Hlavní obsah stránky

Digitalizace a digitální archiv Státního oblastního archivu v Třeboni

JAKUB KAISERŠAT jakub.kaisersat@tb.ceskearchivy.czMARTIN HANKOVEC

Rozvoj moderních informačních technologií se v posledních několika letech dotkl i zdánlivě odlehlých veřejných institucí, mezi které patří v širokém slova smyslu také archivy. Kulturní bohatství v nich uložené přitahuje stále větší počet badatelů, přičemž největší zájem projevují o genealogické prameny, jimž bezesporu dominují archivované knihy narozených, oddaných a zemřelých, označované častěji jednoduchým termínem matriky. Aby byly archivy deponující nejen matriční sbírky, ale i ostatní často studované archivní materiály, schopny uspokojit vzrůstající nároky badatelské veřejnosti, nezbývá jim, než umožnit studium archiválií v digitální formě.

Na podzim roku 2007 proto spustil Státní oblastní archiv v Třeboni vlastní digitální archiv, v České republice tehdy ojedinělou internetovou aplikaci, která si postupně získala mimořádnou oblibu, o čemž dnes svědčí téměř šest tisíc registrovaných uživatelů a průměrně tisíc každodenních přístupů. Pomineme-li nákup datového úložiště, funguje dosud třeboňská „virtuální badatelna“ od svého spuštění bez jakýchkoli zvláštních finančních dotací či grantových prostředků.

Podíváme-li se detailněji na důvody, které v Tře­boni vedly k zahájení digitalizačních prací, musíme zmínit tři. Zaprvé šlo o nedostatečnou kapacitu genealogické studovny. Jak již bylo naznačeno výše, zájem o studium rodopisu mnohonásobně převyšoval možnosti badatelny, v níž bylo pro tento účel vyhrazeno osm míst. Prostorová situace neumožňovala přesunout studovnu do jiné části zámku, a tak byl archiv nucen přijímat rezervace míst v genealogické badatelně v termínech stanovených pro celé jedno pololetí. Tato nepříjemná praxe však s postupující digitalizací zanikla a dnes přijíždí do Třeboně už jen několik málo rodopisců, kteří nejsou příliš zdatní v práci s internetem, případně ti, kteří místo počítače preferují čtečky mikrofilmů. V lednu 2011 byla proto původní genealogická studovna uzavřena a celému okruhu badatelů nyní postačuje pouze jedna studovna.

Druhým podnětem k vytvoření digitálního archivu byla snaha zmenšit agendu spočívající ve vyřizování velkého množství žádostí o zpracování rodopisné rešerše. Postupně se skutečně počet genealogických žádostí zásadně zmenšil, na druhou stranu ale vznikla agenda spojená se zodpovídáním četných dotazů k obsahu a fungovaní „virtuální studovny“. Nicméně i přesto získali archiváři více času na ostatní profesní úkoly, byť někteří musí významnou část svého pracovního úsilí věnovat právě digitálnímu archivu.

Jako třetí, patrně nejzásadnější, důvod pro digitalizaci musíme uvést ochranu archivního dědictví pro příští generace, neboť existence on-line archivu umožňuje úplně vyloučit po­škození či dokonce odcizení archiválie badatelem.

Již zaznělo, že cílem SOA v Třeboni je zpří­stupnit zvláště ty archivní fondy, které jsou badatelské veřejnosti nejčastěji předkládány ke studiu. Fond Sbírka matrik Jihočeského kraje, čítající přibližně šest a půl tisíce knih, téměř tři tisíce soupisů poddaných a více než dva tisíce obecních a školních kronik tvoří nyní obsahové jádro digitálního archivu. Společně s dalšími zpřístupněnými materiály sahá počet zveřejněných snímků ke dvěma milionům. Ostatně mnohá statistická data může zhlédnout každý registrovaný uživatel třeboňského digitálního archivu v sekci Informace a statistiky, proto jistě nemá smysl zde uvádět další takové údaje.

Zmiňme se spíše ve zkratce o vlastním procesu vytváření a fungování digitálního archivu. Zvládnutí velkých digitalizačních projektů pou­ze vlastními silami by bylo zřejmě nereálné, případně by trvalo velmi dlouhou dobu. V duchu tohoto závěru přijal archiv v roce 2007 po předchozích jednáních nabídku Genealogické společnosti z Utahu (The Genealogical Society of Utah) na digitalizaci jihočeských matričních knih. Na základě uzavřené smlouvy se americká strana zavázala pořídit na vlastní náklady elektronické kopie jednotlivých matrik, které archivu postupně předá, ovšem za podmínky, že je bude mít k dispozici i pro svou vlastní potřebu. Na podzim téhož roku dorazil do Třeboně Roland Wanger, zaměstnanec Genealogické společnosti, a postupně začal pracovat na digitalizaci matrik. Od té doby získával archiv v pravidelných, zpravidla čtrnáctidenních intervalech externí disk se zhotovenými kopiemi matričních knih, které se posléze nahrály do datového úložiště a zpřístupnily on-line. Tato technická část byla již plně v rukou Ing. Martina Hankovce, hlavního ICT správce SOA a autora technického řešení digitálního archi­vu. Veškerá činnost spojená s obsahovou stránkou digitalizace (příprava a popis materiálu k digitalizaci, korektury, vytváření rejstříků a databází, zodpovídání dotazů apod.) zůstává ve většině případů na bedrech oddělení pro zpřístupňování a evidenci NAD úzce spolupracujícího s oddělením ICT a digitalizace.

