Main content

SOUČASNÁ LITERATURA: Francouzsky psaná literatura v českých překladech – přehled knižní produkce posledních 15 let

JOVANKA ŠOTOLOVÁ jovanka.sotola@gmail.com

Podle přehledů zveřejňovaných pravidelně ve Zprávách o českém knižním trhu SČKN1 tvoří překlady z francouzštiny přibližně devítinu celkové překladové produkce. Z toho pak beletrie představuje asi jednu čtvrtinu. I to je však velmi povšechný údaj. Záměrem následujícího pokusu o souhrnný pohled na složení nabídky knih od francouzsky píšících autorů bylo jednak naznačit, z čeho mohou naši čtenáři vybírat, jednak poukázat na to, do jaké míry jsme prostřednictvím výběru našich nakladatelů informováni o skutečné situaci na francouzské literární scéně.

Základní představu o rozložení produkce poskytla data z katalogu ČNB.2 Ačkoli je jasné, že údaje o roce 2021 mohou ještě mírně narůst3, i tak je vidět, že francouzská literatura si na knižním trhu udržuje takřka konstantní pozici už od roku 19924. Jen rok 2010 přinesl znatelný pokles, přičemž šlo o důsledek ekonomické krize, která se v knižní branži projevila až se zpožděním, následně se však objem produkce opět dostává k lepším číslům, na jaká jsme byli zvyklí v letech 2005–2009. A zdá se, že se zahlazuje i „covidový“ propad z roku 2020, kdy nakladatelé znejistěli, dočasně utlumili přípravu nových titulů a i výrobu připravených edičních počinů přesouvali na další rok.

Seznam titulů vydaných v letech 2010–2021 však zahrnuje ledacos: celkem jde o více než tisícovku titulů rozdílných žánrů a s velmi pestrou tematikou, navíc určených různým čtenářům. Za účelem pořízení názorného přehledu byl proto souhrn získaný z katalogu ČNB dále rozčleněn do několika základních kategorií5: díla klasiků – celkem 246 titulů, komiks – 226, současná próza nekomerčního charakteru – 182, krimi (detektivky, thrillery) – 127, feel good, romány pro ženy a humoristické6 – 110, knihy pro děti a mládež – 80, historické a životopisné romány – 73, tituly označené jako „svědectví“ (v podstatě podkategorie životopisných a autobiografických textů, jejich výraznou charakteristikou je však také snaha podat svědectví o určitém historickém nebo společenském jevu) – 20, fantasy a sci-fi (z velké většiny jde o produkci pro mládež) – 18, erotika – 11, duchovní literatura – 1.

 

Klasická díla

Nejobsažnější skupina zahrnuje tituly, které zde velmi zjednodušeně řadíme do kategorie „klasická díla“. Jde zejména o knihy – především romány – autorů 19. a 20. století, z velké většiny spadající do zlatého fondu francouzské literatury. Ovšem takřka polovinu (102 z celkových 235) tvoří romány Julesa Verna, a to zejména z produkce tří nakladatelství: Omega, Josef Vybíral a brněnský Návrat. Z velké většiny jde o překlady pořízené na počátku 20. století, často pak v různých redakčních přepisech, případně aktualizačních adaptacích, jejichž kvalita může být hodně kolísavá, nehledě na to, jak se texty vzdalují svým původním verzím. Jules Verne však patří v rámci dědictví francouzské literatury ke stálicím a zájem o jeho dílo očividně neklesá – u uváděných nakladatelství je komerční hledisko ediční rozvahy jistě prioritní.

Devatenáct příček v našem seznamu patří románům Émila Zoly. I v tomto případě jde až na dvě výjimky o počiny nakladatelství Omega, resp. Dobrovský. Šestnáct titulů patří další stálici, Alexandru Dumasovi (viz dále).

