Main content

OD REDAKČNÍHO STOLU

Obýváky pro všechny

Ani tak časy, jako reálie se mění. Ještě si vzpomínám, jak jsem po absolvování vysoké školy nastoupil do svého prvního knihovnického zaměstnání. Mělo tehdy nálepku informačního střediska a připravoval jsem zde rešerše a posléze slovníky a další publikace. Má první vedoucí mi tehdy radila: „Pane kolego, nehoňte se tolik! Vzhledem k vašemu věku máte před sebou ještě spoustu práce…“ Když jsem potom musel nastoupit na vojnu, dával jsem na letecké základně v Bechyni mj. do pořádku útvarovou knihovnu… Podařilo se mi tuhle činnost nezřídka upřednostnit před nácvikem se zbraní! Odhlédnu-li od obsahu fondu, který byl už dílem dogmatický (bizarní produkce 50. let) a také z tehdejšího pohledu dílem úžasně ideově závadný (se spoustou autorů a děl po roce 1968 proskribovaných!), a byť se jednalo o odlišná prostředí, představovaly ve srovnání s dneškem dotek nesrovnatelného. K dispozici jsem měl maximálně psací stroj a kartotéční lístky.

Dnes už nejsou veřejné knihovny výhradně institucemi v antickém či středověkém scholastickém slova smyslu, i když základ zůstal stejný. Jejich význam však vzrostl. V souladu s dnešní terminologií a chápáním jejich role ve společnosti jsou z nich obýváky v tom nejlepším slova smyslu. Obce nebo dokonce celého národa – viz obsah čísla, které právě držíte v rukou.      

Obývák stále zosobňuje něco intimního, blízkého, kde se cítíme dobře. Můžeme relaxovat, věnovat se tomu, co je nám milé a příjemné, jsme bez nucení ochotni přijímat a vstřebávat nové informace a poznatky nebo jen prostě snít… Kreativní pracovníci knihoven pak pro každého bez ohledu na věkovou kategorii nebo typ uživatele dokáží připravit něco zajímavého. Tuhle nebývalou symbiózu umožňuje nová technika, téměř bezbřehé možnosti komunikace, neomezovaná dostupnost nejrůznějších informačních zdrojů… Lidský přístup a nápady jsou však stále základem. Nepřekonají je ani sebelepší technické prostředky nebo znalost přístupu k různým mediálním formám. Vychovávejme si tedy nové odborníky (viz například téma měsíce v čísle o zapojení studentů do výzkumu), školme i mladé návštěvníky knihoven, jak získat přístup ke zdrojům informací (viz popsané poznatky z informačního vzdělávání).

Věřím, že pro vaši práci bude užitečná i další příloha „Děckaři děckařům“, tentokrát věnovaná kategorii předčtenářů a začínajících čtenářů ve věku 3–6 let, i sonda do nabídky francouzské a frankofonní literatury na našem knižním trhu. Těším se na vaše případné názory a připomínky, protože tahle zpětná vazba je pro nás nadmíru důležitá a podnětná.

JAROSLAV CÍSAŘ