Main content

AUTOMAT KNIHOVNA s Ing. Lukášem Budínským, vedoucím oddělení IT Knihovny Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně

„Kdyby se uživatelské prostředí řídilo tím, co chtějí čtenáři, tak bychom knihovní systémy ani nepoznali…“

Pane kolego, váš originálně nazvaný příspěvek Konec orientačního běhu v Knihovně Univerzity Tomáše Bati se na letošní konferenci INFORUM právem umístil mezi nejlépe hodnocenými. Ač to tak na první pohled nevypadá, jedná se o technologické téma – mohl byste je přiblížit?

Již deset let, které v Knihovně UTB působím, se snažím posunout služby knihovny co nejblíže našim čtenářům. Pokouším se bourat, případně obcházet překážky, které mezi čtenáře a knihy v dobré vůli staví sami knihovníci. Věřím, že mít dokonale uspořádaný fond je snem každého katalogizátora, nicméně čtenářům připomíná řazení knih spíše noční můru. Z katalogu se na ně hrnou kódy jako 025.3/.4821.111(73)-2 nebo 0/9-053.2 a jsou nuceni podle nich pobíhat po budově knihovny v zoufalé snaze se zorientovat.

Můj příspěvek na Inforu se věnoval tomu, jak jsme dokázali zapojením dvou nových služeb zjednodušit orientaci v prostorech Knihovny UTB. Dali jsme totiž knihovní katalog včetně interaktivní mapy fondu s rozmístěním všech knih čtenářům doslova do ruky.

První službou je mapa fondu integrovaná do knihovního katalogu. Čtenářům se po vyhledání konkrétní knihy u jednotek nabídne odkaz na umístění knihy v knihovně. Po kliknutí se zobrazí mapa s přesnou polohou v regále s popisem, jak knihu najít. Výhodou systému je kvalitní back offi­ce nástroj pro knihovníky, kde lze ihned reagovat na posuny fondu. Služba byla přijata velmi kladně a u výpůjčního pultu se knihovníci mohli začít věnovat odbornějším dotazům, než je určování severního a jižního křídla budovy. Ovšem k využití plného potenciálu ještě něco chybělo. Čtenář si našel knihu na počítači v katalogu a poté si musel zapamatovat (či zakreslit) její polohu a doběhnout do regálu. Proč nevyužít velkého rozšíření chytrých telefonů?

Druhým dílkem je mobilní aplikace pro vyhledávání v knihovním katalogu UTB. Rozhraní OPAC katalogu je krajně nevhodné pro zobrazení na malých displejích a „oplývá“ řadou funkcí, které čtenáři neocení. Nejdůležitějším úkolem bylo tedy zjednodušit mobilní aplikaci na základní funkcionalitu. Čtenář si může v jednom poli vyhledat knihy a rovnou se mu zobrazí jejich dostupnost. V záznamu knihy je náhled obálky a detaily jednotek. Zde přichází na řadu opět mapa fondu. Přímo v aplikaci si totiž může čtenář nechat zobrazit pozici knihy na mapě a s telefonem si pro ni ihned dojít.

Spojením těchto dvou služeb se nám podařilo téměř eliminovat jednu z překážek pro vyšší využívání fondu. Výsledkem jsou spokojení studenti a zároveň knihovníci ve službách. Ukázalo se, že zjednodušení není na ničí úkor. Knihovníci mohou nadále využívat komplexní knihovní katalog, zatímco čtenáři ocení okamžitý přístup k tomu, co potřebují – ke knihám.

Zaujalo mne, že jste si jak mapu fondu, tak mobilní aplikaci pro hledání nechali vytvořit na zakázku formou komerční služby. Neměly by dnes být mobilní aplikace pro hledání v knihovnách standardním a povinným produktem v nabídce producentů automatizovaných knihovních systémů? A když už došlo na vývoj – neuvažovali jste o zapojení studentů vaší univerzity?

