Main content

KNIHOVNY V NOVÉM: Přístupnost knihoven pro osoby se specifickými potřebami z pohledu stavebnětechnické stránky 1 ( dokončení)

PETRA OKŘINOVÁ Petra.Okrinova@vut.coz

V minulém čísle časopisu Čtenář (2021, č. 11, s. 408–411) jsme se začali zabývat problematikou bezbariérové přístupnosti knihoven a jejich služeb pro osoby se specifickými potřebami, která bývá často považována za okrajovou nebo takřka opomíjenou záležitost. Dnešní část je dokončením přístupnosti budov knihoven a jejich okolí.

Návaznost na MHD

Při posuzování přístupnosti budov ze zastávek MHD se velmi často setkáváme se špatnou kombinací nebo úplnou absencí vodicích linií. Příkladem může být Obr. 4, kde jsou vyznačeny konkrétní chyby a vhodná řešení.

Návaznost na parkoviště

Na všech vyznačených vnějších i vnitřních odstavných a parkovacích plochách, musí být vyhrazena parkovací stání v určeném počtu pro vozidla přepravující osoby s těžkým zdravotním postižením[1] (viz Tabulka).

Každá knihovna by měla nabízet možnost využití parkovacích míst pro osoby se specifickými potřebami na vlastních parkovacích místech nebo v blízkosti na přilehlých parkovacích plochách. Vyhrazená stání musí mít vyhovující rozměry; pro variantu příčného parkování se jedná o šířku nejméně 3500 mm, která zahrnuje i manipulační plochu šířky min. 1200 mm. Tato manipulační plocha může být využita jako společná pro dva sousední automobily. V případě podélného stání by měla být délka stání min. 7000 mm, Přípustné sklony pro parkovací plochy jsou pro podélný sklon nejvýše v poměru 1:50 (2,0 %) a příčný sklon nejvýše v poměru 1:40 (2,5 %).

Pokud jde o venkovní vyhrazená parkovací stání, musí být zajištěna přímá návaznost na komunikaci pro chodce, která je právě často opomíjena. Zde často chybí snížené obrubníky, které jsou zpravidla řešeny jen v místech nájezdu pro auta. Osoby s hendikepem jsou potom nuceny se pohybovat v „nebezpečném“ prostoru parkovací plochy či po silnici (špatné řešení přístupnosti pro tělesný hendikep viz Obr. 5). Dále v místech parkoviště chybí návaznost na vodicí linie a varovné pásy, které označují pro nevidomé hranici trvale nepřístupného prostoru nebo nebezpečný prostor (např. komunikace, železnice, návaznost na schodiště apod. – chybné řešení viz Obr. 6). Vyhrazená parkovací stání by měla být označena jak svisle, tak i vodorovně a jejich umístění by mělo být v blízkosti vstupů do budovy.

Závěr

Samotná bezbariérová přístupnost je jedním z klíčových parametrů zabezpečující dostupnost knihoven a jejich nabízených služeb široké veřejnosti. Zajištění správného bezbariérového řešení umožní komfortní, přístupné prostředí pro všechny bez rozdílu s možností samostatného pohybu, kterou většina lidí s hendikepem preferuje před závislostí na pomoci druhých.

Pro zajištění přístupnosti, jak je popsáno výše, je nutné systematické zmapování aktuálního stavu, návrh na odstranění zjištěných bariér, důkladná revize projektu a důsledný dozor při realizaci. Je nutné si uvědomit, že každá stavba a prostor jsou individuální, a tak neexistuje zcela universální řešení pro jejich zpřístupnění, ale samotným základem je dodržení aspoň všech základních předpisů[2] a případná koordinace požadavků s odborníky a návštěvníky z řad osob se specifickými potřebami. Často zjišťujeme, že odstraňování bariér není jen o vysokých finančních prostředcích, ale o komunikaci a synchronizaci opatření tak, aby nedocházelo jejich realizací ke tvorbě nových bariér.

Příště – část 2: Interiér

LITERATURA:

[1] Zákon č. 361/2000 Sb.: zákon o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů.

[2] Vyhláška č. 398/2009 Sb.: vyhláška o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.