Pro on-line prohlížení snímků byl zvolen prohlížeč Zoomify. Oproti původnímu formátu snímků Zoomify se ale vnitřně používá formát upravený a dále optimalizovaný, založený na projektu mhtf. Tento formát umožňuje lepší kompresi, snižuje nároky na datové úložiště a umožňuje snížit zátěž serveru při zvýšení rychlosti zobrazování snímků přes internet. Da­tabáze obsahující příslušné informace a data jsou psané na míru tomuto projektu a jsou průběžně rozšiřovány a doplňovány, přičemž dochází i k jejich dalším optimalizacím. Celý projekt se soustřeďuje na co nejvyšší uživatelskou přívětivost a přístupnost, což mimo jiné dokládá i lokalizace rozhraní do anglického a německého jazyka.

Zpřístupnění celé sbírky jihočeských matričních knih dokončil SOA na konci září roku 2010. Kromě digitalizace matrik se však dohodl s americkou institucí také na zpřístupnění ostatních významných archivních pramenů. Fotografování soupisů poddaných (uložených ve velkostatkových fondech v Třeboni, Jindřichově Hradci a Českém Krumlově a ve fondech archivů měst deponovaných v jihočeských okres­ních archivech) a sčítacích operátů z let 1850 až 1921 by mělo vyplnit léta 2011–2012. Po nezbytných testovacích a ladících fázích mohou badatelé již od června 2011 studovat podstatnou část zmíněných soupisů.

V současné době zástupci Genealogické společnosti předběžně přislíbili účast také na digitalizaci urbářů a pozemkových knih, přičemž jejich zveřejňování v digitálním archivu by, na základě hrubých odhadů, mohlo začít v období 2014–2015.

Vlastními silami, lépe řečeno prací vybraných informatiků, provádí třeboňský archiv digitalizaci obecních a školních kronik. Tento typ pramene deponují jednotlivé jihočeské okresní archivy, které je postupně dodávají na digitalizační linku do Třeboně.

Všechny výše zmíněné archivní soubory jsou svým charakterem významné zvláště pro rodopis a regionální historii. Ovšem digitální archiv může sloužit studijním potřebám i ryze odborné části veřejnosti, neboť od září 2010 započal zpřístupňovat fond Historica Třeboň, který je, jak známo, svým obsahem naprosto unikátní. Všechny archiválie této sbírky jsou snímány ve vysokém rozlišení, se samostatnými záběry pečetí a za pomoci colorcheckeru v nejlepších možných barvách. S ohledem na dobré průběžné výsledky lze očekávat dokončení digitalizace třeboňských historikv letošním roce.

Odborná veřejnost v širším slova smyslu jistě ocení i zveřejnění kompletní řady periodika ArchivumTrebonense. Celkem jedenáct sborní­ků bylo umístěno do digitálního archivu v zá­ří 2010 a v červenci 2011 přibyl aktuální dvanáctý sborník.

Vedle jednotlivin a menších souborů archiválií, které slouží spíše jako zkušební podklady pro další digitalizaci, obsahuje digitální archiv i užitečné databáze. Veřejnosti se tímto nabízí vyhledávání mimo jiné v archivních fondech, pomůckách, knihovních fondech jihočeských archivů a zejména v zeměpisném rejstříku. Právě ten tvoří pomyslnou páteř pro orientaci v digitalizovaných pramenech, neboť vychází z lokalit v nich uváděných. Dochází tak k neustálému propojování a doplňování relevantních informací a badatel získává mnohem snaz­ší přístup k vzájemně souvisejícím údajům. Současně se do digitálního archivu postupně doplňují archivní pomůcky v digitální podobě, což umožňuje získat podrobnější představu o obsahu fondu.

Velkolepě pojatým projektem stále zůstává elektronický matriční rejstřík. Nyní jsou v digitálním archivu k dispozici dvě formy, a to jmenná a časově-místní. První umožňuje vyhledávání v matričních knihách podle jmen osob, v druhém případě je možné hledat primárně podle příslušné lokality. Každý rejstříkový záznam pevně odkazuje na odpovídající stránku v matrice, a proto zůstává tento systém nadčasový, aniž by jej jakkoli ovlivnily případné budoucí přesuny v rámci fondu. S ohledem na časovou náročnost preferuje archiv tvorbu druhého typu rejstříku, nicméně práce na prvním typu pokračují stále. Bez pochyby jde, s ohledem na množství matričních záznamů, o projekt nadgenerační a není možné stanovit jakýkoli předpokládaný termín dokončení.

V dubnu 2011 získali registrovaní uživatelé možnost přidávat jakékoli vlastní informace (např. rejstříkové záznamy) k digitalizované­mu materiálu. Tyto uživatelské poznámky lze sdílet s ostatními badateli, a tak si veřejnost může vzájemně předávat zajímavé informace získané studiem archivních pramenů.

Existuje bezesporu nekonečné množství archivního materiálu, který by si zasloužil digitalizaci. Možnosti archivu nekonečné bohužel nejsou, avšak současná i příští nabídka digitálního archivu jistě uspokojí nezanedbatelnou část badatelů.