Main content

Z POKLADŮ… Knižní sbírky Památníku národního písemnictví

ALENA PETRUŽELKOVÁ petruzelkova@pamatnik-np.cz

Knihovna Památníku národního písemnictví (PNP) je, co se týče počtu svazků, srovnatelná se středně velkými veřejnými knihovnami; mezi muzejními knihovnami patří v ČR k největším. Má poměrně krátkou historii, vznikala ad hoc v rámci přípravy stálé expozice k dějinám české literatury, která byla slavnostně otevřena v roce 1953. Svozy ze zabavených klášterních knihoven vytvořily historický fond knihovny. Restituce nejen těchto klášterních knihoven, ale především Strahovské knihovny řádu premonstrátů po roce 1989, změnily dosavadní podobu knihovny PNP. V současnosti se knihovna profiluje jako knižní sbírka od konce 18. století do současnosti, sbírka starých tisků a rukopisů, která vznikala v PNP během jeho téměř čtyřicetileté existence, se aktivně již nedoplňuje.

Neznamená to ovšem, že by knižní sbírka „muzea české literatury“ neobsahovala sbírkové předměty vysoké kulturní hodnoty, které jsou obvykle uchovávány v muzejních knihovnách. Originalita a nenahraditelnost knižní sbírky PNP vychází z orientace na akvizici osobních knihoven spisovatelů a dalších významných osobností naší kultury (nakladatelů, historiků, překladatelů, novinářů apod.), jejichž archivní fondy jsou deponovány v literárním archivu PNP a společně tak poskytují komplexní informace badatelské veřejnosti. Osobní knihovny ve srovnání s běžně budovanými knižními sbírkami mají specifickou vypovídací hodnotu – jsou dokladem individuálních záměrů či zájmů majitelů a kromě toho podávají svědectví o dobové knižní kultuře a čtenářských preferencích osobních či skupinových.

Úkolem knihovny PNP není jen shromažďovat, chránit a zpřístupňovat získané sbírkové předměty, ale rovněž je interpretovat. Ačkoliv již na přelomu tisíciletí jsme jako první šířeji interpretovali knihovnu Vladimíra Holana (2001), teprve po skončení grantového úkolu Jiří Karásek ze Lvovic – sběratel evropského významu (GA ČR, 2007–2011) jsme získali potřebné zkušenosti pro naši další výzkumnou činnost v oblasti osobních knihoven. Kromě výzkumu knihoven Adolfa Hoffmeistera, Jana Thona a Vladimíra Hellmuth-Braunera se nyní zaměřujeme na analýzu proveniencí našeho pražského depozitáře, který je nejstarší vrstvou knižní sbírky PNP, tj. jsou zde uloženy akvizice z 50. let minulého století. Osobní knihovny jsou v této části knižní sbírky rozptýleny do fondu, protože praxe věnovat speciální pozornost zpracování osobních knihoven se ustavila až v pozdějších letech existence knihovny PNP. Nyní bychom chtěli představit několik výsledků našich dosavadních analýz:

Knihy akad. malířky Zdenky Braunerové (1858–1934) v osobní knihovně právníka, literárního historika a publicisty Vladimíra Hellmuth-Braunera (1910–1982)

Knihovna Hellmuth-Braunera čítající 4500 svazků je typem osobní knihovny, ve které se mísí knihy různých majitelů, jak bylo zjiště­no během právě probíhajícího výzku­mu proveniencí. Celkem prvořadého význa­mu v rámci této osobní knihovny je nepochybně kolekce knih, jejichž původní majitelkou byla Zdenka Braunerová. Mno­hé tituly ze souboru knih první české grafičky nesou dedikace jak od českých, tak zahraničních autorů. Braunerové, která působila několik let ve Francii, se podařilo navázat kontakty s představiteli moderní evropské knihy a zkvalitnit díky získaným poznatkům podobu české knihy na přelomu 19. a 20. století. Dostalo se jí za to ocenění od doyena moderní české knihy Karla Dyrynka i od kritika z nejpřísnějších F. X. Šaldy, jak dokládají dedikace, které Braunerové vepsali do svých knih.

Knihovna Adolfa Hoffmeistera (1902–1973), čtenáře a mistra karikatury

Ač nadán mnoha talenty, Adolf Hoffmeister se proslavil především díky svým osobitým karikaturám. Jeho knihovna, byť byla původně mimořádně rozsáhlá, jak je patrné z fotografie zachycující její stav v druhé polovině 60. let, je v knižní sbírce PNP zastoupena pouze fragmentem (přibližně 1000 svazků), ve kterém převažuje literatura ke karikatuře. Kromě monografií evropských umělců od 19. století do 60. let 20. století a humoristických časopisů dokumentují v Hoffmeistrově knihovně vývoj tohoto satirického žánru i japonské a čínské publikace zhodnocující tuto kolekci.

Z četných vzpomínkových i reflektujících textů je patrné, že se Hoffmeister ke knize opakovaně vracel a hodnotil ji z různých perspektiv. Zajímal se o obsah knih i jejich autory, úroveň vnější stránky knihy se stala předmětem jeho častých kritik.

Dobrodružná literatura a učebnice akad. malíře Miloše Nováka (1909–1988)

Hoffmeister coby arbitr úrovně učebnic v Umělecké radě při Státním pedagogickém nakladatelství na počátku 60. let minulého století angažoval vynikající umělce, aby svými ilustracemi napravili špatnou pověst, kterou vzhled učebnic získal v 50. letech. Jedním z nich byl Miloš Novák a jeho návrhy ilustrací a obálek jazykových učebnic.

Miloš Novák jako ilustrátor dobrodružné literatury nemohl soupeřit s proslulostí Zdeňka Buriana, přesto jeho obálky a ilustrace tvoří úctyhodný soubor několika stovek knih, kterým je zastoupen v oddělení osobních knihoven PNP.

Knihovna básníka a výtvarníka Emila Juliše (1920–2006)

Knihovna Emila Juliše představuje symbiózu Julišova básnického a výtvarného díla. Julišova orientace na experimentální poezii se v knihovně projevila reprezentativním zastoupením domácích i zahraničních autorů.

Unikáty v osobních knihovnách

Přítomnost unikátů v osobních knihovnách zvláště sběratelů zvyšuje jejich atraktivitu. Knihovna ostravského rodáka, spisovatele a kritika Vojtěcha Martínka (1887–1960) čítající původně více než dvacet tisíc svazků nese typické rysy odborné knihov­ny, avšak díky bibliofilským sklonům majitele je rovněž sběratelskou knihovnou s četnými krásnými tisky.

Počet osobních knihoven v knižní sbírce PNP každým rokem ro­s­te díky akvizici, kterou provádíme ve spolupráci s literárním archivem PNP. Dokladem naší spolupráce je v letošním roce získaná knihovna básníka a kritika Antonína Brouska (1941–2013), jehož sbírka částečně budovaná v exilu obohatí soubor exilové literatury v knihovně PNP. Osobní knihovny se v posledních letech staly předmětem výzkumu několika grantů, jmenujme například projekt NAKI Knihovny Národního muzea a již skončený projekt Knihovny významných českých osobností řešený v Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zvýšený zájem paměťových institucí i pedagogů filozofické fakulty potvrzuje význam dosud vědecky nevytěžených osobních knihoven v ČR.

Další obrazová příloha viz 3. str. obálky Čtenáře