Main content

OD REDAKČNÍHO STOLU

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

po dlouhé době jsem dala narychlo naladit klavír. Vzápětí se u nás doma začala ozývat nejen díla klasiků, ale také (vlastně hlavně) lidové písně Ukrajiny a třeba i její hymna. Klavíristka Sona přijela z Charkova, její dcera s batoletem z Kyjeva. Situace mě přiměla nejen rozumem chápat, ale i spoluzažívat, jak zásadní, důležitá je pro národ v těžkých časech kultura – pro jeho sebeuvědomění, povzbuzení.

Červnový Čtenář je věnován zejména Ukrajině. Jednak její literatuře, jednak pomoci knihoven těm, kteří se v důsledku války ocitli v roli běženců. Přehled literárních děl posledních desetiletí přeložených do češtiny odráží pohnutou historii i (ještě předválečnou) současnost, plnou těžkých věcí i odhodlání, autoři v mnohém předvídají vývoj dalších událostí. Přehled toho, co knihovny mohou po přílivu zejména žen a dětí do Čech nabídnout, nápady, zkušenosti a možnosti podpory, to vše najdete v rubrice Téma. Z příspěvků je patrné, že se knihovny svým potenciálem, nízkoprahovostí, vstřícností a pohotovostí stávají místy, kde mohou nově příchozí, děti i dospělí, nejen dostat potřebné informace, ale i spočinout, začít překonávat jazykovou bariéru, zapojit se do integračních aktivit a získat psychickou podporu. V článcích se dočtete o možnostech využití již dříve existujících materiálů a služeb (například v roce 2021 vyšlé metodické příručky Interkulturní knihovnictví) i o aktivitách přímo reagujících na současné dění (uveďme tematický cyklus webinářů, ukrajinskou verzi Malého tvořivce apod.). Konkrétní náměty na aktivity pro děti pak najdete ve středové příloze.

Věříme, že vás zaujmou i ostatní články, například informace o České literární bibliografii, která má sedmdesátiletou tradici a v posledních letech prošla výraznou proměnou, nebo další část cyklu věnovaného mediálnímu vzdělávání, ta se dotýká i ohrožení dětí závislostí na počítačových hrách a sociálních sítích, případně šesté pokračování mapování naší audioknižní produkce, tentokrát věnované napětí a hororům.

V závěru úvodníku si dovolím ocitovat na s. 209 uvedenou větu paní ředitelky ústecké knihovny Jany Linhartové: Netěší mě, co se děje ve světě… Těší mě však, co se děje v českých knihovnách, které svým bezprostředním, proaktivním a empatickým přístupem opět dokázaly, jak důležitou a nezastupitelnou roli hrají v moderní demokratické společnosti.

Pěkné nadcházející letní dny z redakce přeje

PAVLA VLKOVÁ