Přemýšlím, zda je to otázka spíše do řad producentů, nebo knihovníků. Zcela určitě je patrná snaha producentů přizpůsobit prostředí nových služeb a systémů i pro mobilní zařízení. Například některé discovery systémy již mají responzivní design. Nicméně se obávám, že plnému nasazení a rozvoji mobilních rozhraní se brání i sami knihovníci. Přizpůsobení prostředí jde totiž ruku v ruce se zjednodušením, které knihovníci vidí neradi. Žijí v přesvědčení, že čím komplexnější prostředí a sofistikovanější nástroje, tím více kontroly nad fondem a kvalitnější vyhledávání. Velmi neradi se loučí s proximitními operátory, konspekty a dalšími vymoženostmi. A knihovní systémy vybírají a požadavky na rozvoj zadávají většinou právě knihovníci. Kdyby se uživatelské prostředí řídilo tím, co chtějí čtenáři, tak bychom knihovní systémy ani nepoznali.

Ano, o zapojení našich studentů do vývoje jsme intenzivně uvažovali a dokonce jsme měli již několik nabídek. Na Fakultě aplikované informatiky studuje celá řada nadaných studentů, kteří se zabývají vývojem mobilních aplikací. Nicméně z dlouhodobého hlediska je takováto spolupráce složitá. Aplikace potřebují neustálý vývoj, aktualizace, přizpůsobení aktuálním potřebám a změnám v knihovním systému. Studenti velmi rychle dostudují a nejsou schopni garantovat vývoj na roky dopředu. V tomto je spolupráce s renomovanou softwarovou firmou mnohem stabilnější a spolehlivější.

Mám dojem, že v knihovním prostředí, ve kterém je pojem „statistika“ od nepaměti doma, je paradoxně málo akcentovaným tématem sta­tistika, resp. analytika elektronických služeb, které jsou vlastně sledovatelné velmi dobře a přesně. Není to tak dávno, co se v Deníku veřejné knihovny poprvé objevil pojem virtuálních návštěv ad. Není to škoda? Jak je to v tomto směru u vás v knihovně? Sledujete například uživatelské chování v online katalogu?

Z pohledu akademické knihovny, kde objem prostředků na elektronické zdroje a služby výrazně převyšuje finance určené na nákup tištěných knih, je sledování a analýza elektronických služeb jedním z klíčových procesů. Nejedná se přitom zdaleka jen o seznamy nejvyužívanějších elektronických knih či časopisů. Statistické přehledy například aktivně slouží jako akviziční podklady – zajímavé jsou seznamy elektronických knih či časopisů, které naši čtenáři požadovali, ale nemáme k nim zaplacený přístup. Sledování chování uživatelů v našich systémech také přispělo ke změně katalogizačních pravidel, kdy elektronické knihy nejsou jen v externích systémech, ale jsou katalogizovány pomocí hromadných importů do knihovního katalogu. Tento krok významně ovlivnil reálné využívání zakoupených titulů.

Statistická data získáváme a zpracováváme ze všech systémů a služeb, které provozujeme. Možnost sledování statistik je jedním z kritérií při výběru nových systémů a pro některé si vytváříme statistické moduly sami.

Nedávno vstoupil v oficiální život souborný katalog zlínských knihoven Knihovny Zlín (knihovnyzlin.cz), ve kterém vaše knihovna hraje roli provozovatele a technického garanta. Považujete to spíše za experiment nebo něco, co může občanům města přinášet opravdovou hodnotu?

Na počátku to byl spíše experiment, který se ale postupem času stal velkou výzvou z technologického i organizačního hlediska. Nápad vybudovat na zelené louce souborný katalog šesti zcela rozdílných knihoven s různými knihovními systémy a technologickými možnostmi může být považován za naivní. Pokud přidáme fakt, že projekt měl být realizován pouze interními prostředky, bez grantových a jiných externích zdrojů, pohy­bujeme se již na hraně utopie. Díky nadšení, zápalu a zkušenostem všech zúčastněných kolegů a partnerů se však podařilo projekt dotáhnout do stavu, kdy je zcela použitelný pro všechny občany města.