Objevy mezi klasiky

Záslužným počinem byla snaha nakladatelství Malvern představit Jeana Giona jinými tituly než poněkud zprofanovanou novelou Muž, který sázel stromy. Sahají přitom po nových i starších překladech: v roce 2012 vyšel v překladu Miroslava Drozda Hvězdný had, dále pak v překladech Jaroslava Zaorálka Země zpíváKéž tonu v radosti. V edičním záměru prý chtějí ještě pokračovat.

Volvox Globator vydal knihu zástupce tzv. frenetické školy Julesa Janina Mrtvý osel a gilotinovaná žena. V Havranu vybrali k vydání román Charlese Nodiera Janez Žbogar; v překladu Jiřího Našince vyšla kniha z roku 1818 česky poprvé (2021).

V nakladatelství Maraton se rozhodli poopravit české povědomí o díle Honoré de Balzaka: za socialismu v souladu s dobově poplatnou interpretací literatury byl autor zařazen jako výsostný představil tzv. kritického realismu7, ve skutečnosti však má jeho tvorba mnohem širší rozpětí. Po Lilii v údolí (v novém překladu Drahoslavy Janderové, 2020) tak vyšel i povídkový soubor Neznámé veledílo a jiné prózy (v překladu Jana Petříčka, 2021).

Romain Gary našel zastání v nakladatelství Plus: k vydání zde připravili působivou novelu Světlo ženy (v překladu Tomáše Havla, 2018). V nakladatelství Opus uvedli dva významné texty autorů z okruhu tzv. „nového románu“, byli to Robert Pinget (jeho Passacaglia v překladu Jiřího Reynka se objevila roku 2011) a Claude Simon (Flanderská cesta v překladu Jana Dvořáka vyšla roku 2018).

Nakladatelství Motto přineslo v překladu Dany Melanové tři překlady u nás dosud neznámých románů populární autorky 60. let Françoise Saganové, Strážce srdce (2012, román z roku 1968), Nádherná oblaka, (2013, z roku 1961) a Ztracený profil (2014, z roku 1974). Leda navázala roku 2021 titulem Čtyři hrany srdce (nedokončený text z pozůstalosti, francouzsky vyšel až 2019).

Místo starých překladů nové

Louis-Ferdinand Céline se po dvě desetiletí těšil péči překladatelky Anny Kareninové. Poté co uvedením dvousvazkové Féerie pro jindy (2011 a 2015) uzavřela cyklus, jímž zpřístupnila autorovo dílo jako celek, navázala ještě jedním návratem a v nakladatelství Atlantis představila svůj nový překlad (po Zaorálkově, který mimochodem v její redakci vyšel roku 1995) jeho nejznámějšího románu – tentokrát s pozměněným názvem jako Cesta na konec noci (2018).

Klasická díla v nových překladech soustavně uvádí edice Knihovna klasiků nakladatelství Euromedia – Odeon. Zatímco u některých titulů by se o nezbytnosti nové verze dalo diskutovat (Nebezpečné známosti, Paní Bovaryová), u jiných lze tuto aktivitu jen přivítat (Muž, který se směje). Vzhledem k tomu, že jde o tituly s jistým komerčním potenciálem, lze je zároveň najít i v nabídce dalších nakladatelství. Je však na místě upozornit, že se vyplatí vybírat podle jména překladatele, případně kvality redakční práce, a to ať už jde o situace, kdy má kniha sloužit jako „studentská“ četba (často je to tzv. povinná četba), nebo pro poučenější čtenáře.

