Main content

ROZHOVOR s Mgr. et Mgr. Brianou Čechovou, Ph.D.: Tvrdošíjně zdůrazňovat význam Braillova písma

JAROSLAV CÍSAŘ  ctenar@svkkl.cz

Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana (dále jen KTN) je v knihovnickém systému České republiky výjimečná jak svým zaměřením na specifické uživatele (nevidomí a slabozrací), tak svou činností a produkcí (dokumenty v Brailově písmu, zvukové knihy). Od léta 2022 stojí v jejím čele nová ředitelka Briana Čechová. Po obligátních stech dnech ve funkci jsme ji požádali o rozhovor.

Blahopřeji k vašemu jmenování do čela KTN. Kde jste předtím působila?

Pracovala jsem v KTN jako vedoucí úseku knihovny, jejímž úkolem kromě jiného je intenzivní spolupráce s vedoucími dalších úseků, výrobně-technického a zvukového, takže jsem měla možnost důkladně poznat fungování celé organizace. Zároveň jsem působila jako statutární zástupce ředitele, moje současná agenda mi tak není neznámá.

Váš předchůdce Bohdan Roule vedl KTN dlouhé roky. Na co z jeho práce chcete navázat a jaké jsou vaše představy o dalším rozvoji a směřování vaší instituce?

Posláním KTN je napomáhat v integraci silně slabozrakých a nevidomých uživatelů do společnosti za pomoci knižní a časopisecké produkce v Braillově slepeckém bodovém písmu, zvukových nahrávek, reliéfní grafiky, digitalizovaných textů a dalších nástrojů. Prostředníkem čtenářské gramotnosti je pro nevidomého Braillovo písmo, jehož znalost a užívání zásadně přispívá ke zdravému psychomotorickému vývoji dítěte i společenské kondici dospělého jedince. Můj předchůdce měl toto velmi na zřeteli a já v tomto směru rozhodně hodlám jít v jeho stopách a snad ještě tvrdošíjněji zdůrazňovat význam Braillova písma na všech úrovních, podporovat čtení v bodech promyšlenou i na čtenářské preference zacílenou akviziční politikou – a to zvláště proto, že výuka tohoto písma není pro nevidomé děti povinná. Odbornou a rovněž laickou veřejnost je třeba informovat vůbec o existenci a opodstatnění speciálního systému psaní pro nevidomé. Lidé se mohou s Braillovým písmem v běžném životě setkávat, aniž by si to uvědomovali. Samozřejmě není třeba, aby jej běžný čtenář ovládal, ale je dobré mít o jeho existenci a významu nějaké povědomí.

Jaké služby nabízíte svým čtenářům a kolik jich je využívá? Jaká je přibližně jejich věková skladba?

Knihovnické služby jsou v současné době zajišťovány jak formou osobních výpůjček, zásilek v rámci republiky i do zahraničí, pro imobilní nevidomé obyvatele Prahy a blízkého okolí funguje rozvoz objednávek do místa bydliště. Zcela zásadní je ovšem fungování Digitální internetové knihovny, díky níž mohou čtenáři už nyní vyhledávat informace s hierarchickou navigací podle autorů a žánrů nebo fulltextově, stahovat MP3 soubory či je rovnou poslouchat s možností záložkování, stahovat digitalizované textové soubory, ale i objednávat nosiče formou poštovních zásilek či nakupovat bodové knihy prostřednictvím e-shopu. Ústřední roli digitální knihovny jen potvrdila covidová pandemie, během níž nemusely být služby pro její uživatele omezeny. Při dalším rozvoji této nepostradatelné služby je důležitá spolupráce s uživateli, kteří jsou do značné míry nastavovateli žádoucích parametrů, vedoucích ke snadnému ovládání celého systému.

Čtenáři jsou o novinkách v knihovně informováni na webu, v bulletinu Informace knihovny, v našich vlastních časopisech Literární pohledyZáškolák v Brailově písmu i v časopisech ZoraEma, vydávaných Sjednocenou organizací pro nevidomé a slabozraké, které KTN tiskne a expeduje na zakázku. Máme přes čtyři a půl tisíce čtenářů všech věkových skupin, ovšem s důrazem na starší generaci, která je přirozeně náchylná ke zrakovému hendikepu nejvíce. To jsou však pouze čtenáři přímo naší knihovny. Dále musíme mít na zřeteli čtenáře spolupracujících knihoven a uživatele našich služeb, kteří přímo čtenáři KTN nejsou, ale kupují si u nás knihy v Braillově písmu, jichž ročně přepíšeme a vyrobíme kolem padesáti titulů. Dále přepisujeme do bodového notopisu partitury, prodáváme slepecký papír, kalendáře. Klíčový je samozřejmě přepis učebnic na základě požadavků rodičů zrakově postižených dětí a učitelů základních škol, kde se tyto děti vzdělávají. Zájem malých čtenářů dále podporujeme velmi pestrou skladbou dětské literatury, u dospělých beletrie všech žánrů. Pro volnočasové aktivity nabízíme bodové křížovky nebo třeba i sudoku.