Provoz zajišťuje opravdu naše knihovna a rádi bychom pokračovali v jeho rozvoji. Potenciál je tu obrovský a podle reakcí uživatelů je o tento typ služby mezi veřejností velký zájem. Na druhou stranu jsme se dostali na hranici našich personálních možností a jako akademická knihovna máme další prioritní projekty, kterými se musíme zabývat. Velmi bychom ocenili, kdyby si tohoto projektu všiml kraj, který je zřizovatelem většiny zapojených knihoven a podpořil jeho další rozvoj. To samé platí i pro magistrát, který by tuto službu mohl nabídnout svým občanům.

Jaké jsou na základě tohoto projektu vaše zkušenosti se systémem VuFind? Co soudíte o budoucnosti open source systémů v (českém) knihovním prostředí?

Osobně se nasazení open source systémů pro dílčí úlohy nebráním a v knihovně jich kromě VuFind využíváme celou řadu. Nicméně je vždy nutné si uvědomit, že open source neznamená, že je systém zcela bez nákladů. Personální zajištění těchto systémů bylo, je a bude nákladné. Potřebujete expertní tým IT, který zajistí implementaci, údržbu a provoz. A to si většina knihoven nemůže dovolit. Pro klíčové systémy, jako je integrovaný knihovní systém, jsem ovšem i na­dále zastáncem ověřených a komerčních řešení, kde je záruka podpory a dalšího rozvoje.

Mezi předměty vašeho zájmu patří mj. linkservery. Mohl byste pro netechnicky orientova­né knihovníky popsat, co to vlastně je a k če­mu slouží?

Primárním určením linkserveru je propojit bibliografické záznamy článků s plnými texty. Na jedné straně se nachází zdroje (citační databáze jako např. Web of Science nebo Scopus) a na straně druhé plnotextové databáze. A právě linkserver stojí mezi nimi a nabízí čtenáři přímé propojení. Při vhodném nastavení lze dosáhnout toho, že čtenáři vůbec nemusí registrovat rozdíl mezi citační a plnotextovou databází. Naučí se totiž, že kdekoli kliknou na známou ikonku, získají plný text dokumentu.

Technologické řešení je v principu velmi jednoduché. Linkserver obdrží od jakéhokoliv zdroje tzv. OpenURL adresu, která obsahuje všechna potřebná metadata. Podle metadat pozná, zda je plný text dostupný a přesměruje na něj. Klíčovou součástí linkserveru je tzv. znalostní báze obsahující přehled všech kolekcí elektronických zdro­jů a pravidel pro přístup k plnému textu. Ve znalostní bázi si knihovna aktivuje své kolekce časopisů, ke kterým má přístup.

Můj zájem o linkservery vzrostl v momentě, kdy jsem si uvědomil obrovské možnosti našeho systému SFX od firmy ExLibris. Ten umožňuje doprogramování nových služeb, využívá systém pluginů pro dynamické ověřování dostupnosti a lze v něm neomezeně přidávat lokální cíle. Během několika měsíců jsme z pouhého linkserveru vytvořili centrální místo nadstavbových služeb pro elektronické zdroje. Díky plným metadatům jsme si mohli dovolit odkazovat nejen na plné texty, ale i řadu nových služeb jako zjišťování aktuálních impakt faktorů časopisů, odkazování na další články stejného autora, vytváření validních citací pomocí citace.com. Jedním z posledních rozšíření je ověřování, zda požadovaný dokument není dostupný v našem institucionálním repozitáři díky autoarchivaci.

S nástupem Discovery systémů s rozsáhlým indexem se zdá, že linkservery ztrácejí na význa­mu. Nicméně pro plnohodnotné nasazení Discovery je správně fungující linkserver nadále důle­žitým nástrojem. Jen je integrován hlouběji do systému a již není samostatným nástrojem. A pro čtenáře využívající nativní rozhraní citačních databází i nadále zprostředkuje plný text a návazné služby.