Zmiňme detailněji některé z nich: slavný román Choderlose de Laclos, Nebezpečné známosti, vyšel nově v kritizovaném překladu Alana Beguivina (EMG – Odeon, 2013) a zároveň v osvědčeném, podle mého názoru stále platném překladu Dagmar Steinové (Leda, 2013 a 2019). Victor Hugo byl nově představen překladem Jiřího Našince (Muž, který se směje, EMG – Odeon, 2016), který předtím vyšel ve verzi Karla Noska (Dobrovský – Omega, 2014). Hugo se ostatně dočkal vydání ještě čtyř jiných titulů, a to u tří různých nakladatelů. Stendhalův román Červený a černý vyšel v překladu Heleny Beguivinové (EMG – Odeon, 2015), takřka zároveň tentýž titul vyšel ještě dvakrát, a to ve starých překladech: od Otokara Levého (Leda, 2016) a od Jindřicha Vodáka (Dobrovský – Omega, 2016). Černý tulipán Alexandra Dumase máme nově k dispozici v překladu Dany Melanové (EMG – Odeon, 2019) a v překladu Růženy Peyrové titul uvedl Dobrovský – Omega (2016). Dumasův román Hrabě Monte Cristo v překladu Mileny Tomáškové a Jana Vladislava (8. vyd.) nabídl EMG – Knižní klub, zároveň ho však vydal i Dobrovský – Omega ve starém překladu Vítězslava Unzeitiga (2015 a 2017).

Dílo Alberta Camuse je v období od roku 2010 na trhu zastoupeno devíti tituly, přičemž překvapením byl nový překlad Cizince z dílny Rudolfa Červenky, který vyšel v jeho nakladatelství Leda (2021). Nelze však říci, že by tento převod starší překlady (Miloslava Žiliny a Svatopluka Kadlece) jednoznačně převyšoval; Červenkova verze sice do jisté míry aktualizuje jazykovou stránku, stylistické charakteristiky významného francouzského díla ale nepřenáší dostatečně věrně.

Současná literatura

Na první pohled je tvorba současných francouzských a frankofonních autorů v naší knižní produkci zastoupena poměrně bohatě, představuje přes polovinu z jejich celkové nabídky (při odečtení „klasiků“, knih pro děti a komiksů).

Tato široká skupina je ale velmi různorodá a při zohlednění cílového příjemce bude užitečné si ji dále rozdělit. Začněme tzv. nekomerční prózou, tedy knižní produkcí určenou pro náročnější čtenáře. Právě u této skupiny lze předpokládat, že jedním z hledisek výběru může být právě i původ autora, popřípadě příslušnost jeho tvorby k literatuře určité jazykové oblasti. V rámci našeho seznamu tedy půjde asi o šestinu knih, konkrétně o 182 titulů – a vzhledem k tomu, že komentujeme období 11 let, jde o nabídku slabé dvacítky knížek na jednotlivý rok. Ve Francii přitom této „hodnotnější“ literatury, tedy knih, kterým je věnována pozornost literární kritiky a které se účastní klání o několik nejprestižnějších literárních cen, vychází řádově více. Jen v lednovém a podzimním „vrhu“ – tedy ve dvou obdobích, do nichž nakladatelé vydávání právě této produkce přednostně směrují –, vyjde přibližně 1200 románů (číslo nezahrnuje překlady zahraniční literatury).

V tomto kontextu je pak třeba posuzovat to, jak francouzskou literární tvorbu vidíme u nás: pro nakladatele je to vpravdě sisyfovský úkol. Představit vše nejde, původní měřítka nejsou přenositelná. Úspěch knihy ve Francii neznamená automaticky její úspěch u nás, významné prodeje na jiném knižním trhu se u nás často nezopakují, mnohdy se nevyplatí řídit ani tím, že kniha získala v zahraničí prestižní literární ocenění. Naopak jsou i případy, kdy na českém trhu vznikne jakási místní senzace: byl to případ autorky Camille Laurensové (v 90. letech ji vydávali v Odeonu), prvního románu Laurenta Bineta (ačkoli vydání titulu HHhH v Argu dosáhlo desetitisícové hranice zdejšího bestselerového titulu, ve Francii Binet zdaleka nepatřil k předním spisovatelům)8, ale třeba i Édouarda Louise (tři tituly v nakladatelství Plus, 2017, 2019 a 2021) – zatímco ve Francii je autor zajisté známý, ale spíše jen v řadách určité skupiny čtenářů, u nás se jeho knihy dostaly do širokého povědomí čtenářské obce.