Vedle unikátní tiskárny má KTN tři zvuková studia, kde se načítají knihy, které se zpravidla v běžné distribuci na zvukových nosičích neobjevují. Jsou zde načítány také časopisy, lékopisy, katalogy zvukových knih. Přijde-li člověk o zrak v pozdním věku, naučit se Braillovo písmo je už pro něho většinou příliš obtížné, proto jsou v KTN k dispozici některá periodika ve dvou variantách – ve hmatovém i zvukovém provedení.

KTN vzhledem ke specifičnosti své činnosti spolupracuje za určitých podmínek i s ostatními knihovnami v naší zemi. Kolika z nich se to týká a jaký objem práce to pro vás představuje?

KTN spolupracuje se sítí veřejných knihoven v oblasti služeb pro zrakově postižené spoluobčany – celkem s 67 knihovnami u nás a jednou na Slovensku. Celou produkci zvukových knih po jedné kopii zdarma dostávají zvuková oddělení v Hradci Králové, Ústí nad Labem, Plzni, Strakonicích, Brně a Ostravě. Ostatní mají celoroční možnost stahování na základě paušální platby nebo si vybrané tituly za vynaložené náklady objednávají prostřednictvím objednávkového systému Biblio. Taková spolupráce je součástí naší každodenní agendy, o jejíchž novinkách se pak s kolegy každoročně informujeme na Semináři zvukové knihy v Třebíči.

Existuje ve vaší profesní oblasti také zahraniční spolupráce, a pokud ano, na co se nejvíce zaměřuje?

KTN má mezi Čechy žijícími v zahraničí čtenáře po celém světě, nejvíce uživatelů digitální knihovny je přirozeně ze Slovenska. Slováci vůbec mají velmi hezký vztah k českému mluvenému slovu.

Naše knihovna zaujímá rovněž významné místo ve světě nevidomých esperantistů, což má svoji tradici. Karel Emanuel Macan, jehož jméno máme v názvu, zorganizoval roku 1921 v Praze 1. mezinárodní sjezd nevidomých esperantistů, který se pak každý rok opakoval v místě, kde se konal sjezd vidomých esperantistů. V současnosti KTN vyrábí a distribuuje tři bodové časopisy v jazyce esperanto. Pro Mezinárodní ligu nevidomých esperantistů (LIBE), jejímž cílem je sdružovat nevidomé a zrakově postižené esperantisty z různých zemí, aby jim pomohla při studiu, zdokonalování a praktickém používání mezinárodního jazyka, je to časopis Ligilo. Pro Italian Association of Blind Esperantists se u nás tiskne a expeduje Itala Ligilo, pro domácí redakci Zory pak periodikum Aúroro. Mezinárodní kontakty je nezbytné kultivovat také v oblasti technického vybavení. Unikátní tiskové stroje na Braillovo písmo mají jediného evropského výrobce, jímž je norská firma Braillo Norway A/S.

A váš výhled do budoucnosti instituce a jejího působení ve prospěch nevidomých a slabozrakých uživatelů?

Tady bych se vrátila ve své odpovědi k vaší první otázce. Naprosto zásadní je permanentní zdůrazňování významu Braillova písma, byť by se to někomu mohlo jevit jako nemoderní a zpozdilé, což už se naštěstí příliš neděje. Za druhé je důležité neustálé zdokonalování Digitální internetové knihovny, jejíž dostupnost je pro nevidomého uživatele důležitým bonusem. Digitální knihovnu provozuje KTN od roku 2009, tedy značná část naší produkce má digitální podobu. Jedná se nejen o zvukové knihy ve formě mluveného slova, ale také o publikace v Braillově písmu, k nimž se automaticky pořizuje i jejich digitální podoba. Každá taková kniha je tak čtenářsky dostupná dvěma způsoby: jako publikace v bodovém písmu a jako digitální text s možností zvukového výstupu. Zároveň se archivuje pro potřebu zhotovení dalších výtisků pro zapůjčení či prodej.

Pár desítek uživatelů stále ještě před CD a MP3 či stahováním preferuje původní kazety, které alespoň v minimální míře zachováváme tam, kde to technická kvalita dovoluje – převedení do digitální podoby je ovšem pro záchranu jejich obsahu nutné a v blízké budoucnosti také v plném rozsahu realizovatelné. Nejedná se tady přitom jen o záchranu konkrétních děl – ta mohla být načtena i opakovaně a vydána rovněž v běžné distribuci –, nýbrž v řadě případů zejména o zachování výjimečných hlasů osobností, které v minulosti s KTN spolupracovaly, jako byli např. Richard Honzovič, Heda Čechová, Rudolf Pellar nebo Bořivoj Navrátil. Práce pro KTN představovala v období normalizace leckdy jediné umělecké uplatnění někdejších významných moderátorů a herců, kteří byli tehdy zakázáni, a vymazáni tak z veřejného kulturního života. Jejich výkony jsme povinni zachovat pro budoucnost z historických a studijních důvodů, a také třeba „jenom“ proto, že je to radost – moci se do nich zaposlouchat bez ohledu na to, kolik času od vzniku nahrávek uplynulo.

Foto: archiv KTN