22. 7. 2018 [cit. 2018-08-31]. Dostupné z: https://fotbal.idnes.cz/mesut-ozil-nemecko-recep-tayyip-erdogan-kauza-vyjadreni-pk1-/ms-fotbal-2018.aspx?c=A180722_141028_ms-fotbal-2018_tof.

6  Volně adaptováno podle Sanctuary, Storehouse, Gateway, Bridge: Libraries’ Role in Making Refugees Feel Welcome [online]. IFLA, 20. 6. 2018 [cit. 2018-08-31]. Dostupné z: https://www.ifla.org/files/assets/hq/topics/libraries-development/documents/world_refugee_day_article.pdf.