Main content

INSPIRACE: Kreativní centra Městské knihovny v Praze. Část 1: Trocha teorie a „Jehla a nit“

MILOSLAV LINC miloslav.linc@mlp.cz

V Městské knihovně v Praze (MKP) se nám v průběhu roku 2020 povedlo otevřít tři kreativní centra, která dohromady tvoří vzájemně spolupracující síť. Co nabízí, proč je chceme mít a jak vlastně vypadají – samozřejmě s hromadou inspirace pro vás –, na to se zaměří následující miniseriál. Částečně proto, že se chceme pochlubit jedním hotovým projektem, částečně i proto, že tohle téma v knihovnách v poslední době dost rezonuje. A nakonec, ukázka toho, že to funguje (a co nefunguje), může být pro leckoho povzbuzující či inspirující.

A co vás čeká? Nejdříve trošku teorie, pak postupně představím tři v téhle chvíli funkční kreativní centra, pak přijde řada na plány do budoucna a nakonec samozřejmě nějaké praktické rady. A protože je toho hodně, tak i při vší stručnosti to bude dlouhé – protože jde o věc, kterou stojí za to pořádně probrat.

Trocha teorie

Makerspace umožňuje lidem různého věku pracovat společně nebo samostatně na různých projektech. Tyto prostory nabízejí uživatelům různé nástroje, technologie a propojení s odborníky a profesionály, které lze jinak získat jen obtížně. Základní myšlenkou je „vzájemné učení“, kdy si uživatelé sami radí, jak lépe projekt připravit. Tohle sdílení informací pak koresponduje se základním posláním knihoven: umožňovat svobodný přístup k informacím, a proto je logické, že řada knihoven makerslaby začleňuje do služeb, které nabízejí svým komunitám.

Přínos takového místa můžeme sledovat v několika rovinách: je to alternativní možnost vzdělávání. Týmová spolupráce umožňuje využít rad zkušenějších kolegů. Je zrodem nových nápadů, technologií i projektů. A hlavně – umožňuje lidem opravit nebo vyrobit cokoliv, co je napadne. Tohle otevírání možností, rozvoj kreativity mají pak samozřejmě kromě toho prvořadého efektu (něco si vymyslím a vyrobím) i pomoci v jiné věci. Uživatel se naučí v situacích, kde nelze aplikovat předem stanovený postup, kreativně přistupovat i k dalším situacím – v zaměstnání i v životě. A to už dohromady dává celé spektrum pozitiv, díky kterým platí, že knihovny jsou pro společnost opravdu důležité.

Z tohoto hlediska tedy nejde jenom o nějaké „kreativní hraní“. A to je ten důvod, proč dílny v knihovně chceme. Cílem knihovny totiž není, expresivně řečeno, „půjčovat krtečka“, ale poskytovat informace, vzdělávat a tvořit lepší svět. A tady mohou kreativní dílny udělat stejnou práci jako krteček.

MKP k tomuto problému přistupuje svědomitě už několik let. A to v souladu se záměry hlavního města Prahy, které je jejím zřizovatelem a které na kreativitu klade velký důraz. Vytvoření kreativních center v knihovně je tak jen logickým důsledkem několika let příprav, zkoušení a plánování, které začalo u různých workshopů, u myšlenky „knihovna jako první místo úspěchu“ až třeba ke čtyřem ročníkům konference Do černého, která se kreativitě v knihovnách věnovala.

V současné době tedy máme kromě řady workshopů napříč celou sítí i tři kreativní centra, každé zaměřené jiným směrem. Suterén v Ústřední knihovně je zejména kreativně-technologickou dílnou, Atelier v pobočce Jezerka se zaměřuje na ruční práce a šití, a samostatný DOK16 je zase klasickou řemeslnickou dílnou vybavenou pro práci se dřevem, papírem a kůží. Ač se každé věnuje trošku jiné oblasti, přece jen mají hodně společného.

Atelier

O nově zrekonstruované pobočce Jezerka jste se už letos na stránkách Čtenáře mohli dočíst  (č. 6, s. 234–235) stejně jako o faktu, že její součástí je i šicí dílna Atelier. Její přípravu nám usnadnily dvě věci: jednak velkorysá rekonstrukce nové pobočky, jednak fakt, že šití, pletení, háčkování a další ruční práce se v naší knihovně objevily celkem záhy, zejména jako součást seniorských setkávání. Několik let jsme tak sbírali zkušenosti, nápady, kontakty. Nemuseli jsme vlastně vymýšlet nic na zelené louce, jenom jsme navazovali na to, co nám už šlo dobře.

Atelieru je navíc dostupných několik šicích strojů, jeden overlock (speciální šicí stroj), řada pomůcek a šicích potřeb nebo třeba krejčovská panna. A nutností je šikovná kolegyně, která předtím workshopy realizovala na pobočkách a která dokáže se vším poradit. Opět tedy platí pravidlo, že bez člověka to prostě nejde.

A jen pro jistotu: cílem tohoto správného člověka není dělat práci za uživatele, ale poradit uživateli, když třeba neví, jak začít. Knihovník v kreativním centru nesmí být dělník, ale rádce. Jako knihovna chceme vzdělávat, rozvíjet kreativitu uživatelů, ne všechno dělat za ně. I na to myslete, protože je hrozně snadné sklouznout k tomu „vám to nejde, ukažte, já vám ten knoflík přišiju, bude to rychlejší“, což samozřejmě není cílem knihovny. Nechceme přišívat knoflík, chceme naučit uživatele, aby to příště zvládl sám.

Atelier je určen pro samostatnou práci (potřebuji si něco ušít, nemám kde a nemám šicí stroj), pro týmovou spolupráci i pro pořádání workshopů, zejména pro začátečníky, ale zaměřené i na uprecycling, kdy v rámci workshopů účastníci využijí starší oblečení, povlečení, záclony a podobný materiál k ušití nějaké nové věci. V průběhu podzimu chystáme velké množství workshopů – pro začátečníky i pro pokročilé.

Samozřejmě i tady se ne všechno povedlo. Třeba v rámci vybavení chybí plánovaný stroj na potisk triček a nějaké další vybavení – kromě jiného i proto, že opět chybí řádné odvětrávání. A i tady zahájení provozu zhatilo období karantény, takže stejně jako v případu Suterénu i tady začneme sbírat zkušenosti, jak doufáme, z ostrého provozu až od podzimu.

Na druhou stranu ale i v době, kdy knihovna byla pro veřejnost uzavřena, se ukázalo, že Atelier má smysl. V časech rouškové nouze zde kolegyně ušily roušky nejenom do zásoby pro všechny kolegy, ale i pro další organizace (třeba ČČK) a v nemalé míře i pro sousedy z blízkého okolí. Ve své podstatě lepší uvedení do provozu než důkaz, jak dokáže být knihovna užitečná, i když nejde jen o knihy, si můžeme představit jen těžko.

Příště: „Pilka a vrtačka“