VLADIMÍRA SÝKOROVÁ ou@maslovice.cz

Máslovická obecní knihovna má poměrně dlouhou a rozmanitou historii. V rámci obce se stěhovala celkem čtyřikrát. O založení veřejné knihovny v Máslovicích se zasloužil doktor Julius Grégr, mladočeský politik a vydavatel Národních listů, který si nechal postavit v obci své letní sídlo a v roce 1894 daroval obci velký soubor knih. Obecní zastupitelstvo mu poděkovalo dopisem tohoto znění: Přijměte nejvřelejší díky jménem představenstva obce Maslovské a občanů Maslovských za Váš šlechetný dar ku vzdělání našemu, za krásnou knihovnu, kterou jste věnoval obci naší. Přejeme Vám, by Vás Bůh na dlouhá léta při zdraví zachoval ku zvelebení obce naší. Od představenstva obce Maslovské 24. prosince 1894 František Hlas starosta, Josef Srbek, Antonín Doležal, Josef Kasalický, Jan Rohan, Josef Bělka, Čeněk Lidický.

Několik knížek z původního souboru Grégrem věnovaného obci se zachovalo do dnešních dnů. Patří mezi ně např. román Karolíny Světlé Poslední paní Hlohovská, cestopisné črty Vítězslava Hálka a Puchmajerovy básně. Z dětské literatury se zachovala malá knížečka hádanek z roku 1855 pod názvem Agrionie aneb 100 ořechů rozlousknutí pro mládež českou a z naučné literatury titul dnes poněkud kuriózní Dobrá rada a útěcha v dobách cholery.

Až do padesátých let minulého století se knihy půjčovaly na obecním úřadě. Poté se knihovna stěhovala do blízkého domu, kde se říkalo Na Babě, a sousedila s prádelnou a mandlem.

V roce 1966 se uvolnilo místo v čísle popisném tři a knihovna získala nový prostor. Opět sousedila s mandlem a s chátrajícími prostory v zadní části domu. Díky dlouholetému působení dvou knihovníků (pana Převorovského a paní Vodákové) ale značně rozšířila nabídku knih a získala mnoho věrných čtenářů. 

V polovině devadesátých let vznikl nápad vybudovat v obci muzeum másla. I když název obce od másla jako potraviny nepochází, byl to počin, který malou obec „proslavil“. Za tímto účelem nechal obecní úřad celou budovu zrekonstruovat a knihovna získala nového „souseda“ – expozici o historii výroby másla v domácím prostředí. V době rekonstrukce v roce 1997 jsem již byla tři roky knihovnicí, a aby čtenáři nepřišli o radost ze čtení, přenesla jsem část knih k nám domů a půjčovala „z obýváku“.

Po stavebních úpravách v budově obecního úřadu vznikl v roce 2001 nový prostor, jehož všechny stěny zaplnily regály s knihami a stále zůstalo dost místa pro veřejné schůze zastupitelstva, vítání občánků či menší kulturní akce. Knihovna tedy ponechala více prostoru muzeu a opět se přesunula na obecní úřad.

V současné době máme v knihovním fondu 6000 svazků. Půjčujeme také periodika na téma zahrady, bydlení, tvoření a časopisy pro děti. Pravidelně dochází do knihovny i zpravodaje z okolních obcí. Od počátku mého působení v knihovně jsem spolupracovala s městskou knihovnou v Říčanech a posledních pár let s pověřenou knihovnou města Mladá Boleslav. Pracovnice obou knihoven byly a jsou vždy velmi ochotné pomoci, máme od nich k dispozici výpůjční soubory knih, čímž obohacujeme nabídku našim čtenářům, kterých máme čtyřicet čtyři. Někteří chodí velmi pravidelně, někteří jen sporadicky, ale vždy se snažím vyhovět jejich přáním a myslím na ně při výběru nových knih. Vycházím vstříc i studentům, pro které zajišťuji knihy z jejich „povinné četby“.

Již několik let je v rozpočtu obce vyčleněno na provoz knihovny a nákup knih sedmdesát tisíc korun. V letošním roce jsme získali dotaci na nový automatizovaný systém a dovybavení knihovny prvky, které ji zútulní a ocení je především dětští čtenáři. Těším se, až opět uspořádáme Noc s Andersenem, která děti velmi baví. Po letní přestávce opět zveme zájemce na cestopisné přednášky, uspořádáme turnaj v pexesu a budeme si hlavně povídat o knihách.

Budova komunitního centra, ve kterém nyní knihovna sídlí, je multifunkční, a troufám si tvrdit, i krásnou budovou. Poskytuje prostor pro mnoho dalších aktivit. S knihovnou sousedí herna pro stolní tenis a stolní fotbálek, v patře je krásný sál, vhodný např. pro cvičení jógy, je tam prostor pro tvořivé dílny dospělých i dětí a ta nejmenší „mrňata“ tam mají i svou hernu.

Malá středočeská obec s třemi sty devadesáti třemi obyvateli má krásné prostory pro vzdělávání a využití volného času svých občanů.