Hlavní obsah stránky

TÉMA: Dětské čtenářství a dyslexie

JITKA ZAJÍČKOVÁ jitka.zajickova.76@gmail.com

Umět číst a porozumět čtenému je nezbytně důležité. To víme a shodneme se na tom všichni. Také všichni víme, že je velice potřebné vyznat se v přemíře informací, kterými jsme v současné době doslova zaplavováni na každém kroku. O důležitosti dětského čtenářství tedy není pochyb. Víme však, jak na to? Jak děti motivovat k zájmu o čtení, literaturu?

Během prvních let povinné školní docházky se děti začnou seznamovat se čtením, literaturou, naučí se zpracovávat informace uložené v textu. Ke čtenářství můžeme ale děti vychovávat už v předškolním, předčtenářském období. Je velice důležité dítě pozitivně motivovat, ukázat mu zábavu spojenou se čtením nebo i jen samotným prohlížením knih.

Už v předškolním věku mohou děti navštěvovat knihovnu, která není v současné době jen pouhou půjčovnou knih, ale nabízí i jiné možnosti: pohádkové besedy, divadélka, výtvarné dílny, oblíbené Noci s Andersenem a podobně. Některé děti se samy v předškolním věku naučí číst i psát pár (nebo i více) písmen.

Většina dětí je přirozeně zvídavá a zajímá se o své okolí. Nesmíme zapomínat na to, že děti se učí především spontánně a nápodobou. Pokud se dítě v rodině setkává s tím, že rodiče nebo starší sourozenci čtou, sáhne samo po knize, obrázku, leporelu.

Při výběru vhodné literatury pro děti nelze opomíjet ani významnou estetickou funkci. Citlivě provedené ilustrace malého čtenáře provázejí příběhem, naznačují, ale stále nechávají nezbytný prostor pro dětskou fantazii. Chvilky, které dítě stráví nad knihou ve společnosti rodičů, mohou být příjemným zakončením dne, zklidněním, rituálem, na který se všichni mohou těšit.

Nesprávně zvolená kniha (ať již náročností textu či pouze „nestrefením“ se do vkusu dítěte) může malého čtenáře odradit od čtení, naopak kniha, která dítě zaujme, se může stát kamarádem, ke kterému se bude dítě rádo vracet.

Jak ale pomoci dětem, které mají se čtením problémy, které čtení bolí, dětem dyslektickým?

O dyslexii se v současné době hodně mluví, ale víme opravdu dobře, co dyslexie vlastně je?

Jak poznáme, že dítě trpí dyslexií? Jak mohou případně pomoci knihovníci?

(V následující části nahlédneme do světa DYS, článek by měl přinést základní rady a kontakty, které by mohly pomoci při práci s dyslektickými čtenáři.)

Lexis čili jazyk

Co vlastně znamená pojem dyslexie? Řecký základ „lexis“ znamená slovní vyjadřování, řeč nebo jazyk, předpona „dys“ naznačuje něco nedokonalého, porušeného. Dyslexie tedy znamená poruchu čtení. V našem základním školství je problematika dyslexie v současné době poměrně sledována, školy spolupracují se speciálními pedagogy (často v samotných školách fungují tzv. dyslektické kroužky, kde jsou dyslektické děti odborně vedeny).

Dyslexii se systematicky věnuje například DYS-centrum® Praha, nezisková organizace, která funguje již více než 17 let. Její služby jsou určeny klientům od předškolního věku až po dospělost z celé České republiky. Nabízí diagnostiku, dlouhodobou spolupráci formou terapií, reedukací i příležitostných konzultací. Mimo to distribuuje pomůcky, didaktické materiály a další publikace pro děti i dospívající se specifickými poruchami učení a organizuje vzdělávací kurzy akreditované MŠMT. V listopadu loňského roku centrum pořádalo tradiční výstavu a konferenci DYSKORUNKA 2013 (více na www.dyscentrum.org).

Dyslexie, dysortografie nebo dysgrafie?

Dyslexie spadá do tzv. vývojových poruch učení, vedle dyslexie se můžeme setkat i s dysgrafií (porucha psaní), dysortografií (porucha pravopisu), dyskalkulií (porucha schopnosti počítat) a dalšími poruchami jako dyspinxie (porucha kreslení) nebo dysmúzie (porucha hudebních schopností).

