Main content

INSPIRACE: Holkamodrookata: knihovnice o knížkách, vážně i nevážně

JITKA KADLECOVÁ  j.kadlecova@knihovnapv.cz

Jako malá holčička jsem nikdy nesnila o tom, že budu knihovnice. Většinou jsem se viděla jako kadeřnice, veterinářka nebo princezna. Milovala jsem ale příběhy a knížky mě provázely už od dětství a nakonec se staly mou prací a vášní zároveň. Po různých pracovních oklikách a kotrmelcích jsem před necelými pěti lety začala pracovat v knihovně. Blog Holkamodrookata sice s mojí prací souvisí, ale píši ho ve svém volném čase.

Kromě půjčování knih se starám o studovnu, zařizuji MVS a příležitostně školím seniory v oblasti práce s počítači. K mojí práci patří i grafické zpracování propagačních materiálů a pomáhám kolegyním se sociálními sítěmi knihovny. Moje knihovnické začátky nebyly zrovna lehké. Často jsem měla pocit, že jako nestudované knihovnici mi chybí patřičný knižní přehled. Stávalo se, že po mně čtenáři chtěli, abych jim doporučila ke čtení něco konkrétního. V klasické literatuře jsem se celkem orientovala, ale když přišlo na současný knižní trh, nebyla jsem si svými odpověďmi jistá. Abych dohnala svoje nedostatky a mohla čtenářům lépe doporučit vhodný titul, začala jsem číst ve velkém. Pak už byl jen krůček od toho, abych o tom, co dělám, začala i psát.

Prvotní myšlenka byla, že společně s kolegou založíme oficiální blog knihovny, do kterého by přispívalo víc lidí a který by sloužil především našim čtenářům pro lepší orientaci v knižních novinkách. To se, bohužel, nakonec neujalo. Z nápadu se však stal můj osobní projekt, a tak vznikla Holkamodrookata.

Bez nějakých hlubších znalostí o tvorbě stránek jsem se do toho prostě pustila – a světe, div se, fungovalo to. Zpočátku jsem řešila hlavně technické problémy. Jak blog uspořádat, jakou zvolit barvu, jak vytvořit logo. Chvíli trvalo, než jsem si našla svůj styl. Snažila jsem se především o jednoduchost a univerzálnost, která by odpovídala tématu a zároveň i hezky vypadala. 

Jednotný musel být i obsahový koncept, aby byl blog pro čtenáře co nejvíc přehledný. Největší část článků tvoří recenze, které se zpočátku omezovaly na tituly, které jsem si vypůjčila v knihovně. Zajímavým oříškem byly doprovodné fotografie. Nechtěla jsem kvůli autorským právům používat obrázky stažené z internetu. Zkoušela jsem různé nápady a kompozice, nejčastěji s jídlem. Jako vedlejší produkt tak vznikl koncept #snidanesknihou, kdy jsem po jeden rok jeden den v týdnu fotila a sdílela na sociálních sítích svoji snídani s knihou, kterou aktuálně čtu. Z tohoto nápadu následně vznikla rubrika Jídlo z knih (ukázka viz foto). Často jsou totiž v knihách zmiňovaná jídla a mně přišlo zajímavé „ochutnat“ příběh i trošku jinak. Na mých stránkách tak narazíte na rozpíčky Káji Maříka, chléb babičky Boženy Němcové nebo kapra podle Oty Pavla.

Projekt, kterým se trošku víc propojila knihovna s blogem a který mě hodně bavil, byl Knihoběžník. Přes léto jsme s kolegy každý týden ukrývali na veřejně dostupném místě knihu, která byla evidovaná ve stejnojmenném internetovém projektu (www.knihobeznik.cz). Do hry se zapojil vysoký počet místních čtenářů a měli jsme plno pozitivních ohlasů.

Na blogu má svoje místo i tvoření. Ráda zkouším nejrůznější techniky a několikrát jsem se dokonce odvážila rozřezat staré knihy a udělat z nich záložky, květináče nebo například kabelku.

Abych přilákala nové čtenáře, začala jsem pořádat i různé soutěže a online kvízy, které jsme pak použili i na knihovnických akcích. Protože jsem však nechtěla do cen vkládat vlastní finance, snažila jsem se knižní odměny získat jinak. Tak vlastně začala moje spolupráce s nakladateli. Zhruba po roce aktivního blogování jsem se odvážila oslovit několik vydavatelství. V současnosti pravidelně spolupracuji s těmi největšími (převážně s Albatrosem a Euromedií). Zároveň navazuji další, příležitostné spolupráce, vesměs přímo se spisovateli.

O svém blogu už hovořím jako o svém třetím dítěti. Nikdy asi nebude úplně podle mých představ, a i když je to obrovský žrout času, dělá mi velkou radost. Líbí se mi, že ve své tvorbě nejsem nijak omezena a můžu si vyzkoušet prakticky vše, co mě napadne. Navíc je skvělé, že mám i zpětnou vazbu. Vidím, kolik lidí můj blog navštívilo nebo jaká je odezva čtenářů na konkrétní článek. Jen pro představu: stránky www.holkamodrookata.blogspot.cz denně navštíví zhruba 200 lidí. Když zveřejním článek, sledovanost samozřejmě vzroste. Za čtyři roky, co blog vedu, si ho zobrazilo necelých 188 000 návštěvníků.

Proč to tedy všechno dělám? Proč chodím s kůží na trh? Blogování je pro mě především věc osobního i profesního růstu. Spoustu věcí, které jsem se při tvorbě stránek naučila, využívám ve své knihovnické praxi. Navíc mě baví komunikovat s lidmi a těší mě, když vidím, že je moje články baví a inspirují. Díky blogu jsem si také mohla několikrát přečíst knížku dřív, než se ukázala na pultech knihkupectví. Vyzkoušela jsem si taky, jaké to je, poskytnout rozhovor do rozhlasu, novin nebo si zahrát ve filmu. Příjemným bonbonkem jsou i nejrůznější VIP srazy, kde se setkávám s podobně naladěnými lidmi.

V budoucnu bych se ráda věnovala více českým autorům a dostala je do povědomí našich čtenářů. Taky bych ráda oživila sekci blogu Testováno dětmi a zapojila do psaní i svoje ratolesti.

Vést blog není vždy úplně jednoduché. Občas se dostaví tvůrčí krize a nejsem schopná napsat ani řádku, jindy zas naopak srším kreativitou a nápady. Na každý pád je to tvůrčí proces, který by autorovi měl přinášet radost a uspokojení. Takže pokud si chcete vyzkoušet, jaké to je, vést si veřejný deník, směle do toho, není co ztratit. Na stránkách www.blogger.com je vše zdarma, stojí to jen váš čas a energii.

Autorka pracuje v Městské knihovně Prostějov.