K nejvýraznějším postavám současné francouzské literatury – v celosvětovém měřítku – jistě patří Michel Houellebecq. Jako jeden z mála francouzských spisovatelů má úspěch jak na německém, tak na americkém knižním trhu. Jeho knihy u nás postupně vycházely v Mladé frontě a poté Garamondu, až se jako jejich výhradní vydavatel prosadil EMG – Odeon. Starší tituly se dočkaly několika reedic.

Z mnoha spisovatelů z této skupiny stojí za připomenutí Philippe Claudel (v Pasece vyšly v letech 2010–2016 jeho romány: Brodeckova zpráva (přel. Kateřina Vinšová, 2014), tři další pak v překladech Zory Obstové: Šedé duše, Vnučka pana LinhaVyšetřování), Jean-Baptiste Del Amo (Malvern, v překladu Tomáše Havla: Pornografia, 2017 a Živočišná říše, 2018) či Mathias Énard (dva tituly v překladu Erika Lukavského, Vyprávěj jim o bitvách, králích a slonech, Plus 2011 a Ulice zlodějů, Kniha Zlín 2017, a poté Kompas, přel. Petr Felčer, Kniha Zlín 2019) – každý po svém zastupující tvorbu tematicky zajímavou, ovšem zároveň s důrazem na výjimečnost zpracování námětu a stylistickou svébytnost.

Z autorů přístupnější, čtenářsky vděčnější prózy uveďme Muriel Barberyovou. Ta si mezi našimi čtenáři našla početné příznivce v době, kdy vyšel její titul S elegancí ježka (Host, 2008 a 2013), za pozornost ale stojí i „japonská“ novela Růže sama (2021) nebo předchozí Pochoutka (2009). Z produkce, která vyniká nad průměr zejména naléhavostí pojednaných námětů, je třeba zmínit autory jako Sorj Chalandon – v překladech Danuše Navrátilové vydalo Argo jeho romány Návrat do Killybegs (2015) a Čtvrtá zeďMůj zrádce (2016) – nebo Delphine de Viganová (EMG – Odeon vydalo sedm titulů v letech 2011–2021, tři z nich i v reedici), všechny v překladech Alexandry Pfimpflové, zmiňme například No a já (2011 a 2021), Noc nic nezadrží (2012 a 2021), Podle skutečného příběhu (2016), Pouta (2018) či Vděk (2019).

„Frankofonní“ literatura

Označení „francouzská“ (či přesněji „frankofonní“) literatura zahrnuje i tvorbu autorů, kteří píší také francouzsky, byť nepocházejí přímo z Francie a své knihy vydávají i v jiných zemích. Jejich tvorba u nás zůstává poměrně v pozadí. Soustavněji uvádělo například belgické autory nakladatatelství Volvox Globator (Michel Lambert, Paul Colize, Patrick Declerck), kanadské Argo (Jocelyne Saucierová, Christian Guay-Poliquin, případně haitsko-kanadský Dany Laferrière), spisovatele z Maghrebu a Mašreku Fra (Tahar Ben Jelloun), Rubato (Albert Cossery), Garamond (Hédi Kaddour, Abnousse Shalmani), literaturu z černé Afriky pak Dauphin (Alain Mabanckou). Syrského autora Nihada Sirise nebo alžírského Kamela Daouda vydali v EMG – Odeon, rumunskou autorku Lilianu Lazarovou uvedla Jota, Velibora Čoliće původem z Bosny a Hercegoviny představil Malvern, Pavel Hak, původem Čech, našel útočiště v Torstu a později v nakladatelství Paper Jam.