V současné době existuje v naší republice vysoký počet dětí s těmito poruchami. Děti mají velké problémy se psaním, čtením, ale i hyperaktivitou. Může se dokonce zdát, že těchto dětí přibývá oproti minulým letům, kdy se jejich stavy nesledovaly. Někteří odborníci mezi možné příčiny poruch učení zahrnují i zhoršující se životní prostředí, které negativně ovlivňuje již vývoj dítěte v těle matky před narozením.

Dyslexie jako taková není však záležitostí jen dětského věku, přetrvává do dospělosti.

Pro uklidnění rodičů považuji za nutné zmínit, že diagnostikovaná dyslexie neznamená automaticky nízkou inteligenci, naopak mezi dyslektiky najdeme mnoho významných osobností. Často se právě lidé s poruchou učení – pokud je s nimi správně pracováno – mohou velmi dobře uplatnit v přírodovědných nebo technických oborech, mnohdy vynikají v tvořivosti, geometrii a mechanice. Setkáváme se i s dyslektiky, kteří vystudovali vysokou školu.

Současná multimediální a technická společnost může být šancí pro takto nadané jedince.

Dyslexie – porucha čtení

Že má dítě dyslexii, se rodiče často dozvědí z úst odborníků na prvním stupni školní docházky. Nejednou ale sami něco tuší již dříve. Děti mají mnohdy problémy se zaměňováním tvarově či zvukově podobných písmen b – d, a – e. Čtou těžkopádně. Slova komolí, domýšlejí si. Takové čtení je pro dyslektika velmi vyčerpávající a únavné. To se samozřejmě odráží i v nízkém soustředění. Dětem dyslexie ztěžuje možnost učení probírané látky z učebnic a sešitů, zapamatování textu.

Na otázku, proč je čtení pro dyslektika tak vyčerpávající, nám odpoví porovnání mozkové aktivity při čtení u dyslektiků a nedyslektických dětí: nedyslektik u čtení zapojí jen centrum řeči a zrakového vnímání (zrakem vnímá psaný text a reprodukuje ho), u dyslektiků jsou do procesu čtení překotně zapojena různá mozková centra.

Hyperaktivita

Poruchy učení jdou často ruku v ruce s poruchami pozornosti spojenými s hyperaktivitou dětí. Nejčastěji se setkáváme s LMD. Za zkratkou se skrývá lehká mozková dysfunkce. Děti trpící LMD často působí jako nevychované, impulzivní, nevydrží chvilku v klidu, všechno osahávají, přebíhají od jedné činnosti k druhé.

Co dělat, když máme podezření na dyslexii?

Rodiče, kteří jsou s dětmi v úzkém kontaktu, mnohdy zpozorují, že jejich dětem dělá problémy soustředění a později třeba i čtení a učení. Rozhodně není třeba panikařit, ale není vhodné ani situaci podceňovat. Každá škola by měla spolupracovat s pedagogicko-psychologickou poradnou, kde po provedené diagnostice buď sami poradí, nebo doporučí, kam se obrátit dál. Dyslexie je do určité míry dědičná, lze tedy předpokládat její rodinný výskyt a častěji mají s dyslexií problémy chlapci.

Jak pracovat s dyslektikem?

Aby dyslektik mohl svůj handicap překonat, je velice důležitý systematický a pravidelný trénink a velká podpora ze strany rodiny. V knihovnách lze výběrem vhodné literatury (i audio­knih) pomoci dyslektikům s četbou i budováním vztahu k literatuře.

Základy práce s dyslektickými dětmi platí hlavně pro rodinu, v knihovnické praxi se dají použít při různých hravých besedách a podobně. Jsou vhodné i pro začínající čtenáře:

  • Čtěte s dítětem denně, ne však déle než 15 minut – existují různé metody čtení, které dyslektikům mohou pomoci.
  • Nepohánějte ho k rychlejšímu tempu – snažte se navodit příjemnou atmosféru.
  • V žádném případě ho nekárejte za chyby, ale naopak chvalte i za drobné, dílčí úspěchy!
  • Barevně podtrhávejte a vybarvujte písmena tvarově podobná – hrajte si s textem, písmenky.
  • Vybírejte takové knihy nebo časopisy, které se vztahují k jeho koníčkům – dítě čte to, co ho zajímá, mnohem radši než to, co ho nudí.

