Main content

TÉMA: Knihovna ve veřejném prostoru 2: Rouškování

JANA CHLEBKOVÁ knihovna@vendryne.cz 

V malé obecní knihovně pracuji sedmnáct let a potvrdilo se mi, že profese knihovnice je spojení mnoha povolání. Pokud ji práce baví, je tak trochu učitelka, vychovatelka, chodící encyklopedie, psycholožka, lékařka a nově jsem zjistila, že jsem i švadlenka. Doba roušková mi zavřela knihovnu, a tak jsem usedla k šicímu stroji. Ani ve snu by mě nenapadlo, jaká bude po tomhle povinném doplňku sháňka.

Rozstříhala jsem nepotřebná prostěradla a povlečení a na Facebook dala nevinný dotaz: Měl by někdo zájem o roušky? A strhla se lavina. Ozývali se mi známí, ale i instituce. Začala jsem shánět materiál, stála několikahodinové fronty před galanteriemi (dokud vůbec něco měli), vstávala i v pět ráno a trávila hodiny u šicího stroje a žehlicího prkna. Za den jsem zvládla i sto kousků a rozvážela seniorům, do nemocnice, na obecní úřad, na poštu… a říkala si, kdy tohle skončí? Kdy se trh nasytí? Vážně pořád nestačí?

Vyzkoušela jsem několik střihů, šila dospělé i dětské velikosti, hrála si s barvami i vzory, objednávala bavlněné látky, šikmé proužky, gumičky. Z nutného zla jsem postupně vyráběla módní doplňky ladící barvou nebo vzorem. Už jsem nešila „na množství“, ale pro radost – pokud se to u roušek dá tak nazvat. Když už to musíme nosit, ať to tedy hezky vypadá. Při dosažení čísla 1000 kusů najednou vyhlásili, že knihovny mohou opět otevřít.

Myslela jsem, že uklidím stroj i žehličku a budu zase knihovnicí. Přivítala jsem zpátky své milé čtenáře, kteří už louskali i návody na použití, protože jim čtivo došlo. Ale ve volném čase šiju roušky pořád, hraju si, baví mě to. Už se jich asi nikdy úplně nezbavíme. V době vzniku tohoto článku jsem vystoupala k číslu 1250, a jelikož děti musí mít do školy alespoň dvě, jistě to není konečná…

Ale protože už zájem pomalu ustupuje, s nadějí se doma koukám na poličku nad gaučem, kde na mě už dva měsíce čeká hromádka knížek. Tenhle reálný svět začaroval podivný vir a dění kolem mě mi připomíná špatně napsaný sci-fi román. A ty nemám ráda, já radši příběhy ze života, lásku, humor.