Detektivky a thrillery

Georges Simenon už není jediným viditelným zástupcem francouzské (připomeňme však, že je původem Belgičan) detektivky, i když případy komisaře Maigreta vycházejí stále dokola. Žezlo popularity po něm převzala například Fred Vargasová – původním povoláním je archeoložka a dává svým příběhům důmyslně vystavěné historické pozadí. V tomto období vycházely její knihy nejprve v nakladatelství Garamond, později začaly knihy vycházet výhradně v Argu: například Když vyleze pavouk, Muž naruby, Muž s modrými kruhy, Neptunův trojzubec, Tři evangelisti a další, a to v překladech Tomáše Kybala nebo Kateřiny Vinšové. Za zmínku stojí i dva díly humorně laděné detektivky Sophie Hénaffové Lůzři (přel. Helena Beguivinová, XYZ 2017 a 2018).

Nečekaný komerční úspěch severské detektivky motivoval svého času francouzské nakladatele k hledání kvalitních titulů i v domácích vodách. I český knižní trh se v určitou chvíli začal rozhlížet po další dodávce četby pro početnou skupinu těch, kdo si tento žánr oblíbili. S minimálním zpožděním se tak k nám začaly dostávat celé série autorů, kteří se doma rychle prosadili a suverénně obsazovali nejvyšší příčky žebříčků prodejnosti. Mezi nimi autor thrillerů Bernard Minier (od roku 2015 vychází v XYZ a překladech Jiřího Žáka): Kruh, Mráz, Tma, Údolí, Zkurvenej příběh, Na okraji propasti, Sestry. Nebo Franck Thilliez, jehož thrillerové případy vždy zároveň pojednávají o problematice ze světa nejnovějších vědeckých poznatků: Syndrom E, Smrtící DNA, Krvavý anděl, Atomka, Smrtihlav, Strach, Pandemie (od roku 2016, překlady Jiří Žák a Dana Melanová).

Oddechová literatura

Literární kritici a teoretici na tuto tvorbu sice zahlížejí, ale z hlediska prodejů – a tedy ohlasu mezi čtenáři – patří k nejvýrazněji zastoupeným. Jak jsme zmínili výše, ne vždy se dá komerční úspěch určitého autora nebo titulu s překladem a vydáním knihy přenést do nového prostředí. Přesto se v některých případech francouzské bestselerové tituly prosadily i u nás. Jsou to například knihy autorů jako Michel Bussi – daly by se zařadit mezi odlehčené detektivky, romance a feel good literaturu (šest titulů z produkce nakladatelství Motto). V nakladatelství Rybka Publishers vsadili na Laurenta Gounella; i zde vyšlo šest knih, které mohou připomínat tvorbu Paula Coelha a nabízejí cosi mezi meditováním o tom, jak si poradit se životem, a romantickým čtivem. V nakladatelství Domino se zaměřili na tituly Gillese Legardiniera, ve Smart Pressu na Françoise Lelorda, v Mottu vydávají celou sérii knih od Agnès Martin-Lugandové nebo romány, pod nimiž je podepsaný Guillaume Musso, v Jotě vyšlo pět knih od Katherine Pancolové, nově se zaměřili na Aurélii Valognesovou.

Všechny tyto knihy mají prvoplánovou tvář: knihu si čtenář vybírá podle grafického pojetí obálky a podle názvu, v němž nechybějí různé varianty slova a slovních spojení jako „štěstí, láska, peníze, nový život“ atp. S ohledem na čtenářský zájem jde jistě o potřebnou a vyhledávanou produkci, bohužel však nevalné kvality: už původní texty bývají psané narychlo a stejně i překlady vznikají ve spěchu a s myšlenkou na to, že jde o čistě „spotřební“ produkt, jemuž se nevyplatí věnovat více pozornosti. Škoda, že tyto nejčtenější knihy tak v důsledku šíří texty jazykově a stylově nepříliš kvalitní.