Jaká je vhodná literatura pro dyslektika?

Zkušené pracovnice dětských oddělení mají jistě přehled o aktuální literatuře i o tom, který titul komu doporučit. Měli bychom počítat s tím, že dítě se se svou dyslexií nikde příliš chlubit nebude, ale pokud už o někom víme, že dyslexií trpí, měli bychom to zohlednit při výběru literatury.

Všeobecně dbáme na to, aby literatura byla pro děti přiměřená obsahem, formou, ale i vnější podobou. Mnoho dyslektiků rádo sáhne po komiksech, některým vyhovují čtečky knih s možností nastavit si jak velikost písma, tak kontrast pozadí.

Jak s dětmi číst (v rodině, v knihovně)?

Pokud máme vhodný text, je dobré vyčlenit si čas na společné čtení s dítětem. Začínající čtenáři a zejména děti s dyslexií ocení pravidelnost i přiměřenou dobu věnovanou čtení.

Nesnažíme se hned „trhat rekordy“, stačí věnovat čtení několik minut (10–15). Číst bychom měli v klidném prostředí, ničím nerušeni. Někdy pomáhá, když dospělí čtou nahlas společně s dětmi, nebo se můžeme ve čtení s dítětem střídat. Není také nutné opravovat každou chybičku, pokud se smysl čteného nemění. Chyby můžeme potom vlídně opravit ve vhodných přestávkách. Každopádně platí, že bychom neměli zapomínat na pochvalu i za drobné pokroky a po čtení neopomenout hovořit o tom, co jsme přečetli. Není důležité jen číst, ale zejména čtenému POROZUMĚT.

Vyhovující jsou některé knihy pro začínající čtenáře nebo díla klasiků upravená pro mládež. I poslech audioknihy považujeme v případě dyslektiků za „přečtenou“ literaturu.

Existují speciálně upravené texty i projekty, zabývající se podporou domácího čtení se speciálním zřetelem na potřeby dyslektiků. Jedním z takových projektů jsou Pohádky pro společné čtení, a na jejich příkladu si nyní ve zkratce ukážeme, jak může vhodný text vypadat.

Pohádky pro společné čtení

Pohádkové sešity a Pohádkové dílny Pohádek pro společné čtenívznikly v úzké spolupráci s Městskou knihovnou ve Svitavách a DYS-centrem Praha.

Metodika použitá v našem programu byla vytvořena na základě spolupráce s PhDr. Lenkou Krejčovou, Ph.D., psycholožkou a specialistkou na dětskou dyslexii. Při práci s dětmi používáme původní texty ve speciální typografické úpravě.

Programy jsou navrženy pro potřeby začínajících čtenářů, ale vřele je doporučujeme i starším dětem s diagnostikovanou dyslexií. Naším cílem je ukázat, že čtení může být zábavné a nemusí „bolet“, jak o něm často dyslektické děti hovoří.

  • V pohádkových sešitech Pohádek pro společné čtení najdete velké celostránkové ilustrace, font je použit bezpatkový, takový, jaký se dětem dobře čte.
  • Je použita speciální grafická úprava, která respektuje zvláštnosti textů vhodných pro děti, které mají se čtením problémy.
  • Práci s textem usnadňují zvýrazněná slova i velmi srozumitelný jazyk.
  • Po čtení děti v sešitě naleznou hravá grafomotorická cvičení nebo si vybarví omalovánky.

Praktickou ukázku práce s dyslektickými dětmi a tvořivou dílnu Pohádek pro společné čtení pro děti i s jejich rodiči mohli zájemci navštívit na zmiňované konferenci DYSKORUNKA.

Webové stránky projektu jsou www.spolecnecteni.com.

 

Mgr. Jitka Zajíčková

Vystudovala ÚISK FF UK, vždy se zajímala o bibliopedagogiku a dětské čtenářství. Recenzovala dětské knihy, ilustruje texty pro děti s dyslexií v projektu Pohádky pro společné čtení, externě spolupracuje s weby pro děti a rodiče, přispívá do tištěných i elektronických časopisů. Pro o. s. Nedoklubko ilustruje pohádky a básničky k projektu na podporu vývoje předčasně narozených dětí. Vede výtvarné dílny (i pro veřejné knihovny). V současné době pracuje na knize s návody pro vyrábění s dětmi.