Main content

PRVNÍ KNIHOVNÍ ZÁKON – 100 LET: Osudy Obecní knihovny v Benešově u Semil

LENKA HOLUBIČKOVÁ  lenka.holubickova@seznam.cz

Dříve bývaly na vesnicích knihy velkou vzácností a málokdo nějaké vlastnil. Přitom v době, kdy neexistoval rozhlas ani televize, to byl jediný prostředek sebevzdělávání občanů.

Ve druhé polovině 19. století došlo k oživení českého národního ducha. Kulturní život se postupně dostával z měst na venkov, zvláště tam, kde byla škola a kostel. Ten v Benešově u Semil sice nikdy nebyl, ale zato tu byl už v roce 1869 založen divadelní spolek, který měl sloužit nejen k všeobecné zábavě, ale hlavně ku vzdělání ducha.

Od roku 1875 byl spolek předplatitelem časopisů LibušeMatice lidu, a to až do roku 1914. Roku 1879 spolek daroval téměř 16 zlatých na školní knihovnu, roku 1883 přidal dalších šest zlatých a tato bohulibá činnost se opakovala i v dalších letech. Spolek, který se roku 1891 přejmenoval na Čtenářsko-ochotnickou besedu Jizeran, přitom měl i svoji vlastní knihovnu, která vedle divadelních knížek, jež tvořily její hlavní část, obsahovala i krásnou a naučnou literaturu. Nevíme, jak nákladné bylo její pořízení a jak se doplňovala, zřejmě především z darů členů a příznivců spolku; nedochoval se ani seznam těchto knih. Víme však, že si všichni členové spolku mohli za malý poplatek půjčit třeba Sebrané spisy Gustava Pflegera-Moravského, Pražského domácníčka Jakuba Arbesa, sborník Osvěta z roku 1879 či Nástin dějin vzdělanosti ve Francii. Tyto knihy patří mezi těch pár, které se dochovaly až do dnešních dní a v nichž najdeme otisk prvního spolkového razítka.

Také Tělocvičná jednota Sokol, která byla založena roku 1892, si do stanov vložila větu, že k oživení a zušlechtění ducha společenského slouží… i čtení zábavných a vědeckých knih a časopisů. Spolkovou knihovnu začala budovat od samého počátku velmi usilovně, knihy získávala z darů, ale také je pořizovala za peníze získané např. pořádáním šibřinek.

Dne 22. července 1919 byl přijat zákon č. 430/119 Sb., o veřejných knihovnách obecních, který nařídil obcím, aby: na doplnění a prohloubení vzdělanosti všech vrstev národa zřizovaly veřejné knihovny s četbou vzdělávací, naučnou i zábavnou, která má skutečnou hodnotu. V obcích nad 400 obyvatel se tak mělo stát do roka, náklady na zřízení a udržování knihovny měly být ročně od 30 haléřů do jedné koruny na obyvatele. Knihovnu měla řídit knihovní rada, jejímž členem byl i knihovník.

V březnu 1921 dostali zřízení obecní knihovny na starost učitel Josef Beran a František Prokeš. Protože v rozpočtu bylo na knihovnu vyčleněno jen 700 korun a ceny knih byly v té době vysoké, bylo rozhodnuto pořizovat jen knihy potřebné pro výchovu a vzdělávání. Výrazně tehdy obci pomohla Čtenářsko-ochotnická beseda Jizeran, která jí zapůjčila knihy ze své knihovny spolkové. Dne 10. října 1921 pak byla sepsána smlouva o propůjčení sokolské knihovny benešovské obecní knihovně. Jednalo se o 119 zábavných i poučných knih a jednota je podle smlouvy půjčila obci na pět let.

První velký zásah do knižního fondu přišel s nacistickou okupací. V listopadu 1941 byla nařízena revize knihovny a vyřazeny byly knihy „nevhodných“ autorů, mezi nimi i T. G. Masaryka. Některé z knih však školník ukryl na půdě, takže se v červnu 1945 mohly vrátit na své místo. Knihovníkem byl tehdy František Plíva, ředitel obecné školy, v jejímž přízemí knihovna sídlila. V listopadu 1955 měla knihovna 2116 svazků, navštěvovalo ji 169 stálých čtenářů a jen v měsíci říjnu bylo vypůjčeno 361 knih. Největší zájem byl o knihy zábavné, jichž byl ovšem velký nedostatek. Jinak knihovník konstatoval, že o knihy rázu a obsahu politického a o knihy vědecké zemědělské zájem není. V květnu 1956 bylo rozhodnuto přestěhovat knihovnu z místností v přízemí do prostor loutkového divadla.

V průběhu devadesáti let existence benešovské knihovny byli knihovníky učitelé nebo studentky. Zajímavé je, že za tak dlouhý čas jich bylo pouze osm. V roce 2001 se knihovna přestěhovala do uprázdněné školní družiny, kde sídlí dosud a kde mají čtenáři k dispozici téměř 4000 knih, časopisy a také internet. Nabídka knih je pestrá a díky putovním souborům se průběžně obměňuje. Jen čtenářů by mohlo být víc, protože jich rok od roku ubývá...