Dokumenty

Tituly zařazené v našem výčtu do kategorie „svědectví“ jsou dvojího druhu: zčásti jde o historicky důležité dokumenty (dokumenty z druhé světové války, tematika koncentračních táborů, holokaustu), poměrně výraznou skupinu tvoří ale také výpovědi (zejména afrických) žen muslimského vyznání o specifických problémech sociálních, o obřízce, o násilí ze strany mužské populace, mnohdy v rámci manželského svazku. U významné části této produkce však vyvstává otázka, zda záminkou k danému vydání nebyl ani tak zájem posílit povědomí o sociální či regionální problematice, jako spíše sázka na atraktivitu dané tematiky a její přesah k bulvárnosti. Napovídat to mohou jednak obálky daných knih, ale zejména i již zvolené názvy, které jsou (často na rozdíl od původních verzí) u českých vydání navíc doplněné vysvětlujícím dovětkem až pateticky zdůrazňujícím pohoršující charakter námětu.9

1 https://www.sckn.cz/zpravy-o-ceskem-kniznim-trhu/

2 Data byla získána z katalogu ČNB, dotazem na knižní produkci z let 2010–2021, dále zúženým na „romány“.Jednotlivá hesla byla dalším dohledáváním zpřesněna a rozřazena do kategorií podle druhu a žánru. Ačkoli se přitom opíráme o knihovnická předmětová hesla a o anotace jednotlivých titulů (jak knihovníků, tak nakladatelů), je třeba zmínit, že výsledné zatřídění může být v jistém ohledu subjektivní.

3 Data byla generována v posledním týdnu roku a je jasné, že ohlášky jednotlivých nakladatelů mohou být zpožděny.

4 S odvoláním na poznatky ze studie ŠOTOLOVÁ, J. Francouzská literatura v českých překladech po roce 1989: 25 let bez cenzury. Praha: Karolinum, 2018.

5 Kategorie jsou orientační, v určitých případech by tituly mohly figurovat ve víceru z nich (např. komiksová tvorba pro děti, detektivní román s historickou tematikou nebo humorného ladění atp.), jsou však zařazeny pouze v té z oblastí, která se jevila jako nejcharakterističtější.

6 Kategorie rovněž velmi zjednodušující, zahrnuje dále i tituly označované v katalogu jako společenské či psychologické romány.

7 Mylné užití této teoretické kategorie kritizuje například ČECH, Pavel: Francouzsko-české vztahy v oblasti překladu (1945–1953), Brno: MuniPress, 2011. Základní informaci o tomto pojmu nabízí i Wikipedia.

8 V nakladatelství Argo autorovi vydali mezi lety 2010 a 2021 v překladech Michaly Markové tři romány, dva z nich vyšly i v reedici (HHhH, Sedmá funkce jazyka a Civilizace).

9 Namátkou: Nada al Ahdal: Ranní rosa – příběh jedenáctileté dívky, která se vzepřela osudu (Přel. Šárka Belisová, Euromedia – Ikar, 2017), Nojoud Ali: Dětská nevěsta – vzepřela jsem se krutým tradicím (Přel. Hana Polívková, Alpress, 2009 a 2014), Fatima: Otrokyní v 11 letech – pravdivý příběh o ukradeném dětství (Přel. Lucie Čapková, Alpress, 2012), Sophie Kasiki: Peklo jménem Rakká – zpověď kajícnice (Přel. D. Trubačová, CPress, 2016), Khady: Zmrzačená – o utrpení a odvaze vzepřít se režimu (Přel. Dana Melanová, Ikar, 2007, 2010 a 2014), Leila: Provdaná proti své vůli – příběh ženy, která bojovala za svou důstojnost (Přel. Dana Melanová, Euromedia – Ikar, 2005, 2014 a 2017), Nejdma: Cesta smyslnosti – intimní zpověď mladé muslimky (Přel. Vít Vojtěch, Brána, 2010).