A na závěr téměř povinná otázka v této rubrice: Jak vnímáte projekt Centrálního portálu knihoven ČR a jeho budoucnost? Vaše knihov­na patří toho času do skupiny tzv. spolupracujících…

Dění kolem projektu Centrálního portálu knihoven ČR intenzivně sleduji. Vize a projektový záměr do roku 2020 je blízký tomu, co považuji za ideální stav knihoven. Zejména se jedná o myšlenku centrálního knihovního systému, který bude obhospodařovat celý fond a jednotlivé knihovny v něm budou udržovat přehled o svých jednotkách. Duplicitní katalogizaci bibliografických záznamů ve všech knihovnách a hon za „nejkvalitnějším“ záznamem považuji za největší zlo a plýtvání v českém knihovnictví.

I přes pozitivní vnímání koncepce mám obavy o realizovatelnost projektu v dohledné době a v potřebném rozsahu. Prvotním problémem bude roztříštěnost potřeb různých typů knihoven. Například akademické a vědecké knihovny potřebují svým uživatelům nabízet služby s vysokou přidanou hodnotou a bohatými nadstavbovými službami. Vybudovaly a provozují již řadu unikátních nástrojů pro zpřístupňování různých typů dokumentů, primárně těch elektronických. Krajské či místní knihovny naopak potřebují obsloužit široké spektrum čtenářů z řad veřejnosti, která má zájem o zcela jiný typ služeb. Pokud se portál postaví na míru jednomu typu knihoven, jiné budou mít pochybnosti o potřebě se do něj zapojit.

Druhým problémem bude konzervativnost knihov­níků. U většiny projektů není problémem technologické řešení, ale přesvědčení dotčených zaměstnanců o nutnosti změny jejich pracovních stereotypů. Představa, že budou některé věci dělat jinak než posledních 10 let, je nepřekonatelným problémem. Věta z projektového záměru „každý knihovník bude schopen poskytnout komplexní službu“ zní ve srovnání se současnou realitou jako krásná pohádka.

Teprve třetí mnou vnímaný problém je technologického charakteru. I přes víru v sílu a rychlý vývoj technologií se obávám, že jednoduché řešení „vše v jednom pro všechny“ v současné době neexistuje. I přes veškerou snahu a velké nasazení řešitelského týmu nebude lehké nabídnout veřejnosti komplexní a uživatelsky přívětivý systém se všemi zamýšlenými službami. Naopak snaha o rychlé vybudování všeobjímajícího řešení může s velkou mírou nadsázky skončit jako když si kočička s pejskem pekli k svátku dort.

Ale abych nekončil pesimisticky. Jsem přesvědčen o koncepčnosti a důležitosti celého projektu a nadále budu aktivně sledovat jeho vývoj a praktický dopad. Jeho řešitelé jsou si jistě těch­to zmíněných rizik dobře vědomi a aktivně pracují na jejich eliminaci.

Ptal se JAN KAŇKA

kanka@kfbz.cz

 

LUKÁŠ BUDÍNSKÝ

působí již 10 let v Knihovně Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, kde je v současné době vedoucím oddělení informačních technologií. Hlavní náplní jeho činnosti je budování infrastruktury pro přístup k informačním zdrojům, rozvoj nadstavbových služeb, problematika zpřístupňování závěrečných kvalifikačních prací a tvorba nástrojů pro podporu vědy a výzkumu. Byl řešitelem řady projektů včetně implementace technologie SFX do služeb Knihovny UTB nebo nasazení systému DSpace jako trvalého úložiště závěrečných prací. V současné době se věnuje budování institucionálního repozitáře pro publikační činnost UTB, rozvoji discovery portálu Xerxes a prosazování nových technologií do služeb Knihovny.

Foto archiv Knihovny UTB