Main content

JAK NA TO: INFORMAČNÍ VZDĚLÁVÁNÍ – 2 Atraktivní lekce?!

LENKA NAVRÁTILOVÁ navratilova@knihovna.policka.org

První ze série článků byl věnován vymezení pojmu informační vzdělávání (IV) a zejména stanovení obsahu, potažmo jednotlivých okruhů, na které by se knihovníci – lektoři měli v rámci lekcí IV zaměřit. Je tedy načase zamyslet se nad formou, díky které by naši žáci a studenti co nejlépe a praktickou cestou získali potřebné znalosti (jednotlivé druhy gramotností), dovednosti (kompetence) a postoje (přístup).

Úvodem je dobré si ujasnit, co chápeme pod pojmem lekce informačního vzdělávání. Jak bylo zmíněno v minulém článku, lekce IV by měla být interaktivní plnohodnotnou vyučovací hodinou, v průběhu které u žáků rozvíjíme konkrétní znalosti a dovednosti, které budou umět adekvátně využít při dalším studiu i v rámci osobního či profesního života. Dříve, než se dostaneme ke konkrétním metodám práce se žáky a studenty, stanovme si hodnotící aspekty a jednotlivé prvky kvalitní lekce:

→ CÍLEVĚDOMOST (ÚČELNOST) – základním krokem k vytvoření a posléze uskutečnění lekce je určení konkrétního cíle. Tím může být například naučit studenty formulovat informační potřebu na základě beletristických i naučných tex­tů a následné uspokojení této potřeby vyhledáním informace s využitím relevantních informačních pramenů. Zjednodušeně: žák ví a doká­že zformulovat, co potřebuje najít, tuto informaci vědomě dohledá v relevantním informačním zdro­ji a poté ji vhodně využije v praxi.

→ SOUSTŘEDĚNOST (UVĚDOMĚLOST) – k dosažení cílů lekce je nezbytně nutné získat plnou pozornost a zájem žáků. V případě, že žák nezíská od začátku kladný vztah k tématu i formě výuky, výstupy nemohou být úplné, kvalitní a přínosné. S tím souvisí i volba metod práce a přístup knihovníka, zejména jeho vztah a zájem o obsah i formu lekce jsou klíčové.

→ AKTIVNOST – aktivní přístup ze strany lektora – knihovníka je jasným předpokladem. To stejné ovšem platí i pro žáka, který se má něčemu naučit. Z toho důvodu vybíráme takové výukové metody (mentální i fyzické), díky kterým se žák aktivně zapojuje do průběhu lekce a výstupů dosáhne za asistence lektora on sám.

→ NÁZORNOST – důležitou roli hrají mimo jiné i smyslové vjemy (zejména u mladších žáků) a zážitkové prvky v rámci metod práce, proto je dobré využívat ukázky, ilustrační a grafické prostředky, které si žáci například sami v prů­běhu lekce vytvoří (komiks, využití kreativních nástrojů na internetu, projekt výroby knihy apod.). Díky tomu můžeme lépe propojit stávající a nové poznatky žáků a výstupy komplexně ukotvit.

→ PROPOJENÍ TEORIE S PRAXÍ (APLIKABILITA) – pokud se snažíme o to, aby byli žáci v průběhu lekce soustředění a uvědomovali si, že jejich aktivity jsou pro ně přínosem a nikoli povinností, měli by znát praktickou využitelnost získaných teoretických poznatků. Je proto přínosné již v průběhu lekce dát prostor k vyzkoušení konkrétních dovedností a znalostí v rámci zájmu žáků.

→ INDIVIDUÁLNOST – v každé skupině žáků přirozeně existují rozdíly, je vhodné kolektiv poznat a zohlednit schopnosti jednotlivců (například při týmové práci je dobré sestavit vyvážené skupiny, v nichž si slabší a silnější jednici pomáhají…).

→ PŘIMĚŘENOST – lekce IV v knihovnách realizujeme pro široké spektrum účastníků – od dětí předškolního věku až po vysokoškoláky. Je proto důležité přizpůsobit náročnost obsahu i formy přiměřeně cílové skupině i jejím zájmům.

→ SOUSTAVNOST (POSTUPNOST) – zásada soustavnosti znamená pro knihovníka výzvu k vytvoření komplexního systému spolupráce knihov­ny a škol tak, aby IV provázelo žáka celým studiem. V druhé fázi pak také návaznost na Rámcové vzdělávací plány, respektive konkrétní Škol­ní vzdělávací plány jednotlivých škol.

→ EMOCIONÁLNOST – při systematické spolupráci školy a knihovny žáci a studenti s knihovníkem tráví pravidelně čas výukou. Tvoří se tak i emocionální pouto a vztah důvěry.

→ ZPĚTNÁ VAZBA – důležitým faktorem je sběr zpětné vazby od žáků, na jejímž základě můžeme zhodnotit kvalitu lekce a její výsledky, případně identifikovat chyby. Hodnocení efektivity je velmi důležitou složkou.

Další součástí informačního vzdělávání jsou pedagogické dovednosti a schopnosti knihovní­ka. Knihovník se ovšem nemá stávat pedagogem, ani jej nahrazovat. Knihovníka v tomto kontextu chápu spíše jako lektora, který je autoritou a na práci pedagoga navazuje a úzce s ním spolupra­cu­je. Jedině tak můžou být výsledky úspěšné a smysluplné. Pedagogickým dovednostem a schopnostem je věnováno velké množství publikací, ze kterých je možno čerpat. Jednou z nejlepších cest je ovšem forma stáží a hospitací u kolegů, kteří jako lektoři informačního vzdělávání již působí. Sdílení dobré praxe obecně je jedním ze základních kamenů rozvoje vzdělávání v knihovnách.

Po teoretické a přípravné fázi se propracováváme k zásadnímu kroku, kterým je příprava konkrétní lekce. Jak tedy postupovat? Jednotlivé činnosti, které vedou k atraktivní lekci IV, vystihuje toto desatero:

1. Stanovit konkrétní studijní cíle lekce.

2. Definovat a poznat cílovou skupinu.

3. Vybrat téma.

4. Vytvořit osnovu a průběh lekce.

5. Vybrat vhodné metody práce.

6. Shromáždit materiály a vzdělat se.

7. Zkonzultovat.

8. Zkušebně zrealizovat.

9. Upravit a navrhnout možné varianty.

10. Zhodnotit efektivitu a sdílet.

Od začátku tvorby lekce bychom si měli uvědomovat, která z témat IV jsou jejím klíčovým prvkem a jaké konkrétní studijní cíle budou realizací naplněny. Jejich náročnost a obsáhlost pak logicky podřizujeme cílové skupině, pro kterou lekci připravujeme. Nejenže bychom měli brát v úvahu věk uživatelů, ale také alespoň zprostředkovaně poznat konkrétní skupinu – třídu, například prostřednictvím konzultace s učitelem. Téma nám poskytuje zejména prostor pro spolupráci se školami, protože právě při jeho výběru můžeme navázat na potřeby učitelů a propojit IV s aktuální školní výukou. Mimo to je ale vhodné vybírat i mimoškolní témata, která naše uživatele baví a zajímají. Osnova a průběh lekce, stejně jako konkrétní metody práce jsou nejrozsáhlejší oblastí problematiky informačního vzdělávání, které bude věnován příští článek. Charakterizován bude třífázový model učení E-U-R, který je mezi knihovníky stále oblíbenější a využívanější a představíme si konkrétní metody, a to nejen v oblasti kritického myšlení. Dostaneme se i ke spolupráci se školami a navázání kontaktu s pedagogy.