Main content

JAK NA TO: Zákoník je také kniha

PETRA KOUTNÁ, advokátka > COUNSEL, Koutná&Slušná, advokátní kancelář v.o.s.

Povinné odkládání oděvů a zavazadel v knihovnách (šatny, skříňky) a následná zodpovědnost knihovny za tyto věci pokud jsou ukradeny, poničeny.

Provozovatel má dle ustanovení §18, zákona č. 257/2001 Sb., knihovního zákona, tzv. prevenční povinnost - je povinen zajistit ochranu knihovního fondu před odcizením a poškozením. Provozovatel knihovny by měl přijmout technická, organizační a personální opatření nezbytná k naplnění tohoto zákonného požadavku. Pravidla pro vnášení předmětů a šatstva do knihoven by měla být zakotvena především v knihovním (výpůjčním) řádu knihovny, kde by měl provozovatel určit, které předměty, zavazadla, šatstvo apod. je návštěvník knihovny povinen před vstupem do prostor knihovny odložit, ev. které předměty je zakázáno do prostor knihovny vnášet. Způsob a rozsah tohoto vymezení pak budou určovat formu odpovědnosti, kterou provozovatel knihovny bude za odložené věci přebírat.

Není pochyb o tom, že z pohledu obecných právních předpisů je knihovna místem, které je obvykle spojeno s odkládáním věcí. Vyplývá to již ze zákonného požadavku na provozovatele knihovny zajistit ochranu knihovního fondu, ale také z obvyklé zavedené praxe knihoven a věcného charakteru veřejné služby, kterou knihovna plní. Odpovědnost provozovatele knihovny za věci odložené se řídí převážně ustanovením § 433 odst. 2 a §434 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Provozovatel knihovny dle tohoto ustanovení odpovídá fyzické osobě za škodu na věcech odložených na místě k tomu určeném, nebo na místě, kam se obvykle odkládají, ledaže by ke škodě došlo i jinak. Této odpovědnosti se nelze zprostit jednostranným prohlášením. Jedná se o tzv. odpovědnost objektivní - neprokazuje se, zda provozovatel knihovny (resp. jeho zaměstnanci) případnou škodu zavinili. Existuje však zákonný liberační důvod pro případ, že by ke zkáze či poškození věci došlo i jinak - tedy především vlivem okolností, které nemají souvislost s provozem knihovny (například znehodnocení rychle se kazících věcí uložených do šatny).

Provozovatel knihovny by měl vyhradit místo, na které návštěvník knihovny může vnesené věci (šatstvo, zavazadla apod.) odkládat. Provozovatel je také povinen návštěvníka na tuto skutečnost dostatečně a prokazatelně upozornit. Provozovatel může také určit, že cennosti musí být uloženy např. u knihovníka, v trezoru v kanceláři knihovny apod. Takovým určením stanovuje místo k ukládání těchto věcí a nebude odpovídat za takto určené věci uložené jinde.

Pokud provozovatel knihovny žádné místo k odkládání věcí neurčí, bude odpovídat - a to objektivně, tedy bez zjišťování, zda škodu zavinil či nikoli - za věci návštěvníků odložené kdekoli v knihovně, což je zdaleka nejrizikovější varianta.

Provozovatel knihovny může také některé předměty z vnášení do knihovny zcela vyloučit a zakázat je; tuto skutečnost je však nezbytné inkorporovat do knihovního řádu a rozsah těchto požadavků by měl být odůvodnitelný právě ochranou knihovního fondu. Zákaz by měl být stanoven pouze v rozsahu, který neodůvodněně neomezuje návštěvníky - jen stěží by bylo možné obhájit např. požadavek, aby návštěvníci knihovny nevstupovali do prostor knihovny v třeskuté zimě v kabátech. Lze však zakázat vnášení zbraní, drog, hořlavin, jídla, nápojů apod. S výjimkou těchto odůvodnitelných požadavků není možné, aby se provozovatel knihovny zprostil jednostranným prohlášením své odpovědnosti za odložené věci. Časté a oblíbené cedulky u věšáků „Za odložené věci neručíme“ jsou naprosto právně irelevantní.

V případě, že vyhrazené místo k odkládání věcí je zajištěno a návštěvník je o něm dostatečně informován (např. informační cedulkou), provozovatel knihovny nebude odpovídat za věci odložené kdekoli jinde v prostorách knihovny. I v tomto případě se však za jistých specifických okolností může stát, že provozovatel odpovídat bude - například tehdy, kdy určí pro odkládání věcí věšák, který bude úplně plný, takže návštěvník si na něj věci nebude moci odložit.

Způsob a druh zařízení resp. prostor k odkládání věcí bude určovat rozsah a formu odpovědnosti provozovatele knihovny za odložené věci, případně věci převzaté do úschovy. Pokud provozovatel určí k odkládání zvláštní místnost, zřídí šatnu bez obsluhy, umístí do prostor knihovny věšák nebo skříňky apod., bude odpovídat za věci odložené dle citovaného ustanovení § 433 odst. 2 zákona 
č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Bude objektivně odpovídat za věci odložené do těchto prostor, avšak za klenoty, peníze a jiné cennosti bude odpovídat dle nařízení vlády č. 258/1995 Sb., pouze do výše 5000 Kč. Tento limit náhrady škody však nebude platit v případě, že škoda bude způsobena těmi, kdo v knihovně pracují (a není rozhodné, zda na základě pracovní smlouvy či jiného právního titulu).

V případě, že provozovatel zřídí šatnu s obsluhou, zajistí trezor pro ukládání cenností či jiným způsobem převezme věci do úschovy, odpovídá za škodu na těchto věcech v plné výši a bez omezení. Na druhou stranu ale platí, že pokud si návštěvník cenné věci (nebo jakékoli jiné věci), které mohl a měl uložit do úschovy, šatny, trezoru apod., odloží kdekoli jinde, než na takto stanovených místech, nebude provozovatel za případnou škodu na těchto věcech odpovídat vůbec.

Zajímavým právním problémem je pak právní režim uzamykatelných skříněk k odkládání věcí, od nichž si návštěvníci ponechávají klíče. Dle stávající judikatury totiž smlouva, na základě níž organizace (v našem případě provozovatel knihovny) poskytuje službu spočívající v tom, že dává občanu za úhradu do časově omezeného užívání uzamykatelnou skříňku, je smlouvou inominátní, kdy nedochází k převzetí věci organizací k opatrování. V takovém případě je tedy možné, aby provozovatel knihovny stanovil podmínky a rozsah své odpovědnosti (např. v knihovním řádu, v písemných podmínkách provozu skříněk umístěných ve skříňkách apod.) a návštěvník je může nebo nemusí akceptovat (a to i konkludentně - tedy tím, že si skříňku pronajme). V případě těchto „nájemních“ skříněk by však paralelně měla existovat možnost bezúplatného odložení věcí návštěvníků, které budou do prostor knihovny vneseny.

Provozovatel knihovny by měl zvážit, která forma zajištění prostor k odkládání, resp. uschování věcí, se jeví pro jeho knihovnu s ohledem na návštěvnost, technické a personální možnosti, finanční náročnost apod. jako nejvýhodnější. Jednotlivé způsoby zajištění možnosti odkládat či uschovávat věci vnesené do knihovny mají ve smyslu rozsahu odpovědnosti provozovatele drobné výkladové právní nuance a případná škoda, která na takových věcech může vzniknout, bude posuzována vždy dle konkrétních okolností daného případu.